| snejdi | 
 |
(4.12.2010 21:06:18)
Zajímalo by mě, jak s dětmi řešíte v období vzdoru spolupráci. Co podle vás způsobuje, že dítě odmítá spolupráci? Jak postupujete, když si postaví hlavu (asi tak 100x za den  ), že nebude smrkat, nebude se oblékat, nebude si mýt ruce, nepůjde ven... Někdy to u nás sklouzne k jakémusi mocenskému boji a já už ze zoufalství ječím  , což je přesně to, co nechci. Tělesné tresty odmítám. Přiznám se, že toho mám jaksi plné kecky. Nechci mít z dítěte nerváka, ale momentálně jsem bezradná. 
Např. když s manželem řeknem, že něco nejde, nebo že si to dcerka nemůže vzít, oznámí nám, že si to prostě vezme sama, a jde. Možná něco děláme blbě, fakt už nevím.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(4.12.2010 21:11:51)
A říkáte jí PROČ to nemůže bejt tak jak chce?
Jinak mě ještě napadá, že jestli má stokrát za den proti čemu protestovat, tak to taky znamená, že po ní stokrát za den něco chcete. Chtít stokrát za den někdo něco po mně, taky se asi vzteknu  Asi bych začla rozlišovat podstatné a nepodstatné...
|
| HelenaPa | 
|
(4.12.2010 21:16:58)
Jeno, když protestuje např. proti mytí rukou, jídlu, oblečení před odchodem ven, návratu domů, svlékání po návratu, a podobně, to znám důvěrně. A nemyslím si, že by to ze strany rodičů byla až taková buzerace. Spíš jen zkouší, co ještě projde a jestli nepůjde hranice kus posunout.
Pomoc bohužel neznám. Jen můžu popřát pevné nervy. U nás to nepřešlo ani po 4. roce.
|
| HelenaPa |
|
(4.12.2010 21:23:00)
Jo a občas ho nechám "natlouct čumák" - tj. užít si následek svého neposlechnutí. Např. před večerníčkem má uklidit hračky. Ale místo toho si hraje. Pak když to uklízíme spolu, už je pozdě a večerníček nestihne.
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(4.12.2010 21:28:04)
Když se naši kluci nechtěli oblíkat, tak jsem je nechala jít v tričku. A nechala bych je i podruhý nebo potřetí, kdyby to bylo třeba. Jako kvůli mně se neoblíkaj, tak by to měli vědět 
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(4.12.2010 21:30:13)
oblíkání klidně tak nechám, o botech většinou nediskutuju, protože mokrý punčocháče a následný celý převlíkání jsou trestem pro mě  I když taky už mi šlo dítě v ponožkách, ale to bylo starší a převlíct se mohlo samo.
|
| snejdi |
|
(4.12.2010 21:35:43)
A řešila byste třeba, že se holčička chce převlékat 3x za den? Boty taky nediskutuju.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(4.12.2010 21:41:52)
Převlékat? To je dobrá, ta moje (červen 08) se prakticky hlavně svléká. Oblečení na ní nevydrží dýl než cca hodinu. To fakt neřeším, maximálně sám kalhotky, jinak oblíkám, až jdeme ven.
|
| snejdi |
|
(4.12.2010 21:43:36)
Jestli ono to nebude tím, že máme teprve první dítko. Já jsem asi moc puntičkářská.
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(4.12.2010 21:44:34)
Jinak mám dcery ještě 6 a 4 roky a převlíkaj se taky pořád, furt hrají nějaké scénky, vrství na sebe sukýnky, šátky, jediný, co se snažím regulovat, je, aby to po sobě aspoň večer uklidily.
|
| snejdi |
|
(4.12.2010 21:48:39)
Jo, já to taky neřeším, moje sestra se převlékala 5x denně ještě v hluboké pubertě, já zas tehdy nosila věci klidně týden beze změny... Jen jsem se chtěla ujistit, že už nejsem úplně mimo. (Btw ta naše je květen 08.)
|
|
| majdaleenka +07+11 | 
|
(5.12.2010 9:59:04)
syn se taky hlavně svléká, doma ho není možné udržet v oblečení, naštěstí venku a na návštěvách to jde
|
|
|
|
| Tante Ema | 
|
(4.12.2010 21:51:29)
Nechla bych jí, rovnou se tak může naučit to převlečené šatstvo uklidit.
Ale pokud ti to z nějakého důvodu moc vadí, dovolit to nemusíš.
Podstatné je, podle mě, to bez čeho nejde normálně fungovat. U nás třeba to, že se oblékneme, jdeme ven, hygiena, základní návyky u stolu, odchod do postele..
|
| snejdi |
|
(4.12.2010 21:57:45)
No právě a u toho se teď zasekáváme. Ona ta naše holka má teď pořád nějakou blbou náladu, už od rána je prostě "zpruzená" a hned na nás startuje, co že jako nebude dělat. A jde právě o tyhle základní věci. Hygiena, jídlo, oblékání.
Vlastně jsem se taky chtěla zeptat, když je člověk unavenej, nevyspalej, střídačka vás čeká až v sobotu, jak si zachovat zdravej rozum a nepěnit. My se někdy ke snídani vypravujem snad hodinu... Je to pro mě nové, možná nezvládám ty změny jejího tempa. Většinou se nakonec domluvíme, ale občas mi prostě rupnou nervy.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(4.12.2010 22:00:46)
snejdi, vůbec bych ji ke snídani nevypravovala... Nechceš jíst? Nejez. To jsou fakt věci, u kterých ji můžeš nechat, ať si vyzkouší následky.
|
| snejdi |
|
(4.12.2010 22:05:35)
To jo, Jeno, to se snažím. Naštěstí jídlo miluje, takže to zabírá spolehlivě 
|
|
|
| Tante Ema |
|
(4.12.2010 22:16:10)
Je to těžké.
Jediné, co podle mě funguje, je to, že program určíš TY. Vstaneš, oblékneš sebe, ji, jídlo.. ona holt bude řvát a vztekat se. Dej si za cíl program, rytmus, ne to, že malá nebude řvát. Jí se nic nestane, když bude řvát, pro ni je to učení. Když ti takhle prořve a provzteká dpoledne, je šance, že po obědě odpadne a schrupne si. Ty, protože ses dopoledne držela plánu, máš hotovo a zdřímneš si s ní. Nebo jinak odpočineš. Odpoledne druhé kolo, večer bude mít zase dost, neo je to železná žena a dá ještě brutální noc. Ale to vydržíš, musíš, myslíš na cíl, na to, že chytíte rytmus a bude vám oběma líp. A fakt bude. Ona se zklidní, když zjistí, že neřídí (nemusí řídit) to, co se bude dít.
Já mám moc ráda Jiřinu Prekopovou, jiný oblíbený a taky dobrý systém je Respektovat a být respektován, můžešse něčím z toho inspirovat.
|
| snejdi |
|
(4.12.2010 22:19:34)
Inspiruju, ale teď jsem na to nějak neměla sílu. Potřebovala jsem o tom s někým mluvit. Takže moc krát děkuju. 
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(4.12.2010 22:20:28)
Tante, zajimavý je, že mně a dětem vyhovuje (hlavně přes den) spíš volnější režim, systém máme hlavně večer. Asi přes celodopoledná řev bych to jít nenechala, na to se mám moc ráda ;) Ale je fakt, že některé děti systém hodně uklidňuje, snad mi takový naděleno nebude ;)
|
| snejdi |
|
(4.12.2010 22:25:36)
No, holky, to mám nad čím přemýšlet.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(4.12.2010 22:57:07)
Takhle to taky nehrotím, hlavně to ráno ne, protože ráno prostě nefunguju. Kluci mně vzbudí, tak se chvilku vzpamatovávám, pak vylezu, naleju jim pití a dám piškoty (první snídaně), případně źkouknu plíny, jestli je nutný přebalit nebo to vydrží a lezu zpátky do pelechu. Když se doválim, tak vstaneme, dostanou Bobíka (2. snídaně) a já se obleču a udělám si svojí snídani, pak oblíkám je a jedem den, buď jdeme rovnou ven, nebo tu mám práci a oni si hrají, udělám oběd, pak si sednu s kafem a Rodinkou, oni si hrají, pak uspáváme, někdy neusnou a tak tady probendíme den, čteme, hrajeme si, pracujeme, jak to vyjde. Večer pak převlečeme do pyžam, vyčistíme zuby, koupeme ob den, starší kouká na něco na youtube, mladší si hraje nebo tak a jdeme spát, uspávám oba na letišti, a pak se jdu umýt a uteču jim na spaní na patro.
|
|
|
| Tante Ema |
|
(4.12.2010 22:55:26)
Markéto, pro mě a moje děti, dokavad byly malé, to byla asi jediná cesta, jak předcházet vyčerpání a ponorce. Nemusea jsem chodit přes větší odpor, vlastně jediná krizovka, kterou si pamatuju, bylo odvyknutí osmiměsíční dcery od nočního kojení, to byla bojovka, protože už byla příliš zvyklá, ale povedlo se.
Samozřejmě to není univerzální návod, může to být všelijak různě. Princip je podle mě ten, že mateřský rytmus určuje, děti se přizpůsobí, jinak to -myslím- nemůže fungovat, protože máma bude vyčerpaná a zufalá a děti tím pádem nebudou mít palivo.
|
|
|
|
| hdkate | •
|
(7.6.2013 12:30:10)
Procházím tady Vaše psaní o období vzdoru, naší slečnou právě mlátí hlava nehlava, je taky zatím jedináček, takže to taky puntičkářsky nesu dost blbě. Navíc se mi do výchovy nebo spíš do snahy o ni pletou měkosrdcaté babičky a hlídací teta (bohužel už pracuji na plný úvazek), takže malá tříleťnda jakmile má dojem že po ní někdo něco chce (stále)..spustí nelidský řev, kdy ze sebe trhá oblečení, háže panenkama a všechny kolem sebe bije. Když její představení nechám bez diváků, řve tak dlouho až obměkčí babičku (se kterou je to podobně těžké jako s malou) a ta jí pak ňuňá tak dlouho, až je klid..a výsledek? Den po dni přežíváme v neustálém neutuchajícím řevu a já noc co noc sním o vlastním kumbále, kde bych s malou byla sama, nechala jí vyřvat tolikrát, kolikrát by bylo třeba až by jí došlo, že takhle ne. A dialog? Jakmile se dostane do afektu, dialog neexistuje, ve třech letech ovládá fantasticky teorii asertivity - metoda kolovrátek, donekonečna mele svoje a nevnímá, co jí kdo říká, minimálně do chvíle než je v klidu..takže doufám že se tady dočtu alespoň nějakého receptu, jak z tohohle pitomého období totálně nezblbnout..Hodně štěstí všem pološíleným matkám
|
|
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(4.12.2010 21:43:51)
Já jsem na tohle hrozně líná - než bych dítěti v období gumových rukou a nohou nebo propínání do luku něco oblíkala, to jsem si radši fakt počkala na ty mokrý punčocháče a studený nohy... trest pro mě byl, když jsme byli všichni oblečený a jednomu z nich s začlo chtít na velkou - to se holt ignorovat nedá
Teď už jsou velký a fungujou každej úplně jinak - mladší ráno vstane v šest, během dvaceti vteřin po probuzení se oblíkne (to nepřehánim - on se prostě nerozkoukává, rovnou startuje)... oblíkání ven (oteplováky, bunda atd.) jsou pro něj opět otázkou vteřin.
Starší ráno nefunguje, v sedm ho budim, a ještě v devíti letech mu pomáhám, protože on spí ještě hodinu po probuzení a klidně mi na mikinu nastaví nohu... ale průvodním jevem je, že nemá sílu ani odporovat - funguje jako automat, tak to je OK. Naštěstí nám cesta do školy trvá hodinu autem, tak se cestou rozkouká a všechna další svlíkání a oblíkání už zvládá normálně sám
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(4.12.2010 21:47:54)
Jeno, jasně, když ono to se dvěma dalšími dětmi (jedním miminem) na odchodu odněkud z veřejného prostoru bylo jednodušší prostě oblíct obout odtáhnout, jinak bych kromě mimina na břiše, vzteklouna na rameni a školkačky za ruku musela ještě táhnout balík oblečení a bot, a to už nebylo kde ... ;)
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(4.12.2010 21:56:47)
Jasný, trochu tuším - kluci jsou 17 měsíců po sobě, navíc starší má poruchu porozumění mluvenýmu slovu (ve čtyřech a půl rozuměl jako osmnáctiměsíční, takže to batolecí období bylo u nás celkem dlouhý ).
|
|
|
|
|
|
|
| snejdi |
|
(4.12.2010 21:18:17)
Jo jo, vysvětlujeme, proč je třeba potřeba smrkat. 100x za den ne, to byla nadsázka. Myslím, že spíš testuje, co uděláme, že to zkouší. Říká to umanutě, trucovitě, prostě mi připadá, že je to nějaká další fáze sebeuvědomování, a já si s tím moc nevím rady.
Určitě se zamyslím, jestli těch požadavků není moc, to vůbec nevylučuju. Děkuju za inspiraci. Jsme holt rodiče začátečníci.
|
| Tante Ema |
|
(4.12.2010 21:25:32)
O vysvětlení v těch sporech nejde.
Jde o hranice a když to dojde moc daleko, tak potom o moc. Když to vysvětlíš jednou, ví to moooc dobře.
Potřebuje cítit převahu. Ne zlobu, ne stach, ale převahu. To je pro ni znamení, že je chráněná, v bezpečí.
Ale nepodstatné věci bych fakt nevymáhala a spíš klidila z cesty a střetu předešla, dost věcí se dá i udělat tak, že třeba se neřeší, jestli se oblékne, ale jestli chce radši toho nebo onoho kulicha. Atd.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(4.12.2010 21:30:40)
Jasný, s tim souhlasim, že vysvětlovat podesáté je blbost... jakmile vim, že dítě chápe a jen zkouší hranice, tak je prostě držim a nebo ho nechám nabít si čumec (pokud nejde o život).
Ta otázka měla zní, jestli jde o věci, který byly dítěti už vysvětleny...
|
|
| snejdi |
|
(4.12.2010 21:32:43)
Co přesně myslíte těmi nepodstatnými věcmi? On si pod tím každý může představit něco jiného.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(4.12.2010 21:36:58)
že je jedno, jestli si dá k snídani jogurt nebo jablko a jestli bude mít červenou nebo modrou mikinu, a že cesta se dá často upravit tak, aby se aspoň kus šlo batolecím směrem, a že když si necháš dost času, tak nemusíte spěchat a může to jít v jeho tempu atd atd.
|
|
|
|
|
|
| Katka +3 | 
|
(4.12.2010 21:14:29)
V tomhle období se vždycky rychle rozmýšlím, jestli jde o věc, která mi stojí za ten boj s prckem. Pakliže ano a já vydám nějaký pokyn nebo zákaz, trvám na jeho splnění případně i s použitím fyzické převahy- nebiju, jen prostě zabráním někam lézt, obléknu i proti jeho vůli ap. Snažím se zůstat v klidu(ne vždy se povede) a opakuju si, že mi to prcek nedělá naschvál, že je to prostě příroda. Nějak holt to osamostatňování začít musí.
|
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(4.12.2010 21:14:46)
Dvouleté a starší dítě si začíná uvědomovat, co chce, a má už dost energie si to začít prosazovat. Kromě toho si takové dítě ještě testuje svoje místo v rodině tím, že zkouší, kam až může zajít, to jsou ty mocenské boje. Mně se osvědčuje hodně promýšlet věci dopředu, nenechávat na očích, co jim nechci dát, předvídat a nedovolit určité věci ještě dřív než je napadnou, prostě na vycházce třeba uhnout z určitého směru, který vede k něčemu, co teď nechci dovolit a podobně, mluvit pozitivně - ne neskákej do louže, ale obejdi tu louži a tak a hlavně mít jen pár příkazů a zvažovat, jestli ten boj stojí za to, jestli bojuje za to mít čepici nebo mít jinou čepici, čepici mít musí, ale nemusí mít zrovna tuhle, ale jinou, na procházce, pokud nespěchám, jdu tam, kam chce, s tím, že dopředu hlásím, kam musíme jít a tam jdeme jako první a pak si říkají, kam půjdeme potom, to neřeším skoro vůbec. Občas plácnu, protože u těchhle prcků je to prostě nejrychlejší, ale snažím se, aby to bylo fakt ve chvíli, kdy jde o život a už je to vážný, protože jinak by člověk mohl dvouleťáka umlátit ani by si nevšiml . Každopádně je to náročné období a musí se přežít. 
|
|
| Tante Ema |
|
(4.12.2010 21:15:47)
Omezit počet pokynů na nezbytně nutné minimum Ty, bez kterých to nejde, neumožnit nesplnit.
Když se nechce obléct, vzít ji, obléct, obout, utřít nos. Je to fuška, člověk se při tom zpotí, le jde to. Bez křičení, brát to, jako když třeba musíš složit uhlí. Ze začátku čekej tuhý odpor. Následný řev nijak nekomentuj, dělej, jak kdyby bylo všechno OK. Časem se zklidní, ale prověří tvé síly až na hranici vyčerpání, zvlášť pokud se takhle už chová déle a funguje jí to.
Nemá cenu na ní křičet nebo ji nějak trestat, musí se naučit, že ne vždycky má na vybranou. Pokud ale doteď nemusela nikdy poslechnout, bude to fuška.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(4.12.2010 21:21:57)
Souhlas. Doplním: co celkem dobře funguje je dát na výběr. Dítě protestuje proti oblékání mikiny, dám mu na výber mezi hnědou a řervenou, jednu si vybere a nechá si oblíknout.
|
| snejdi |
|
(4.12.2010 21:27:33)
Dávat na výběr se snažím, jenže ona si chce vybírat ze všech, co má, ne ze dvou. Přejde to? Nechat volný průběh? To balancování...
Utřít nos jo, ale vysmrkat násilím nejde. Nebo jo?
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(4.12.2010 21:28:07)
nabídneš jen dvě, pokud si sama vybere třetí a hned to nemění, nechat to tak.
|
|
| Tante Ema |
|
(4.12.2010 21:40:04)
Vysmrkat se musí dobrovolně, samo. Ale jde to udělat tak, že když nechce smrkat, jen utřeš nos, za chvíli znova a pak znova a znova a popatnácté jí můžeš jakoby nic navrhnout, jestli se nechce vysmrkat, že se pak nemusí utírat tak často. Nezabere? Nevadí, utíráme dál, přijde chvíle a vysmrká se, garantuju .
|
| snejdi |
|
(4.12.2010 21:42:10)
No, teď ještě sjednotit to s manželem...
|
|
| snejdi |
|
(4.12.2010 22:57:30)
Moc vám všem děkuju za podněty, názory a váš čas. Posledně nám to pomohlo vyřešit večerní rituál a chodíme spát o hodinu dřív! Tak mám naději, že zvládnem i ty denní bojůvky
|
|
|
|
|
|
| arantxa | 
|
(4.12.2010 21:32:34)
Tak u nás se tento vzdor ve třech letech projevuje pouze na oblékání, ale je to fuška. Každé ráno nám oblékání tvá skoro 45 minut a pak já totálně vynervovaná odcházím do práce a dítě dořvané do školky. Bohužel, musím se přiznat, že se na to nedokážu dívat s klidem.Po 15 minutách vzdoru prostě rupnou nervy. Prostě spěchám do práce a on ne a ne se oblékat. Honím ho po celém bytě, hledám pod postelí a nakonec při řevu oblékám sama. Soused už na nás několikrát klepal, že ho v sedm ráno budíme, ale co jiného se dá dělat. Sám se neobleče ( sedne si a čeká až ho někdo obleče) ale obléct se také nenechá. Prý nikam nechce jít.Chce být doma a basta. Dala jsem ho i na chvilku na balkon, aby věděl, že je tam zima a že je třeba se oblékat, ale nezabralo to. To samé dělá manželovi dopoledne zase se svlékáním. On přijde utahaný z práce a to dítě si sedne do předsíně a tvrdí, že se nebude svlékat. Občas tam sedí v zimním oblečení i hodinu. Pak ho manžel musí celého spoceného s řevem svléknout.
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(4.12.2010 21:50:32)
arantxo, tak to ale vypadá, že mu nejde ani tak o oblíkání samotný, jako o to, že nechce do školky... Nebo se pletu? Pokud se nepletu, tak asi nemá moc cenu řešit, jestli je venku zima, páč oblíkání je jen prostředek, nikoli podstata a spíš bych přemejšlela, jestli nejde nějak pomoct tomu, aby se těšil do MŠ.
|
|
|
| Federika | 
|
(4.12.2010 21:50:33)
popadnu a rychle udělám, co potřebuju...
Když jsem měla první dítě v tomhle věku, tak jsem byla taky často bezradná, ale dneska vzhledem ke starším dětem vím, že období vzdoru v tomhle věku je takovej roztomilej čajíček, bude hůř....
Mám jednu 2,5 letou ječivku doma, občas ji nechám vyječet, občas převedu pozornost jinam, ale často to nezabírá-a hlavně polknu chuť s ní zatřást,aby už konečně udělala to, co potřebuju...
|
| Dáša 2 kluci+ holčička | 
|
(4.12.2010 22:33:41)
Jednou po ranní scéně, že si ty odporné hnusné střevíčky neobuje,( den předtím si je nadšená sama v obchodě vybrala) si manžel hodil cca 3letou příšeru přes rameno a odnesl ji do školky, aby stihla loutkové divadlo.
Párkrát jsem se ráno při oblíkání rozbrečela, několikrát ji ztloukla, pak to nějak vyšumělo, vstáváme v půl 8 a oblíkne s v cukuletu, snídaní se nezabýváme, v 8 je ve školce.
Cca od 5 let už mám pocit že nežijem na bitevním poli, do té doby to bylo s dcerou jen o přežití, nezešílet, nepřizabít ji.
Zlatí chlapečci, jejich období vzdoru byl čajíček.
|
| snejdi |
|
(4.12.2010 22:35:59)
Cizí neštěstí vždycky potěší Ale vážně, děkuju, všechny ty zkušenosti jsou pro mě povzbuzením a vzpruhou!
|
|
|
|
| Hilly. |
|
(4.12.2010 23:17:42)
Tak já si nemyslím, že v tomto věku je na nějakou politiku a taktizování čas. To by se člověk musel dohadovat celý den. Když ráno musíme v přesný čas vypadnout a ona začne zdrhat, tak ji prostě čapnu a to oblečení na ni za řevu nasoukám. Jídlem ji normálně krmím, ač by to zvládla v pohodě sama, nemám energii ji pořád každou lžičku jídla vnucovat a koukat se na to, jak lžící jen míchá, jídla se ani netkne a ošklíbá se.
Samozřejmě s ní zkouším takové ty taktiky, jakože jdu pryč s menší dcerkou a ona ať teda zůstane doma..Nebo ať sní jídlo, že dostane čokoládu, zapnu jí pohádku..Ať si nechá vyčistit zoubky, že musíme vyhnat červíky ze zoubků..a další a další hovadinky...No nevím jestli dělám úplně nejlíp, ale střídám hrubou sílu s manipulací(hnusně řečeno)
|
|
| majdaleenka +07+11 |
|
(5.12.2010 9:50:20)
syn dělá totéž, včera jsme měli strašlivou scénu na pokračování na téma "budu večer jíst sladkosti", ale ve skříni je zarážka, kterou zatím neotevře, byl unavený jak kotě a celé to bylo z toho, takže jsme se snažili to nějak přežít a nepovolit, což se nakonec podařilo a usnul mi v náručí... většinou když se začne vztekat, tak poodejdu a čekám a ujistím ho, že ho mám ráda, leč toto se mi nepozdává, nic jiného stejně nemá smysl, venku poodcházím podle blízkosti silnice a pak to chce pomazlit, aspoň malinko
Kamarádka mi vyprávěla, že mívala záchvaty vzteku poměrně dlouho, i s leháním a kopáním, takže si to pamatuje, tu bezmoc, že ví, že přijde trest, ale nejde s tím nic dělat je to nezralá nervová soustava a tu výpraskem ještě nikdo dozrát nepřinutil, maximálně se dítě začně bát vlastních lidí, což je snad to nejhorší, co bych si uměla představit.
Prostě vydrž, taky vydržujeme
|
| majdaleenka +07+11 |
|
(5.12.2010 9:51:26)
jo a jinak se nám vyplácí odvést pozornost jinam, na to je teda expert manžel, skoro vždy se mu to podaří... a když chci, aby spolupracoval, tak to navléct, že potřebuju pomoct
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) |
|
(5.12.2010 9:57:15)
Odvádění pozornosti jsem nikdy nepraktikovala - přišlo mi, že tim jen protahuju období, kdy dítě stejně bude muset pochopit, že některý věci se neodehrávaj v jeho režii.
|
| majdaleenka +07+11 |
|
(5.12.2010 10:00:29)
jenže pokud se nechci prát, jinak to nejde a prát se s osmiměsíčním pupkem je fakt na hlavu nebo ho prostě nechám vychladnout, a pak to sjedeme nanovo
|
|
|
|
|
| Tizi | 
|
(5.12.2010 14:58:27)
Myslím, že dítě ve věku 2-3 roky je opravdu příliš malé na to, aby se zvládlo oblékat samo, uklízet hračky samo (o tom uklízení jsem četla i v psychologických dětských knížkách, že si to většina rodičů neuvědomuje, jak náročné na organizaci to pro mrně je), taky si pořádně neumyje ruce, zuby, atd. V tomto období jsme prostě s dítětem dělali všechno společně a hodně konflitkům se tak předešlo. A začít oblíkat mnohem dřív, než potřebujete odejít. On měl taky někdy blbou náladu, že nechce, ale nechala jsem ho, ať se chvíli zlobí, pak jsem mu vylíčila něco pozitvního na procházce a pomohla mu a takřka vždy to šlo po dobrém. Co se jídla týče, prostě když nechce, tak ať nejí, žádné boje, jenom potom nedávat sladkosti, když se vzteká, nechat být, zase ho to přejde. A smrkání je taky pro takové prtě náročné, klidně bych používala odsávačku, třeba tu na vysavač, fuguje.
|
|
| Sqeeky a kluci 02/05 a 06/08 | 
|
(16.12.2010 9:15:27)
Mám doma to samé a někdy je to na  , teď je to mírně, velmi mírně lepší, už pominulo to období jak píše nebudu cokoliv, ale jak potřebuju se někam vypravit, něco na čas apod. zrovna se sekne a už tečou nervy. Starší byl v jeho věku to samé, s třetím rokem to tak nějak odeznělo....
|
|
| Bubačka.. |
|
(24.2.2011 21:04:56)
To mi nedá se nezapojit do diskuze! U prvního syna jsem šílela. Oblékala jsem ho před bytovkou v dešti apod. U druhého už vím, že to musím přežít a bude líp. Oblékám ho před domem, před školkou apod. Vzteká se kvůli věcem, které jsou nesplnitelné...třeba ho napadne, že chce jet s tátou do Billy na nákup, jde si vzít bundu a řve, že chce jet s tátou autem do Billy. Cha, já mu valím do hlavy, že táta je pryč, že není ani auto venku, ovem to ho netrápí...za hodinku ječí, protože chce další nesplnitelnou věc. A to jsou věci, které chce on, natož, když po něm něco požaduji já... oblékbout se, když jdeme do mrazu, vzít si rukavice, když ho vezu v kočárku na vyšetření se zápalem plic...obout si do sněhu zimní boty a ne sandálky...no, je to teda prča.
Pokud to jde, vyhýbám se nesmyslným konfliktům a nechám běh světa na něm (jdeme na procházku s nahým zadkem a s helmou na hlavě, usíná se stavebnicí, usíná s dvěma tavenými sýry v ruce - zabalenými apod.)
Pokud to nejde, tak se mi moc osvědčilo mu trošku vyhovět: třeba když vysype Granko na zem a já to hodím do koše, vyhnu se hysterickému odpoledni tím, že ho JAKO vyndám z koše a nasypu mu ho na talíř (musím být teda pohotová a mít v ruce připravené čisté).
Ale samozřejmě ustupovat ve všem nelze, hranice jsou třeba. Tak se aspoń snažím být při něm a přestát ty kruté chvíle bezmoci a vzteku, které prožívá.
Jak krásně se o tom píše a jak děsně se to žije, že?
Za dva roky to bude pryč!!! Musíme vydržet. Pořád si říkám: nedělá to schválně, patří to k jeho vývoji, vyvíjí se znamenitě :))))))))))))
Ale musím dodat, že to, co se má dělat namísto vysvětlování- vcítění do emocí - moc nefunguje. zeptám se: Asi ti je to moc líto? Přeruší řev a škytne: jo. jenže čeká,že hned tu věc splním, když se tak blbě ptám :)))
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(24.2.2011 21:11:26)
Bubačko, a co splnění ve fantazii, to by ho aspoň občas dostatečně nevytrhlo?
|
|
|
|
V její náručí
V létě oceníte rychleschnoucí oblečení
VědaFest 2024Praha 6 
Slavnost královny JohankyPříbram 
Rusalka na VysokéPříbram 
25. ročník sečení luk na SolániVsetín 
O PalečkoviKutná Hora 
VědaFest 2024
Slavnost královny Johanky
Rusalka na Vysoké
25. ročník sečení luk na Soláni
O Palečkovi
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)