| Bludička2 | 
 |
(1.8.2010 20:36:46)
Dobrý den,
mám 2 letou holčičku, která má problémy s panovačností a od malička špatně jí.
Psycholožka nám doporučila metodu pevného objetí, zkoušeli jsme to 2x a bohužel bez výsledku, nevím jestli to má vůbec smysl ještě zkoušet.
Máte s tím někdo zkušenosti, pomohlo vám to ?
Díky moc, už si s ní opravdu nevím rady
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(1.8.2010 20:40:09)
Já mám dobrou zkušenost se starším synem, ale je to milá citlivá povaha, která se ráda mazlí. Mladší je agresivnější, je nerad omezován a u něj jsem si to ani nikdy netroufla, by mně pěkně pokopal, je mu 21 měsíců. Nevím. 
|
| cihla | 
|
(1.8.2010 21:08:57)
U nás totéž, na toho mazla to funguje, na toho agresivního nikoliv, poprvé byl tak hysterický, že se mi zakousl do ramene, až do krve, podruhé mě dost pokopal, pak už jsem to nezkoušela. Zato příslib výprasku nebo toho, že půjde do postele funguje zaručeně 
|
|
|
| cihla |
|
(1.8.2010 21:07:11)
Na jedno dítě to funguje skvěle, na druhé ani trošku, naopak ho to vytočí k nepříčetnosti. Věřím, že to není pro každé dítě, pokud to na ní nezabírá, hledej další metody.
|
|
| Lendul* | 
|
(1.8.2010 21:08:23)
Obě moje děti po pevném objetí upadly do ještě většího histerického záchvatu, takže u nás 
|
|
| 10.3zlatoVLKáska12 | 
|
(1.8.2010 21:10:26)
Vůbec , bylo to ještě horší
|
|
| Roxie | 
|
(1.8.2010 21:13:33)
Já mám zkušenost dobrou, ale chce to něco nastudovat. Zpočátku to fakt může vypadat hrůzně - histerie se prohloubí, jekot, řev, pláč, klidně i blinkání ... Jenže pokud by člověk nevydržel a vzdal to v půlce tak je to průšvih. Ono to může trvat třeba třičtvrtě hodiny a je to záhul ...
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(1.8.2010 21:33:18)
A jak to dítě dokážeš udržet. To snad jen kdybych si na něj lehla, on má sílu neuvěřitelnou, a zvlášť v tom afektu, si to fakt neumím představit.
|
| Roxie |
|
(1.8.2010 21:38:42)
Těžko  . Ale je fakt, že já nejsem žádná muší váha  .
|
| Paja + Naty11/08+12tt | 
|
(1.8.2010 21:45:08)
Roxie a od jakého věku se to dá s dětmi praktikovat? Se 20ti měsíčním batoletem asi jeětě ne, že? Takové malé dítě to asi ještě nechápe, co?
|
| Roxie |
|
(1.8.2010 21:55:46)
Já to praktikuju jen vyjímečně, se skoro 6ti letým chlapečkem.
Víc informací určitě najdeš na netu, např. http://www.prekopova-pevneobjeti.cz
|
|
|
| Insula | 
|
(1.8.2010 22:06:57)
Taky nejsem muší váha, ale neudržela bych je. 
|
|
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(1.8.2010 23:31:44)
roxie a k čemu to pak je, když se ti dítě poblinká ? Tomu já se snažím zabránit. Podle mě pokud to do pár minut nezafunguje, tak je nutný to vzdát.
|
| Roxie |
|
(2.8.2010 11:18:03)
Sojko, mně neblinkal. Nemyslím si, že by pevný objetí byla nějaká univerzální metoda na "bežný zlobení". To vůbec ne. Nám (mně a našemu chlapečkovi, který je z DD) to moc pomohlo, použila jsem tuhle metodu asi 3x, když měl nezvladatelné záchvaty pláče.
Držela jsem ho pevně v náručí, na klíně, tváří v tvář, s tím, že ho mám ráda, chápu, že toho má hodně "na srdíčku" a musí to vyplakat ven, ale že když chce plakat chci s ním být u toho ... To uvolnění a souznění co pak přišlo, když přestane "kopat", ale sám mě obejme a usne v náručí, to si neumíš představit.
Nebo třeba umíš  .
A pod příspěvek Estel se můžu jen podepsat .
|
|
|
|
| withep | 
|
(1.8.2010 22:09:11)
Bludičko, a jak vám to psycholožka doporučila? Jako že to máš svépomocí zkoušet sama doma? Řekla bych, že to určitě potřebuje terapeuta, není to tak snadné, jak to vypadá. Jinak - jo, zkoušela jsem to a záchvat vzteku se ještě znásobil. Nejspíš to bylo tím, že jsem sama nebyla uplně klidná a nebyla jsem si jistá, dítě to vycítí. Jinak věřím, že to funguje, ale musí to být zejména pro to dítě nepříjemné, zvlášť pokud se to nepodaří a nedojde k onomu "obnovení lásky" nebo k čemu že to má dojít.
|
|
| mellie | 
|
(1.8.2010 22:22:25)
Metoda pevného objetí jde proti veškerým mým rodičovským instinktům a proto ji ani nepraktikuji, ani o tom neuvažuju.
Moje holčička je taky dost asertivní a v afektu má sílu jako kůň. Představa, že ji držím vší silou hodinu v náručí, ona přitom chroptí, ječí, blinká, kouše... protože jak už tu někdo psal, při kontaktu se hysterie ještě výrazně prohloubí.
Kde je pak proboha ten respekt k dítěti a jeho vůli??? Evidentně se mu omezení nelíbí. Přijde mi mnohem vhodnější nechat být, nevšímat si a za půl hodiny jí to přejde samo.
|
| Hilly. |
|
(1.8.2010 22:42:13)
Mellie, taky to tak cítím
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(2.8.2010 10:34:36)
Respekt k dítěti jo, respekt k jeho vůli bych teda hájila jen s omezením. Každý nastavování hranic je proti vůli dítěte, a přitom to potřebuje jako sůl
|
| majdaleenka +07+11 | 
|
(2.8.2010 10:41:36)
dítě, které nezná své hranice, není ve výhodě a neomezené, ale úzkostné a vyšiluje proto, že nechápe svět kolem, dítě, které má stanoveny jasné hranice, má svůj pevně vymezený svět a je v něm v bezpečí, protože ví, co může čekat
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(1.8.2010 22:40:06)
Nic proti Jirine Prekopové, ale mně to trochu připomíná vymátání ďábla. Zatím jsem nezkoušela...
|
|
| Estel (2 děti) | 
|
(1.8.2010 23:13:08)
Zkoušela jsem pevné objetí se synem, když měl záchvaty vzteku a zdálo se mi, že ho to úplně pohlcuje a nedokáže z toho sám vybřednout. Pomáhalo mu to. Naposledy jsem ho držela, když mu byly skoro čtyři roky, po sérii vzteklých výbuchů, řvaní, sebedestrukce, útoků na mladší sestru a pokusů o ničení věcí v jeho nejbližším okolí. Bylo strašný ho v takovým amoku vidět a měla jsem pocit, že jako rodič jsem tu od toho, abych mu pomohla najít cestu z té hrůzy ven. Držela jsem ho v náručí asi půl hodiny, mezitím mě přešel můj vlastní vztek na něj, ke konci jsem ho držela už jen pevně a klidně, své milované dítě. Pořád se bránil a najednou v jedné vteřině se naprosto uvolnil, blaženě se usmál a přitulil se ke mě. Láska byla zpátky. Pak plakal, protože mu bylo líto, co všechno ve vzteku udělal a udělat nechtěl.
Mám respekt k svobodné vůli dítěte, ale snažím se vidět a vnímat, co je "skutečná" vůle a skutečná potřeba dítěte. Když je dítě v zajetí vlastní nezvladatelné agrese nebo panovačnosti, myslím, že je iluze a slepota dívat se na to jako na projev "svobodné" vůle. Protože to svobodná vůle není.
A také mi přijde, že u malých dětí stojí potřeba jistoty a jasných hranic nad potřebou projevovat bez omezení svou "vůli". Láska a bezpodmínečné přijetí je základ, ale pak také to jasné "ano" a "ne", které tvoří srozumitelný řád dětského světa a na které se dítě může spolehnout.
|
| Losos + Mikula | 
|
(2.8.2010 0:51:52)
moje sestra coby dítě by něco jako pevné obětí potřebovala. už je tomu ale spoustu let a tehdy nám doporučili šoupnout ji pod ledovou sprchu, což asi nebylo to pravé ořechové... jinak s názorem co je a není "svobodná vůle" naprosto souhlasím
|
|
| Losos + Mikula |
|
(2.8.2010 0:52:01)
moje sestra coby dítě by něco jako pevné obětí potřebovala. už je tomu ale spoustu let a tehdy nám doporučili šoupnout ji pod ledovou sprchu, což asi nebylo to pravé ořechové... jinak s názorem co je a není "svobodná vůle" naprosto souhlasím
|
|
| Zdenka | •
|
(2.8.2010 7:35:20)
Moc krásný a výstižný příspěvek, úplně mi projasnil ráno.
|
|
| Brusinka14 | 
|
(26.9.2010 10:48:36)
Krásně napsané! Myslím, že pevné objetí funguje dobře i u dospělých lidí, když se cítí bezmocní a zoufalí.
|
|
|
| kotyk | 
|
(2.8.2010 9:09:13)
Pokud nevypadá jako po odchodu z koncentráku, tak se přestaň s jídlem trápit. U nás kolem druhého roku patřil na jídelníček jenom bílý jogurt a Nutrilon. Ten Nutrilon proto, že nic jiného, než mléko nejedl a takhle se do něj nacpaly alespoň nějaké minerály a vitamíny Panovačná vzteklina je i teď a navíc si dost cení vlastního prostoru, takže metodu pevného objetí bych se ani nepokusila otestovat.
Co tak koukám kolem, děti kolem druhého roku jsou panovačné příšerky obecně. Prostě se konečně naučí, že se s rodičema dá pěkně vymetat, tak to testují. Existuje na to jenom jedna rada  . Vydržet.
|
|
| majdaleenka +07+11 |
|
(2.8.2010 10:40:10)
já dobrou, asistovaný chlapeček se uklidnil, na synka (3) je používám, když se vyvzteká tak, že to sám neumí zastavit a je znát, že ho to samotného děsí, nebo když naopak pláče k nezastavení, nicméně ho držím čelem k sobě; ale od toho prvního jsem párkrát dostala pořádnou pecku hlavou na kořen nosu, když jsem na chvíli polevila v pozornosti tak bacha (ale tomu bylo 6)
|
| Stáňa a dva kluci | 
|
(2.8.2010 11:12:40)
Mám u obou kluků výbornou zkušenost s pevným objetím. Co ho objevili, sami ho začali vyhledávat. Ona ta síla negativní emoce a pocit oddělení a frustrace je už tak dost velký sám o sobě a dítě potřebuje posléze cítit, že je opět přijímáno a milováno. A zavíráním do pokojíčku to nepocítí. Jak píše sama Prekopová, jde o obnovení proudu lásky mezi dítětem a rodičem. Takže za mě .
Jinak doporučuju knížku k přečtení. Uvádí tam konkrétní příklady, třeba dítěte po hospitalizaci bez matky, kdy dítě prožilo spoustu strachu a frustrace a po návratu domů matku odmítlo, nechtělo se přitulit, prostě bylo uvnitř velmi zraněné. Ona matka nechtěla bránit jeho svobodné vůli a tak to respektovala, což byla chyba. To dítě potřebovalo obejmout, uvolnit v tom objetí ony potlačené emoce, říct vlastní matce, co mu způsobila a nezapouzdřit ten problém v sobě. V tomto případě hrozí, že se naučí vždy utéct, neříct, co ho trápí, nevyříkat si to...
|
|
|
| Tizi | 
|
(2.8.2010 10:45:10)
Souhlasím s Mellie. Nikdo bych to svému dítěti neudělala. Stačí mi, když si představím jak by mi bylo, kdybych byla naštavaná a manžel by se mě pokoušel pevně držet v objetí. Tím by mě vytočil mnohem víc.
Co se jídla týče, fungovalo u nás neklást na jídlo důležitost. Když nechtěl jíst, jídlo jsem nenutila, ale pozor, aby mezi jídly nedostával sladké. Pak zase dostal třeba až večeři. Prostě měl dny, kdy frfňal a dny, kdy jedl OK, srovnalo se to.
Na vztekání pomáhalo si ho nevšímat.
|
| Dashen | 
|
(21.8.2010 3:29:00)
Dovolím si nesouhlasit. Chovali jsme se dřív k našemu vnoučeti tak, že jsme respektovali jeho přání, domnívajíce se, že jde o niterný pocit. Odmítal mazlení, přitulení se k matce, babičce. Preferoval dědu (otec s rodinou nežije a o dítě se nezajímá). Pak jsem přečetla knihu Jiřiny Prekopové. Ano, pevné objetí je správná cesta! Bohužel pro nás už rada přišla dost pozdě, vnoučeti bylo kolem 11 let. I tak jsem to zkusila. Funguje to. Klouče za chvilinku zvláčnělo a pak řekl "Dobrý, babi?" Dnes už jej mohu i pohladit - dříve uhnul!
Pevné objetí je správná cesta.
|
|
|
| Brusinka14 |
|
(26.9.2010 11:29:11)
Myslím si, že metoda pevného objetí byla vypracována zejména pro rodiče, kteří děti neobjímají, protože je v dětství také nikdo neobjímal. Slyšela jsem takové lidi říkat, že oni to přežili ve zdraví a nic se jim nestalo. No, jenže tehdy bylo tehdy, a jejich děti to mohou mít složitější.
Každopádně děti musí také vědět, že tu rodiče nejsou jen pro ně. V opačném případě by z nich vychovávali sobce.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)