| vrabečci |
 |
(12.4.2010 21:01:27)
Kterou praktikujete doma na svých dětech?
|
| Katla | 
|
(12.4.2010 21:04:01)
kdyby mne moje zlatíčka respektovala jako přirozenou autoritu, ale mám k tomu zatím sakra daleko a s věkem - jejich i mým, se to zhoršuje.
|
|
| Federika | 
|
(12.4.2010 21:06:45)
hehe, v okamžiku,kdy "respektující" se nějak vymyká z rukou, nasazuju tvrdě autoritativní...A s narůstajícím věkem asi víc avíc...
|
| vlad. | 
|
(12.4.2010 22:02:34)
Federiko, mám to nějak podobně. Ale ne, že bych na to byla zrovna hrdá 
|
| Federika |
|
(12.4.2010 22:20:10)
Vlad., já myslím,že s dětma diskutuju relativně hodně a mou výchovu by většina lidí shledávala jako "volnou"...Batolata zrovna moc neřeším, ani se moc nerozčiluju, ani o tom zas tak moc nepřemejšlím, po výchově prvního,hyperaktivního syna mi výchova těch dalších dvou přišla víceméně úsměvná...Ale nejstaršímu je jedenáct a tam už fakt o zásadních věcech odmítám diskutovat-prostě udílím rozkazy, co je třeba, co se musí a tak.. Má povoleno dost, ale o zásadních věcech odmítám diskutovat a tam prostě autoritativní budu-dokonce mě do jisté míry ani nezajímá,co si o tom myslí on. On totiž moc nemyslí, takže jeho argumenty na to, proč nemůže jet v tomhle počasí a v prudkém děsti dva km na koloběžce po silnici ke kamarádovi a ještě bez helmy, mi jsou fakt ukradený, stejně jako nemámzájem vyslechnout si důvod toho,proč má ve školní tašce plesnivý zbytky mandarinky z Vánoc, slepený sešity, mezi tím zbytky rohlíku s máslem, ze žákovský harmoniku...Proč nemůže před školou zvedat holkám sukni, přičemž jedný přitom rozbije brejle, o tom sním donekonečna fakt taky diskutovat nebudu...Nedělala byhc totiž nic jinýho,než poslouchala jeho "pádný" argumenty...
Zatímco s dvouletou budu klidně polemizovat o tom,jestli je jahodová marmeláda na zábradlí v kuchyni hezká nebo ne...
|
| Limai | 
|
(12.4.2010 22:38:21)
pod to se můžu podepsat,jako by jsi psala o nás.
|
|
|
|
|
| Tatramelka+3 | 
|
(12.4.2010 21:06:52)
Pracujeme hromadně na té respektující, jsem velmi ráda, že jste mi tu tuto knihu doporučili dostatečně včas a tak v ní jedeme od cca pul roku a zatím se mi to dost osvědčuje. Především se ale jedná o výchovu sebe samé
|
|
| Ecim | 
|
(12.4.2010 21:08:18)
Snažím se o zlatou střední cestu mezi výchovou autoritativní a liberální, takže by se to dalo označit jako respektující výchova. Vše se snažím synovi říkat klidně a vysvětlovat mu. Snažím se mu dávat zákazy jen tehdy, kdyt je to nutné. Často diskutujeme a hledáme kompromisní řešení.
|
|
| 10.3zlatoVLKáska12 | 
|
(12.4.2010 21:14:32)
Snažím se o respektující, ale pokud jde o ohrožení života přecházím automaticky na autoritativní.
|
|
| remus | 
|
(12.4.2010 21:15:33)
Ani jedno, ani druhé, vychovávám tak nějak středem, nejedu podle žádných knížek.
|
|
| Limai |
|
(12.4.2010 21:16:27)
Od výchovy respektující jsem byla nucena přejít k výchově autoritativní,s tím že dítě nebiju,ale respektující výchova se u nás naprosto míjí účinkem již z toho důvodu,že dcera je dost panovačná,svéhlavá a naprosto všechno je jí jedno.
|
|
| maaf |
|
(12.4.2010 21:28:09)
Snažím se o respektující, ale občas při ní použiju takový tón, že se do pozoru postaví nejen děti, ale i muž a babička na návštěvě.Mám to bohužel/bohudík od přírody. Na hřišti mi nedělá problém zklidnit puberťáky nebo jiné škodiče. Moje dcera říká, že umím udělat hrozně tvrdé oči.
|
| Anni&Annika | 
|
(12.4.2010 21:50:08)
Pilar tvrde oci ...ma dcera zase leta tvrdi, ze kouknu jak dorota machalova /pohadka s certy nejsou zerty/ a je to jasny
|
|
|
| Jedůfka / 99,00 | 
|
(12.4.2010 21:44:23)
Manžel razí velmi autoritativní výchovu, mně to dost vadí a někdy se o tom dost dohadujeme. Někdy jsem naštvaná na něj, že na děti zbytečně řve v situacích, kdy už jsou sami ve stresu, přitom by stačilo jim to klidně vysvětlit. No někdy to úplně klidně nejde ani mně. Ale občas fakt kromě těžce zvladatelných dětí krotím rozzuřeného manžela, to je o nervy.
|
| Amálie P | 
|
(12.4.2010 22:11:16)
Jak Ti rozumím, mám to taky tak.
Manžel je tvrdý na staršího a odmítá si přečíst cokoli, týkající se výchovy.Podle něj, jsem kluka zkazila svou volnou výchovou a teď si z nás nic nedělá.
Já si myslím, že je to tou nevyrovnanou výchovou.A možná i věkem.
Nebo je to vzdor kvůli žárlivosti.
|
| Ecim |
|
(12.4.2010 22:16:04)
Holky, tak to je fajn, že mají Vaše děti oporu ve Vás, když už jsou jejich tatínci autoritativní.
|
|
|
|
| Balbína | 
|
(12.4.2010 22:23:31)
pere se to ve mně.
|
| Ecim |
|
(12.4.2010 22:43:55)
Ve mně někdy taky. A pak propadám pocitům malomyslnosti ve stylu: "Ježíšmarjá, vždyť nejsem autoritativní, nijak ho nedrezíruju, nechci z něj mít cvičenou opici, snažím se příkazy šetřit, nechci po něm nic strašného, tak PROČ proboha neposlechne?"
|
| Limai |
|
(12.4.2010 22:47:48)
třeba proto,že je silná osobnost?
|
| Ecim |
|
(12.4.2010 22:52:53)
Limai, tahle odpověď mě napadla také. Nejspíš to tak fakt bude. A silná osobnost se klube i z mého mladšího synka, takže u nás bývá občas dost veselo. Třeba jako včera při bitvě o koňakovou špičku, jak jsem to popisovala v diskusi o narozeninových dortech.
Na jednu stranu mě hrozně těší, že oba chlapečkové zdědili moji houževnatost, ale na druhou stranu si někdy říkám, že kdyby byli povolnější, bylo by to pro mě pohodlnější. No co, aspoň si nenechají dělat na hlavu, to se jim bude do života moc hodit.
|
| Limai |
|
(12.4.2010 23:18:49)
přesně tím se totiž utěšuji u dcery,když jsem již zoufalá z toho že nevím jak docílit aby poslechla.Já nechci aby poslouchala na slovo a ve všem se každému podřídila,ale jsou věci přes které prostě nejede vlak,a na nich trvám,že tak musí být.Dcera ovšem má na to jiný názor.U nás to jsou někdy opravdu boje o moc.Nelíbí se mi to,nemám z toho radost,že musím vychovávat tak jak vychovávám,bohužel u nás to jinak nejde.Ale na druhou stranu si myslím,že dcera má vlastnosti,se kterými se neztratí až bude velká-vždycky dostane to co chce a bude se umět prosadit.A zřejmě bude mít nějakou řídící funkci
|
|
|
|
|
|
| Klára | •
|
(12.4.2010 22:42:08)
Já se taky vždy řídila intuicí, jsem velmi zaujatá proti jakémukoli fyzickému násilí, nebo křiku. Na naše děti platil důraz v "pokynech", ledový pohled a hlavně rozhovory, hodně otázek atd... Problémy sme začli mít až jak dcera nastoupila do školy, tam se totiž vydatně křičelo a dcera z toho byla strašně v šoku, rozklepala se i když učitelka zařvala na někoho jiného než na ni. Stejně na tréninzích nemohla snést jak na ni nekdo křičel, nebo jak jim trenérka dávala pohlavky(mírné, ale přece)měla s toho celkem trauma, ale postupně jsme to překonali. Já mám ale teď strašné pochybnosti jestli u dalšího dítěte, které zatím teda jenom plánujem, budeme postupovat stejně. Můžem ho totiž vychovávat jakkoli mírně a s respektem, bez křiku a plácanců, ale už bych znovu nechtěla zažít to co u dcery, ten šok z "opravdového světa", prostě svět kolem je jinej než doma u rodičů...tak nevím, celkem dost o tom přemýšlím ale zatím nevím...
|
| Ecim |
|
(12.4.2010 22:47:13)
Kláro, já si myslím, že postupuješ dobře. Ony ty problémy s vystřízlivěním můžou být dány i povahou Tvé dcery. Byla jsem jako dítě také taková, velmi špatně jsem snášela křik a bití a když jsem trochu povyrostla, tak jsem záviděla odolnějším vrstevníkům. Myslím si ale, že je pro Tvoji dceru velkým přínosem, když doma vidí, že to jde i bez křiku a plácání.
|
| Tragika | 
|
(12.4.2010 22:53:25)
Autoritativní výchovu jsem zažila na vlastní kůži. Nerada bych šla ve šlépějích svých rodičů.
|
|
| Klára | •
|
(12.4.2010 22:58:24)
Ecim,díky. Taky si myslím, že je to částečně dceřinou povahou, u syna, který je o dva roky mladší než dcera, takový problém nebyl, i když to možná bylo tím, že když začaly problémy u dcery, tak jsem si o tom všichni povídali, že křik neznamená, že je někdo nemá rád, ale že je chce jenom podnítit něco dobře udělat atd..., takže on už byl na "skutečný svět" trochu víc připravenej. No, ale stejně je to ve hvězdách, jestli mimi po víc jak roce marného snažení ještě bude, nakonec možná nebude koho dalšího vychovávat... :(
|
|
|
|
| Ondra, 3 děti | •
|
(12.4.2010 22:53:50)
Beru si z obou, co je třeba. K oběma konceptům mám silné výhrady. Podstatné asi je, že oba s manželkou uplatňujeme velice podobný styl...
|
| Andrea + 2 holky | 
|
(12.4.2010 23:04:43)
No snazim se o respektujici, mne hodne inspiruje knizka Jak mluvit aby deti poslouchaly a mluvit aby deti duverovali. Hodne mne to zklidnilo, mela jsem tendence dost jecet, coy neni moc dobra kombinace s tvrdohlavym batoletem hazejicim sebou o podlahu. Pamatuju, ze jsem vzdycky mela pocit, ze ji potrebuju kousnout (treba do roky, nikdy jsem to neudelala), ale vyjevy vzteku=vztek muj. Takze ty postupy mne dost sklidnili. Ale nekdy mam pocit, ze cim je starsi tim to jde nekdy hur, zase mne vytaci, ze mam pocit, ze nektere vevi uz by mohla vedet...
Zaroven jsem pohodlna a flegmatik, takze spoustu veci neresim. Ale treba mam hruzu z deti pobihajicich po parkovisti u obchodu, tam se proste bude drzet za ruku, kdyz nebude tak ji proste bafnu at si jeci jak chce.
Ale rozhodne funguje system neprikazu.
|
| Federika |
|
(12.4.2010 23:08:03)
já mám taky potřebu batole kousat.ona je taková celá naducaná, měkká, kousací...
Já fakt u batolat moc výchovu neřeším, oni se tak krásně vztekají....
|
|
|
| anemone |
|
(13.4.2010 10:32:53)
Jo, taky mám výhrady, a v kontextu pro mě běžných významů slov "autorita" a "respekt" největší k tomu "versus". Já v tom žádné "versus" nevidím.
|
|
|
| *Niki* | 
|
(12.4.2010 23:08:50)
Autoritativně jsem byla vychovávána já a není to dobrá výchova. S následky bojuju stále, například vychovává k nesamostatnosti, nezodpovědnosti, strachu, pocitům viny.
Snažím se na to jít jinak, nevychovávám všechny děti stejně, bo nejsou stejné, v některých věcech protiklady... takže to beru v úvahu, dle některých jsem příliš benevolentní, občas si přijdu tvrdá, když porovnám, co moje děti nesmějí (a kde mají mantinely), a jiné děti ano. Ale tak to je, všichni se myslím snažíme dělat to, co pokládáme za nejlepší.
Zda to bylo dobře nepoznáme na diskusích, ale tak za 20 let)
|
| Limai |
|
(12.4.2010 23:12:55)
a jak docílíš tedy toho,aby dítě bylo samostatné a zodpovědné,když jiná výchova než autoritativní nefunguje?
|
| *Niki* |
|
(12.4.2010 23:22:32)
Limai, co znamená "nefunguje"?
Že autoritativní výchova vede k problémům je nasnadě... záleží, jaké je dítě. Pokud slabé, tak prostě nedporuje, poslouchá, nenaučí se samo rozhodovat (vždy to za něj někdo udělá), přebírat zodpovědnost (za co? rozhoduje jiný, a ten nese zodpovědnost)... pokud je silné, vzdoruje a odporuje, chová se třeba přesně naopak.
U nás respektující výchova selhává na rodičovském faktoru. Muž by autoritizoval, já jsem občas unavená a nechce se mi diskutovat a poslouchat a chápat )
Jinak musím říct, že funguje. Ale je to náročné, i pro rodiče.
|
| Limai |
|
(12.4.2010 23:25:53)
myslela jsem to tak,že u mého dítěte žádnou jinou výchovou než autoritativní nelze docílit jakéhokoli výsledku.
|
|
|
|
|
| Katuka+Vítek11/06+Danek10/09 | 
|
(12.4.2010 23:50:45)
Já razím asi toto pokud jde o zdraví nebo poškození vzácné věci jsem nekompromisní. Pokud se k akci schyluje řvu varovně, pokud to dělá dítko i po té co bylo varováno plácáme přes prsty nebo přes zadek. Spíš jde o takové výchovné plesknutí, žádná exekuce.
A čím je, tedy starší syn větší, tím víc si všímám co kde ještě dělá a neměl by. Například prasečení při jídle.
Myslím, že nejdůležitější je jít příkladem, pokud to jde vysvětlit, ale ne diskutovat - pravidla určujeme my a hlavně opakovat a opakovat a vyžadova. To je nejhorší, jako milující matka, bych raději za něj každý večer uklízela než donekonečna popohánět, ovšem uklízím s ním a říkám tohle dej tam, tohle tam.
Velmi se mi osvědčilo vysvětlit dopředu, když už tuším, že by se k něčemu mohlo schýlit.
Třeba když jdeme do poradny a jde starší klouček do ordinace, tak mu předem řeknu jak by se měl asi chovat - jako pozdravit, na nic nesahat ..
Nelze předpokládat, že dítě ví jak se kde chovat a hubovat ho pak je kontraproduktivní.
Jen ty dva pojmy úplně nechápu.
Nevím kam patříme, ale rozhodně zavrhuji typ seřvat při sebemenším pochybení, aniž by se cokoli zdůvodnilo nebo předem vysvětlilo, ale rovněž neuznávám sáhodlouhé diskuze, ze kterých je dítě akorát zmatené. Také upřednostňuji zakázat jen to nejdůležitější, aby se to dítku snadno pamatoval.
A poslední myšlenka, když si vzpomenu na dobu kdysi, kdy se prostě popad řemen a bylo to a nikdo se nad ničím nepozastavil, tak aniž bych tedy s tímto souhlasila, přijde mě, že dneska, ík blahobytu se nad něčím stále pozastavujeme, probíráme, až to mnohde přeroste v to, že dítě se nechá chudák vyrůst jak dříví v lese bez omezení a pak tedy pán bůh s námi a zlé pryč až tyhle děti vyrostou.
Stejné je to s výživou, že mají být hračky takové a oblečky onaké, tohle ano a jiné v žádném případě .. Dětské duše se chrání jak vzácný drahokam a pak vidím maminky s cigaretkami nad kočárky, rodiče, které psy nechají vykadit na trávník a neuklidí to, dítka vyslaná na kurzy všech možných jazyků, golfu, tenisu, vybaveny mobily, hracími konzolemi, jezdícími botami, ovšem se slovníkem že by Jirásek zaplakal a tu mě napadá jaká výchova byla uplatněna tam.
Mám pocit, že výchova končí poté co dítko odloží plenky. To je vrcholný úspěch, jenže alespoň dle mého staršího synka, pak teprve začíná to pravé dobrodružství nenechat ten poklad, který nám byl svěřen ladem, ale vychovat z něj kvalitního človíčka. A že by byli potřeba takoví lidičkové ..
|
| Kudla2 | 
|
(13.4.2010 0:13:22)
Katuko, souhlas s tím zmatením pojmů ... nevím, zda pod pojmem "autoritativní" a "respektující" výchova rozumíme opravdu všichni to samé.
Já to mám taky namíchané - jsou věci, které rozhodujeme my rodiče a je to vcelku bez diskuse, a jsou věci, o kterých se diskutovat dá i s prcky. Taky se - doufám, že dost často - snažím vcítit se trochu nejen do sebe, ale i do dětí - např. když jsou protivné proto, že jsou unavené apod.
Za ideální považuji začínat s užšími mantinely a časem je rozšiřovat, opačně si to nedovedu představit. Pokud to jde, snažím se dětem předkládat víc alternativ a nechávat je vybrat, ale mám zkušenost, že občas je to na ně moc a to starší (skoro 7 let) třeba začne fňukat, že si nedokáže vybrat třeba ze dvou variant jídla k večeři. To pak v zájmu duševního zdraví jeho i svého radši rozhodnu já.
Byla bych moc ráda, kdybych se dopracovala toho, o čem píše Ali s Maxíkem u svých 15 letých sourozenců - že mohli přijít kdy chtěli a jít s kým chtěli, ale museli vždycky říct kdy přijdou a s kým jdou. (Napadá mě mírně katastrofická vize, že by mi mí miláčkové oznámili, že jdou s kámošem Frantou, známým to feťákem, do opiového doupěte, to bych asi těžko rozdýchávala  , ale na takové starosti máme přece ještě jen chvíli čas.)
Souhlasím s tím, že se ze spousty věcí dnes dělá zbytečně věda. Vadilo by mi bezmyšlenkovité vyžadování poslušnosti (pokud něco chci, tak se vždy snažím vysvětlit PROČ to chci, nicméně poté, co jsem totéž vysvětlila 5x a dítě se mě pošesté zeptá ... a próč? tak taky dokážu zařvat PROTOŽE JSEM TO ŘEKLA!) , ale taky myslím není nutno se ve všem donekonečna patlat.
Je určitě ideální, když se podaří dítěti předat rozumná pravidla tak, že je vnitřně přijme za svá, ale myslím, že jsou i momenty, kdy se to dítě s daným pravidlem ztotožnit nechce nebo nemůže, ale já přesto cítím z nějakého důvodu potřebu ho vyžadovat. Pak bych považovala za znásilňování toho dítěte trvat na tom, aby se s něčím (třeba s potřebou úklidu) vnitřně ztotožnilo (mně se to nepodařilo dodnes ), ale přesto budu trvat na tom, aby si občas uklidilo.
|
|
| Jana Burešová, 2 dospívající kluci, jedna holčička 3 roky | •
|
(24.5.2012 13:40:07)
 Děkuji, mnohokrát děkuji.......Doma jsem zažila jen autoritu, nic jiného, co bylo správně , byla povinnost, takže žádná pochvala, spíše nízké sebevědomí asi s radostí pěstováno od mé maminky. Asi zřejmě žádnou pochvalu nikdy nedostala, ale že si to napravila na svých dětech zřejmě vůbec netuší. Dneska je mé mamince 70let, stejný přístup má i k vnoučatům, nikdo v rodině ju moc nemusí, ale stále vyžaduje nějakou pochvalu, nebo aspoň uznání, že je k něčemu užitečná, nebo aspoň nenahraditelná....A to je asi život......Tatínek radši celý život mlčel a žije svýma koníčkama....Nikdy jsem nepoznala, co je pochovat na klíně, nebo jen tak pohladit po vláskách. Má dcerka si to užívá, ale je problém v tom, že já to nechápu a myslím, že je rozmazlovaná.....
|
|
|
| zerat | 
|
(13.4.2010 8:13:47)
Obojí dohromady
|
|
| susu | •
|
(13.4.2010 8:16:29)
Jako víc lidí tady. S autoritativní mám osobní zkušenost a uplatňovat ji nehci. No a občas mi to bez ní nejde. Ale ani s ní, dcera je hodně svéhlavá. Tak nevím.
|
|
| Lída+2 | 
|
(13.4.2010 8:50:19)
Teď čtu zrovna knížku a zkoumám kde jsem udělala chybua co třeba zlepšit...
Líný rodič : lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství : zaručený návod, jak být pohodovým rodičem / Tom Hodgkinson ; [z anglického originálu ... přeložili Lívie Bencková a Petr Cajthaml]
|
| Kudla2 |
|
(13.4.2010 8:52:08)
jako že jsi byla málo líná?
|
| Lída+2 |
|
(13.4.2010 9:46:40)
No jistě..... jsem málo líná a je co napravovat......
Třeba ráno v sobotu si do postele v 6 ráno pustím dítko a podle tý knížky bych měla ležet a čekat až mi donesou snídani pomalu
Ale celý týden se ráno neužijeme tak jsme rádi......
|
| Xantipa. | 
|
(13.4.2010 10:15:38)
Jako autoritativní výchovu si představuju stav, že rodič řekne, že tráva se namaluje na zeleno a dítě je povinno to bez odmluv a prodlení vykonat. Taková vojenská debilovina.
Takže jasně vítězí respektující výchova. Ovšem i zde jsou nastavené hranice, přes které vlak nejede, tak to je. Je to autoritativní? Nemyslím si, je to jen důsledné dodržování nastavených hranic. Dítě musí vědět, že když se dohodneme na pravidlech, není možné si je měnit každý den podle toho, jestli se mu zrovna chce nebo ne.
|
| Anni&Annika |
|
(13.4.2010 10:23:11)
manzel a cela manzelova rodina uznavaji jen respektujici vychovu, no, spis bych to pojmenovala jeste jinak....poslouchajici metodu a ten poslouchajici je otec....dela vsechno co dite chce a nedej boze na nej zvysovat hlas a placnout? No to snad ani nahodou ...ale ono se placat ani kricet nemusi..neni duvod, vzdyt manzel udela vsechno, co dite chce
takze ja jsem ta, co to tak trochu kociruje. a nastesti jsme se s manzelem uz shodli na tom, ze kdyz dite za neco pokaram a dite si hned jde poplakat a postezovat na matinku k otci, otec odpovi, ze ma maminka pravdu a at si nestezuje..no a kdyz neni otec doma, dite obcas i nejakou vyfasuje...ale je to ojedinele, kupodivu i ja se naucila vysvetlovat, vysvetlovat, vysvetlovat....asi je to tim starim.....ale opravdu bez pevne ruky to nekdy nejde
|
| Xantipa. |
|
(13.4.2010 10:33:27)
Anni - nemám ráda slovní spojení - pevná ruka. Spousta lidí si to vysvětluje pomalu jako klacek v ruce. Lepší je - pevné hranice.
Ovšem pravdu máš v tom, že nelze skákat tak, jak si dítě usmyslí. To ale ovšem není výchova, to je bez debat. A pokud si dítě zvykne běhat někam stěžovat si na rodiče, to je taky špatně, obzvlášť, pokud se mu dostane podpory a dítě si vymůže, to co původně chtělo.
Ale využívat takové možnosti, to je normální, když to funguje. Jakmile tento model přestane fungovat, dítě to brzy přestane zkoušet. Není na tom nic složitého.
|
| Anni&Annika |
|
(13.4.2010 10:40:45)
Xantipo....pevna ruka je pro me vyraz pro hranici, kdyz se diteti ukaze kam az muze....muze to byt na zadek, zvyseni hlasu....nekdy proste dite nechape, co se po men chce /uvedomila jsem si to, kdyz jsem diteti jeste malemu vysvetlovala, ze strkat ruce na rozpaleny sporak nesmi, ze mu to ublizi/...vysvetlovala jsem do nekonecna, mluvila, mluvila a nic...tak jsem dite nakonec symbolicky placla a byl klid, ke sporaku uz neslo, o placnuti nestalo....az si jednou sahlo tusim do planeme svicky a ucuklo...pak jsem ji vysvetlila, ze takhle boli a jeste vic, kdyz sahne na sporak
no a nedavno me dostala neter, co ma stejnou vychovu bez hranic, ktera v 7dmi letech zarvala na babicku, ze ji asi hrabe, kdyz nedela co chce....
takze ja jsem za to nechat dite, vysvetlovat, ale v pravy cas zakrocit a ukazat, kdo je zde ten, kdo ty hranice urcuje....ale proznam se ti, nekdy to je na budku
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(14.4.2010 17:04:54)
No tak to ale pozor na pojmy - ona to není náhoda, že se to celé jmenuje nejen RESPEKTOVAT, ale i BÝT RESPEKTOVÁN...
|
|
|
| Kudla2 |
|
(13.4.2010 10:34:03)
Xantipo, souhlas, v tomto smyslu si myslím, že jsem docela dost respektující.
Někdy ale ta autorita nastoupit musí (příklad - ATB do žíly, do kterých se dítěti zatraceně nechtělo) - tam se dal projevit respekt jen tím, že jsem řekla, že chápu, jak je to nepříjemné, ale udělat se to musí.
Tím chci říct, že je OK diskutovat o pravidlech, když se to jen trochu dá, ale jsou momenty, kdy se to fakt nedá
|
| Xantipa. |
|
(13.4.2010 10:46:28)
Kudlo - ale i tak to není o autoritativní výchově. Můj syn se hrozně bojí injekcí. Když nastupoval do nemocnice, bylo nutné vzít krev - a to poměrně dost, tudíž šlo o to, aby vydržel dlouho v klidu. Nejdřív nastoupila naprostá panika, že ne, tohle ne a nikdy. Kdyby to bylo na sestře, tak by na něj skočila, ať se brání jakkoli a krev mu odebrala takto. To by jeho strach a úzkost prohloubilo. Potřebovala jsem jen půlhodinu /já ale počítala s hodinou/, když jsem syna uklidnila, vyslechla jeho obavy a strachy, vysvětlila mu, co jak a proč. Pochopil, že bez toho to prostě nepůjde, že to není výmysl nikoho, že to je nutné kvůli jeho zdraví, resp. nemoci. Domluvili jsme se na postupu, aby ho to dle jeho názoru stresovalo co nejmíň a odběr se uskutečnil. Nemusela jsem uplatnit nějaké autoritativní chování.
|
| Federika |
|
(13.4.2010 10:49:50)
Xantipo, David si v pěti letech taky nenechal vzít krev..Nepomohlo nic, nechali mě s ním tři hodiny, i s doktorem,bylo to v soukromém zařízení...nakonec jsme odešli, do Krče, tam mi tvrdili,že si s ním poradí, přišel nějakej "Pepa", ale ani ve 4 lidech se jim nepodařilo mu tu krev odebrat...Rozbil jim tam spoustu věcí...
Takže jakej arzenál pak nasadit??
|
| Xantipa. |
|
(13.4.2010 11:09:26)
Federiko, právě kvůli takovému "Pepovi", resp. v našem případě "Mařeně" se můj syn bojí. Kvůli tomu, jak se k němu kdysi chovali, co mu dělali, nic nevysvětlili, jen ho děsili, ignorovali. Jistě, tenkrát mu šlo o život, ale pak jsem viděla, že to šlo jinak. Všechny takto hrůzně odebrané odběry se ztratily a na dětské oddělení se muselo všechno udělat znovu /protože nebyl čas čekat na to, jestli se ty původní odběry najdou/. A tam to šlo - rychle a bez křiku, bez nervozity, v klidu.
Díky tomu, že mu na hlavním příjmu při odběru krve zalomili jehlu do pravého úhlu /neuvěřitelný/, že mu tam v té ruce provedli bůhví co, dostal do ruky zánět, ruku měl černou /ne modrou/ od shora až dolů, tak hodina, kterou potřebuju pro syna, je úplný nic a i když sestra zahlížela, nedovolila si ani pípnout na protest.
Kdyby se tenkrát chovali tak, jak měli, dneska bych to hodinu prostě nepotřebovala. Tak teď si alespoň u syna ohlídám, aby nějaký podobný negativní zážitek neměl. Snad se mi to podaří.
Jenže ten se bojí normálně, jeho prostě uplatím. Že se to nemá? A proč? Já taky si po nějakém nezbytném, ale nepříjemném zážitku, udělám radost. Tak co.
|
| Xantipa. |
|
(13.4.2010 11:10:13)
- myslím u mladšího syna.
|
| Anni&Annika |
|
(13.4.2010 11:13:22)
tak mi to preslo do tyrani deti, myslim, ze je to nesparvne, spis do tyrani rodicu....a urcite do vychovy
tak jeste jednou...Fed.
prosim te, maji deti nejake obdobi vzdoru? Nase male je uzasny palicak a jeste k tomu naladova....kdyz spatne vstane a rozhodne ze nepozdravi tak nepozdravi....to muses vysvetlovat neco o slusnem chovani a cokoliv, muzes po dobrem, vyhrozovat, delat co chces a nic...dite se tvari jak kdyz te chce zabit a nic.....pomuze jen, kdyz reknes, ze ho nevezmes ze skolky poo a to pak udea co chces, ale vypada to, ze by radsi umrela nez to udelat...rev neskutecny /to neni plac/ a ty vztekle a trpici ksichty nechtej ani videt....a to slovo co ma rict, nebo to co ma udelat, to ze sebe paci horko tezko.......no a je to porad horsi..je ji 3,5...myslis, ze bude jeste hur nebo se to zacne zlepsovat? Jako ja uz toho plazeni po zemi jako meresjev a rvani, ze ji ty zimni boty ocarovaly a zasahly tak, ze nemuze chodit, a to jen proto, ze chce jit v sandalich, kdyz je venku 2 metry snehu, mam uz fakt nekdy dost /ted naopak chce ty zinmi/...a u te starsi tohle vubec neznam
|
| Federika |
|
(13.4.2010 11:35:50)
Anni, obecně bejvá první období vzdoru kolem těch dvou let, pak začne někdy kolem 5-6 roku první dětská puberta, no a pak nastoupí opravdová puberta Takže te´d byste měli bejt relativně v klidu...
Ale ono to neplatí takhle u každýho, u Davida byl věk 1-6 naprosot příšernej,pak jsem měla pocit,že je to klidnější a te´d , skoro ve 12 začíná fakt puberta, zatím to jde, tak uvidíme...
|
| Anni&Annika |
|
(13.4.2010 11:41:12)
tak to jsi me uklidnila...hele, ale se zacnu chovat jak ta pani z reklamy, kde se dite vztekalo v krame /tam se nastesti nevztekame, dite dostane vsechno co chce/, maminka ditete si najednou lehla na zem a zacala se vztekat uplne stejne....dite se vydesilo a prestalo...jo a jeste jeden typ pomaha...vyhrozuju diteti ze ho vyfotim a vyvesim ve skolce na hlavnich dverich...a kdyz u toho bude delat jeste vetsi grimasy, treba ji nikdo ani nepozna..parkrat jsem pribehla s fotakem a byl klid
|
| Federika |
|
(13.4.2010 11:52:59)
no tak já teda občas taky řeknu, že "co je tohle za vztekání,takový nic, pomalu to ani slyšet není,rozbíjet nábytek neumí a tak, to já mu ukážu,jak se to dělá..." Na toho mladšího to platí...
Na toho staršího ovšem nic-a nikdy na něj nic neplatilo,je v tu chvíli bez sebe,nepříčetnej...
|
| Anni&Annika |
|
(13.4.2010 11:57:36)
zkus ten fotak...ale je mozne, ze by ti ho vykopnul z ruky....
|
| Federika |
|
(13.4.2010 11:58:53)
noo , hele,já se od něj v tu chvíli radši klidím, váží už skoor jako já a je jen o pár cm menší....Navíc je daleko agresívnější než já...
|
| Anni&Annika |
|
(13.4.2010 12:01:10)
jezis marja...to jsou teda vyhlidky....jestli tohle bude praktikovat jednou i u sve budouci, aby z toho nemusela podstupovat nejake leceni
|
| Federika |
|
(13.4.2010 12:02:49)
ale neeee, já ho prostě ignoruju, když už fakt něco ničí,případně je agresívní vůči mladším, tak ho násilím vyhodím ven, on se zklidní, venku něco rozbije a za nějakou dobu je jako milius...
|
| Anni&Annika |
|
(13.4.2010 12:14:47)
no, jo...tak to musis predat instrukce pripadne budouci neveste, aby vedela co s tim
|
| Federika |
|
(13.4.2010 12:56:07)
nic jí říkat nebudu, to by mi ho vrátila....
|
| Anni&Annika |
|
(13.4.2010 12:59:59)
hele, kdyz ho bude milovat, nevrati...starsi ma taky jeden nesvar z detstvi a to jsem se smala, ze ji zustane do dospelosti...no, zustal a ten jeji je s ni i s nesvarem...a znam jednoho kluka, co usinal u maminky a zmoulal ji rukou ucho....momentalne zmoula jiz nekolik let manzelce a na vztahu to nic nezmenilo, maji uz druhe dite
|
| Federika |
|
(13.4.2010 13:12:30)
ale jo, on je jinak hodnej,někdy -a chce bejt bohatým notářem, prej...
|
| Anni&Annika |
|
(13.4.2010 13:14:11)
no to neni spatna volba....a mozna do budoucna urednikem nebo ucitelem....temto lidem se taky vede v nemecku velmi dobre, treba to prijde i do cech....no, v recku uz tak mozna ne, ale on mam pravdepodobnost, ze by mohl skoncit v tom nemecku...tak proto
|
| Anni&Annika |
|
(13.4.2010 13:15:21)
jinak...nase male je pry uz ted princezna a mini to dotahnout do konce....proste chce byt proncezna porad....to ten notar je teda realnejsi
|
| Federika |
|
(13.4.2010 13:34:38)
no co, princezna taky dobrá, co čekáš, pece nebude chtít bejt paní za kasou v supermarketu...
Davida ten notář drží už několik let,ani nevím,jka to přišel...
|
| Anni&Annika |
|
(13.4.2010 13:39:11)
hele...nekde to videt nebo slyset musel..ale jsou ty deti ted jine, ze? driv chel byt kazdy kluk popelar nebo hasic, holcicky ucitelky ci doktorky....no, ono na ty statni sluzby jeste dojde
no a princezna? Jeste ze uz nas v dnesni dobe nebudou upalovat za takovehle napady..jeste ji to utvrdilo v tom, ze od Barbie existuje princezna Annika...proste to mame jasny
|
| Federika |
|
(13.4.2010 14:27:05)
vzpomínám jen,že v jeho pěti letech jsme šli společně k notáři, podepsat cosi ohledně prodeje nemovitosti..A já tam nadávala,že za tu smlouvu shrábne plno peněz a že tam musíme sedět jako blbci dvě hodiny a čekat..
Tak ho to možná inspirovalo...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Liška s banem :) | 
|
(13.4.2010 12:32:15)
Na takové chování jsem viděla holandskou reklamu: "Chlapeček, tak 4 roky starý, je s tatínkem v supermaketu. Háže do vozíku nějaké chipsy. Tatínek to vrátí do regálu. Dítě opět hodí chipsy do vozíku. Tak se to několikrát opakuje, až chlapeček sebou třískne o zem a začne šíleně ječet a kopat nohama. Lidi se zastavují a koukají se na otce, jako jak to nezvládá. Tatínek si povzdychne a přes obrazovku vyskočí nápis: Use condoms!" (používejte kondomy)
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(13.4.2010 11:25:48)
Xantipo, prosím, neber to jako rejpání, ale ten hrůzný zážitek měl ve Tvé přítomnosti?
|
| Xantipa. |
|
(13.4.2010 12:22:24)
Kudlo - ano. Snažila jsem se tomu zabránit, ale to nešlo. Tam šlo už skutečně o minuty. Co na tom, že nás přes hodinu nechali čekat, jako by nic. Až když jsem začala být opravdu hodně nepříjemná, tak si "pan doktor" konečně uvědomil, co hrozí. Chování hrozné, situace taktéž. A to jsem netušila, že toto je teprve začátek. Hrozila mu celková sepse, později na dětským jsem se dozvěděla, že díky tomu, že byla taková prodleva, a zbytečná, že hrozí postižení některých orgánů. Připravovali mě na nejhorší. A taky že samozřejmě jsem chtěla, aby něco dělali hned, protože i když dělali, tak mi to přišlo málo. Museli jsme čekat.
Tenkrát sice po stížnosti připustili, že jejich přístup a chování se neslučoval se zásadami u ošetřováním dětských pacientů, ale bohužel. Že se vzorky ztratily - to se prý stává, byli prý ve stresu. Ale nic se přece nestalo, nabrali na dětským nové. Že ho umístili na jiné oddělení, kde ho nechali bez léčby a pomoci a díky tomu všemu mohlo dojít k nenapravitelným škodám na organizmu? Přece nedošlo, oni nic neporušili. Já jsem zaujatá, protože jsem matka a tudíž mě to omlouvá - prý. Že jsem si ho na dětský oddělení víceméně musela odvézt sama, protože nikdo nic nevěděl a nemohl dělat? No vidíte, jak jste dobře rozhodla. Neuvěřitelný. V našem zdravotnictví se omluví všechno. Omluvili by i to, kdyby se stalo to, čeho jsme se obávali. Měli toho přece moc, tak co.
|
| Kudla2 |
|
(13.4.2010 12:39:07)
Xantipo, tak to je mi líto, zasloužili by  
|
|
|
|
| Federika |
|
(13.4.2010 11:32:43)
Xantipo, na Davida snad jen jedině ten "Pepa" platí Dneska mu je jedenáct a fakt odmítám o na jakýkoli, byť sebemenší zákrok tři hodiny přemlouvat..Zjistila jsem-a zjistil to i on,že pokud jdeme k někomu ráznýmu,kdo se s ním nepáře, je to hotový raz dva a je to i jemu příjemnější..Mírný přemlouvací typy, který ho nechávají rozhodovat, zvyšujou jeho nejistotu..Prostě každý dítě je fakt jiný...
|
|
| Federika |
|
(13.4.2010 11:33:35)
ale jinak, já dětem doktory sakra vybírám,i zubaře, nenechala bycj je zbytečně stresovat ani náhodou...
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(13.4.2010 10:54:17)
Xantipo, jasně, taky nemám ráda systém "sestra skočí na dítě", taky se snažím vysvětlovat (já jsem pro jistotu vysvětlovala už cestou do toho špitálu a při akci samé jsem vykládala příběhy, abych odpoutala pozornost), ale ne vždy si můžeš dovolit dát tomu tu hodinu (nemocnice má také nějaký svůj řád).
Snažím se v tomhle dost hodně své děti nepřekvapovat a vysvětlovat, pokud mají před sebou něco nepříjemného, ale mám pocit, že pokud by člověk chtěl v tomto respektovat na 100%, tj. udělat vždy všechno až poté, co to dotyčný "duševně přijme za své", musel by ho někdy k tomu buď psychicky zlomit (což mi připadá horší než co jiného), nebo ohrozit jeho život (viz neodběr krve v nemocnici, nenaočkování).
Mně ta hodina v tomto ohledu a v této situaci zkrátka připadá moc, zvláště pokud by takových hodin mělo být víc. (Tím nechci kritizovat Tvé metody, jen říct, že já bych se s tím párala taky, ale pravděpodobně ne tak dlouho).
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(13.4.2010 8:52:08)
jako že jsi byla málo líná?
|
|
| Kudla2 |
|
(13.4.2010 8:52:08)
jako že jsi byla málo líná?
|
|
| Kudla2 |
|
(13.4.2010 8:53:03)
sakryš, pardon, nevím, čím to je, klikla jsem jen jednou a je to tu hned 3x..
|
|
|
| DENISA |
|
(13.4.2010 9:44:16)
No asi idealni je kombinace obou a vedet, kdy kterou z nich pouzit. Kdyz nebude poslouchat u silnice, tak nevaham pouzit autoritativni metodu s rucnim vysvetlenim, protoze jde o zivot. Pokud se jedna o projevy jeho rodici se osobnosti, tak ho za to nebudu trestat, ale snazim se vysvetlovat, ze to je ci neni dobre.
|
|
| Kladrubka | •
|
(13.4.2010 10:38:47)
Podle svého nejlepšího vědomí a svědomí! A jako zcela zásadní prvek ve výchově vidím vlastní příklad, protože ten děti identifikují zcela spolehlivě (v dobrém i zlém), což je občas nelehké si přiznat
|
|
| Liška s banem :) |
|
(13.4.2010 12:28:45)
Obojí. Když jde o bezpečnost dítěte, tak autorativní, jinak respektující.
|
|
|
V její náručí
V létě oceníte rychleschnoucí oblečení
VědaFest 2024Praha 6 
Slavnost královny JohankyPříbram 
Rusalka na VysokéPříbram 
25. ročník sečení luk na SolániVsetín 
O PalečkoviKutná Hora 
VědaFest 2024
Slavnost královny Johanky
Rusalka na Vysoké
25. ročník sečení luk na Soláni
O Palečkovi
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)