| FialoFka | 
 |
(20.7.2010 11:11:27)
Ahoj všem! 
Partnerovo syn, kterého míváme na víkendy a prázdniny, půjde v září poprvé do školy, v září mu bude 7 let. Že se malé děti často bojí zvířat včetně hmyzu, to vím. Malý se ale extrémně bojí každého zvířátka, každé mouchy, broučka, mravenečka... O víkendu byl "za barákem" a najednou slyšíme šílený brekot, řev, tak vylítneme, co se mu stalo - běželo za ním (na vodítku) malé černé štěňátko krysaříka, tudíž fakt malé. Když jsem s ním byla na návštěvě u kamarádky, která měla koťátko, byl také bez sebe. Vytřeštěné oči, ani nedýchá, jak se bojí. Chceme si v srpnu pořizovat štěně a docela se bojím, jak to zvládne. Jestli si zvykne. Třeba je to v tomto věku normální.
Moc děkuji za vaše zkušenosti.
|
| remus | 
|
(20.7.2010 11:20:37)
Hele naše děti mají odmala nějaké zvíře -máme psa a králíčka, zvířat se nebojí vůbec, vlezly by s nad i k tygrovi do klece , ale co znám děti z rodin, kde opravdu nemají žádné zvíře, tak mají všechny přímo panickou hrůzu ze zvířat, dlouho trvalo, než si kamarádi dětí zvykli na našeho pejska, včera byl na návštěvě 5ti letý soused a hrozně se bál i králíka, musela jsem ho zavřít do klece , štěnátko malej určitě zvládne, hned od začátku bych ho zapojila do péče o něj a uvidíš, že si zvykne.
|
| Eva + Klárka2/07 | 
|
(20.7.2010 11:24:53)
Moje 3,5 letá dcera se bojí psů. Jen kolem ní projde a ona mu uhýbá 2 metry. Ale malé štěňátko si pohladí, ale má strach nechat si olíznout ruku nebo tak. A na dovolené? Přišla k 3metrové krajtě, normálně jí hladila, zkoumala jazyk, pak jí dávala do klece. Malého hada si nechala dát na krk... 
|
| FialoFka |
|
(20.7.2010 11:26:10)
Ty jo, tak to by malej zešedivěl hrůzou.
|
|
| fisperanda | 
|
(20.7.2010 11:53:57)
Máme to stejně. Dcera se bojí zvířat, ve zverimexu má o ně zájem, ale jak se například andulka prudce pohne, je celá strachem bez sebe. Pohladit si králíka je nadlidský výkon, psům uhýbá jak jenom může, psa rodičů nepobrala doteď, a to ho mají od jejího narození. Ale když byla besídka v teraristickým kroužku, to žádnej problém neměla. Hada si dala kolem krku, hladila ho a zjevně z toho měla radost. Ještě mi povykládala, že "had je hodnej, had přece nic nedělá." Zatímco králíci, kočky, andulky a činčily zabíjejí lidi. No nic, nelámu to přes koleno, každej máme něco.
|
|
|
| Beruška+J02A07T10 | 
|
(20.7.2010 11:26:03)
syn 8 let od 0-3,5let vyrůstal na vesnici se psem, mý rodiče taky psa, kočky, vždycky tahal.
Doma máme od 3,5-do teď králíka a teď nově asi půl roku dvě morčata.
Syn ne že by se vyloženě bál, má ale ze zvířat jakýsi já tomu říkám přirozený respekt. Jezdil už se mnou ale i na koni.
Dcera 3,5 je poděs. Zvíře máme taky od jejího narození a ta se nebojí nikoho a ničeho, hlavu do tlamy by klidně strčila i krokodýlovi..nemá respekt ani když ji drápnou, kosnou... pokaždé jde znova.
Takže to určitě není jenom o tom, zda dítě se zvířaty žije či nikoliv.
|Ale myslím, že štěňátko mladej zvládne.. neboj.. :)
|
|
|
| Žžena |
|
(20.7.2010 11:21:33)
Mně přijde, že běžný je v tomto věku spíš opak - tedy velký zájem o zvířata, zvlášť ty pejsky, kočičky a spol. Takže asi to bude potřeba nějak pořešit, aby se nestalo, že pořídíte štěně a kluk vás už nikdy nenavštíví.
A co jeho maminka? Nebyla by ochotná spolupracovat?
|
| FialoFka |
|
(20.7.2010 11:23:20)
Já s ní do styku nepřijdu, tak nevím. Ale mají doma křečka prý. To on nás navštěvovat bude i dál, psék bude na zahradě. Jen právě nechci, aby to bylo tak, že když u nás bude malý, psék bude zavřený.
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(20.7.2010 12:56:24)
Fialovko, normalni to neni, bezny je spis opak, dite ritici se polibit kazdeho psa v okruhu sto metru /nerikam, ze tomu nechci zabranit, ale jde to blbe/. Predpokladam, ze jste se ho ptali, co mu na tom tak vadi, takze bych nejspis zkusila vyssi level a zasla k psycholozce. Strach z neceho konkretniho muze casem pominout i sam /mam v zive pameti, jak jsem se jako dite zcela iracionalne bala zelenych pstrosich per, ktere mela babicka doma ve skrini/, ale strach ze zvirat vseobecne bych asi resila.
|
|
| Winky | •
|
(20.7.2010 14:12:00)
no tak u hmyzu bych to chápala, hodně dětí děsí poletující mouchy, protože se prostě nedají nijak "přinutit" k organizovanému pohybu, člověk na ně nemá vliv (a malé děti se bojí je plácnout, leckdy i ty velké, ty už se zase štítí protože to stačily pochytit od dospělých).
U psů a koček - bych to tipovala na nějaký nepříjemný zážitek (klidně i dávno) který hned v zárodku nebyl překonán zážitkem dobrým.
Nevím, asi bych to nehrotila aby se ke zvířatům přibližoval a hladil je pokud teda jó nechce, ale vzbudit v něm zájem o to jak zvířata žijí, co jedí, kde bydlí atd - něco jako "malý vědec", a že je může i "vědecky" pozorovat, třeba dalekohledem ptáky, ryby v akvárku, hady v terárku a tak... prostě něco nekontaktního, jen aby se začal zajímat. A pak to třeba přijde samo. A nebo nepřijde, hladivej nebude, ale nebude se jich bát tolik resp. bude ochotný je tolerovat ve své blízkosti a nejančit z nich.
|
| FialoFka |
|
(20.7.2010 14:20:13)
To je dobrý nápad s tím pozorováním a zjišťováním info o zvířatech, máme doma i pěknou velkou knížku, díky 
Často se mě ptá, jestli to či ono kouše. Teď zrovna o víkendu u oběda, jestli koušou pavouci, z těch má taky strach a Spidermana kousnul, že...
Tak mu říkám, že pavouci mu nic neudělaj, že nekoušou... tak se uklidnil a v tom tchyně že koušou zlobivý děti a že ho pavouk kousne, když bude pořád zlobit (přitom je hodnej, ale ona to nevidí nebo co ).
|
|
|
| Gora | 
|
(20.7.2010 17:13:35)
Šestiletý syn má taky takový extrémní strach. Myslím, že to je asi dědičné, tchýně má taky takový hrozný strach do teď. Kdyby byl po mně, vrhal by se po psech.
Nic moc radu nemám, ale trochu pomohlo, že si babi s dědou pořídili kočku - asi po roce se odvážil na ni šáhnout. Mí rodiče mají holandského ovčáka - tam je to horší, ale taky už pokus sáhnutí má za sebou. Chtělo by to chodit třeba k někomu na návštěvu, kdo zvíře má, nenutit ho, a třeba ho to časem alespoň trošku pustí.
|
| Tomas Matejka | •
|
(30.3.2012 15:15:51)
Je to dedičné, ale z psychologického hlediska. Když má strach ze zvířat vaše babička, přenese to na vaši matku a ta to s velkou pravděpodobností přenese na vás. Tohle nemá s DNA nic společného. Jsou to vzorce chování, které se předávají z generace na generaci výchovou, která je dost podvědomá. Na vědomé úrovni se snažíte to potlačovat, ale podvědomě pěstujete v dítěti strach ze zvířat. Taky vy strach mít nemusíte, ale ze strachu o své dítě (před pokousáním apod.) v něm vybudujete strach ze zvířat (psů apod.). Všechno je to jen v hlavě :)
|
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)