| Laďule | 
 |
(25.8.2011 16:37:04)
Žiju s touto nemocí, jsem nesnesitelná sama sobě, a chudák rodina. Jak se dá normálně žít, když netušíte co druhý den přinese? Bojím se, že brzy na tuto nemoc umřu a celkově mi je mizerně. Děti a manžel mě milují, ale mám veliké obavy, že mojí nemocí dosti trpí a na dětech se to časem podepíše, ikdyž se velmi snažím, ale né vždy se to dá překonat, bohhužel.... Nechci se zde litovat, jen mně to dosti trápí a omezuje, chtěla bych býti zdráva a fungovat normalně což mi se nějak nedaří.
|
| Dalalmánek |
|
(25.8.2011 16:45:27)
Asi máš teď zrovna horší období. Je fajn, že manžel Tě bere i s Tvojí nemocí. Nezoufej. Léky se to dá docela dobře korigovat, jen musíš opravdu důsledně spolupracovat. Jistě bude líp!  
|
| Laďule |
|
(25.8.2011 16:47:40)
byla jsem na přelomu roku 2010/11 v léčebně celkem asi 4.měsíce.-(( příjdeš domu, je stres a jede to od znova.-((
|
|
|
| cheyenne | •
|
(25.8.2011 16:56:59)
Nemám osobní zkušenost.. ale v dnešním Instinktu je o této nemoci rozsáhlá reportáž, užitečná určitě jak pro nemocné, tak pro blízké lidí..
|
| jenny1024 + 2015 + 2017 + 2019 | 
|
(25.8.2011 17:06:19)
chválabohu jsem už celkem zdravá, ale mám za sebou cca dvouletou depresi, bylo to ... dost příšerný, tedy, ale naštěstí se to dalo vyléčit, což bipolární afektivní porucha (zřejmě?) nejde. Moc s tebou soucítím
|
|
|
| ErikaB | 
|
(25.8.2011 17:29:27)
Laďule, jak si prosím tě přišla na to, že trpíš právě touto nemocí? Co tě donutilo jít k lékaři a jaké si prosím měla příznaky. Někdy mám pocit, že jsem možná taky adept, ale jindy je mi líp.
|
| Laďule |
|
(25.8.2011 17:49:38)
Eriko, to je na dlouho, každopadně, měl i jí můj otec, takže geneticky jí mám dannou. Nevěděla jsem že touto nemocí trpím, děsně jsem začala řádit, pořád jsem stěhovala nábytek, někam volala, byla jsem uplně mimo, nikdo s tím nic nedělal. Pak jsem spáchala 4sebevraždy během 14ti dnů. Když mě ovezli do HavloBrodu do léčebny, tak mi tam řekli že mám manii jak prase, vůbec jsem nevnímala okolý, ale zaroven jsem měla i pěkný depky, no a začala léčba, přibrala jsem 40kg, já myslela že se zblázním znova, přijela jsem domů z lečebny s tím, že určitě nejsem nemocná, že to byla jen epizoda a přestala jsem jíst léky, no zhubla jsem 15kg, ale zkončila jsem na psychiatrické klinice, také mino.. a tak to jelo dále, až nyní si skutečně uvědomuji, že jsem skutečně nemocná, viz. poslední hospitalizace. Kg mám nahoře a já se nesnáším, žeru léky a jsem už z toho vydeptaná. No musím se s tím aučit žít. Strašné bylo, když tu manžel měl holku z prvního manželství 12 let a já z ničeho nic začala vyvádět, holčina plakala a já se stydím. Potíž je v tom, že nemohu, brát tolik léku co v léčebně, protože bych nevstala z postele, takže se udržuji na malém množství léku, což moc nejde dohromady. Děti mám malé 4 a 7 let. Co bude dál netuším? jinak to stěhování nabytku mi zůstalo.-(((
|
| Balbína | 
|
(25.8.2011 17:52:26)
když vyvádíš, jak vyvádíš? Jestli ti nevadí o tom psát.
|
| Laďule |
|
(25.8.2011 18:04:14)
Balbína, ono je to těžké to popsat, protože jsem většinou mimo, tak si toho moc nepamatuji, třeba jsem až přemíru hovorná, naposledy jsem v noci organizovala pro školu spon. dary, malovala jsem se zlomenou nohou byt, stěhovala nabytek, obtěžovala okolí, stím co a kde by se dalo udělat, pak přišla fáze deprese, byla jsem hotová, nechtěla vstávat z postele, a chtěla jsem umřít, už si to moc nepamatuji, ale vím, že v léčebně jsem byla až moc živá a hovorná a následně jsem chtěla umřít, je to dosti zvláštní stav, který se těžko popisuje.-(( a ještě huře prožívá, nemůžeš si sama nějak pomoc, jen psychiatři ví jak na to. Já si ani nemyslela že mi něco je, byla jsem v pohodě a ty depky si moc nepamatuji.
|
| šachrachok +3 |
|
(25.8.2011 18:15:02)
Laďule, soucítím. Dá se s tím žít, ale je to těžký. Zkoušela jsi dlouhodobě docházet na psychoterapii? Existují i terapeuté, kteří jedou na pojišťovnu, takže se to dá unést. A jak už někdo psal, tak spolupráce a vůbec připuštění si problému je opravdu důležité. Pro mě, jako přítelkyni, je BAP horší v manické fázi. Drž se holka a léky ber, je to cesta, jak to lépe snášet.
|
| Laďule |
|
(25.8.2011 18:21:59)
šachrachok, děkuji Ti, ano máš pravdu mamie, je děsná potvora, moje Mudr. mi říkala, že je u mě to dosti těžké, že jsem běhenm půl hodiny měla to 4krát jinak, že už nevěděla co semnou. Jo a jinak jsem a to dostala důchod 1stupen 3811,-kč, do práce jít skutečně nemůžu, neb bych to momentálně nezvládla.-((
|
| Líza | 
|
(25.8.2011 18:24:35)
Laďule, to je absudrní s tím důchodem, požádej znova, pokud to doktorka napíše dobře, můžeš získat určitě vyšší stupeň.
|
| Laďule |
|
(25.8.2011 18:29:21)
Lízo, já se odvolala a ony to přisoudili k tomu, že doma sem tam se něco děje, takže za to může domácí prostředí. At jdu do chráněné dílny hnácat hlínu. Pry se mám odvolat ke krajsekému soudu. Ale já se naposledy zhroutila, tak nevím jak bych obstála při soudu. Víš, ony byli na mě dost hnusný a já pak jen plakala a nevěděla co na to říci??
|
| Líza |
|
(25.8.2011 18:31:31)
Laďule, jasně, oni při těch odvoláních dovedou bejt fakt odporný. Ale když člověk nějakou dobu počká a pak podá žádost znova, tak někdy uspěje. Je to ale děsný slovíčkaření v tom nálezu od doktorky, samozřejmě taky záleží na četnosti a délce hospitalizací a na takových věcech. Jednička mi ale, podle toho, co jsem tu kdy od tebe četla o tvém průběhu, přijde málo.
|
| Laďule |
|
(25.8.2011 18:34:09)
Mě také, ale já si to jen matně pamatuji, co vše se odehrálo a lékaři otom ani nenapsali nic, jen že mám bipolární afetkivní poruchu a poruchu osobnosti a nasledně jaké léky mi během hospitalizace davali a jak jsem se cítila, tot vše..
|
|
|
| Líza |
|
(25.8.2011 18:32:36)
Jo a jen tak mimochodem, jednička neodpovídá tomu, že je člověk schopen práce pouze v chráněné dílně...
|
| Laďule |
|
(25.8.2011 18:36:53)
Lízo, to mi řekl ten pán u komise, když jsem se odvolala, protože mi řekl že první stupen zůstáva a já se rozbrečela a on, že nemám halucinace a ani hlasy a já že nejsem shizofrenik a on že není debil a když mi vadí, že na mě někdo křičí, tak at jdu makat do chráněné dílny na slezké v Hradci, bydlím na konci města to víc projedu MHD, než-li vydělám..
|
|
| Laďule |
|
(25.8.2011 18:36:58)
Lízo, to mi řekl ten pán u komise, když jsem se odvolala, protože mi řekl že první stupen zůstáva a já se rozbrečela a on, že nemám halucinace a ani hlasy a já že nejsem shizofrenik a on že není debil a když mi vadí, že na mě někdo křičí, tak at jdu makat do chráněné dílny na slezké v Hradci, bydlím na konci města to víc projedu MHD, než-li vydělám..
|
|
| Laďule |
|
(25.8.2011 18:37:02)
Lízo, to mi řekl ten pán u komise, když jsem se odvolala, protože mi řekl že první stupen zůstáva a já se rozbrečela a on, že nemám halucinace a ani hlasy a já že nejsem shizofrenik a on že není debil a když mi vadí, že na mě někdo křičí, tak at jdu makat do chráněné dílny na slezké v Hradci, bydlím na konci města to víc projedu MHD, než-li vydělám..
|
| Líza |
|
(25.8.2011 18:47:36)
Laďule :-( to snad ani nesnese komentář...
|
|
| Balbína |
|
(25.8.2011 18:53:30)
ale to je strašný  
Takovému chytrákovi bych snad přála, aby si zkusil, co taková nemoc obnáší. Ale on by se za nos stejně nikdy nechytil, protože blbec zůstane blbcem.
|
|
|
|
|
|
| Novali | 
|
(22.9.2011 11:08:13)
ahojky jsem také obdařená touto nemocí k tomu ještě crohnovu chorobu takže mi do toho všeho ještě přitěžují střeva :-( žádala jsem si o inv.důchod a nedostala nic!!! pouze mě uznali na 30% invalidní do práce asi nebudu zvládat chodit jsem na úřadě práce a jako nemocná aby mě neposílali na veřejné úklidy města |:-( jsem z toho všeho celá zničená doufala jsem že mi dají aspoň ten první stupeň
|
| Spiklenec slasti | •
|
(22.9.2011 11:23:43)
Chce to lepšího psychiatra... (já vím, že oni mají svoje posudkové komise, nebo jak se tomu nadává, ale hodně záleží na tom, jak to podá ten psychiatr)
|
|
| Líza |
|
(22.9.2011 15:00:04)
Novali, je to tak. Psychiatrický invalidní důchody jsou hrozný slovíčkaření. Nemluvě o tom, že občas má člověk dojem, že komise rozhoduje podle momentálního rozložení hvězd nebo co. Je pravda, že na bipolárku nedávají důchod rádi, protože to berou tak, že mezi atakama je člověk v pohodě. Otázka je, jestli jsi třeba byla v poslední době hospitalizovaná - to pomáhá hodně, je to i v hodnotících kritériích.
|
| Spiklenec slasti | •
|
(22.9.2011 17:31:07)
V depce to asi nesedne, ale v mánii o to víc pobaví... vzpomněl jsem si na jednu anegdotu - původně to bylo o odvodovém řízení na vojnu, to už je dnes pasé, takže to lze aktualizovat :o).
Přijde člověk k posudkové komisi, na tváři hroznou grimsu, slintá, poulí oči, ani nepozdraví jenom ze sebe vysouká: Kde jéééé?
"Prosím? Jaké máte potíže?"
"Kde jéééé? Kde jéééé?"
Členové komise se na sebe podívají, pokývají souhlasně hlavami, načeš nechají vypsat papír s přiznáním plného invalidního důchodu. Podají to dotyčnému, ten to mrkne, a spokojeně povídá:
"Á, tady jéééé..."
Třeba to tak také jednou udělám. Už to trénuju před zrcadlem. :O)
|
| MonikaNB |
|
(2.1.2012 21:15:40)
Pobavil jste mě i já bych vás chtěla pobavit, ale je to fakt dokonce i psychiatr nevěří když neskučíte, nepláčete protože nejste jen BAB hekal a jen prostě v klidu si i jemu přiznáte že je to je v prd když po tom co přežijete jiné jobovky a pak najednou diagnoza vážné fyz. nemoci a hned pak BAB. No a neskučet se nevyplácí ..když to na skučení je :o)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ErikaB |
|
(25.8.2011 18:28:43)
Laďule, děkuji za vysvětlení. Zní to teda šíleně, tohle opravdu naštěstí nemám.
|
| Laďule |
|
(25.8.2011 19:05:49)
Eriko, jsem ráda za tebe, jsi štasná žena, tuto nemoc bych nepřála nikomu. Včéra na primě bylo, že dcera Miloše KOpeckého, už je také nemocná, moc s ní soucítím, byla taková smutná z toho, ani se jí nedivím.-((
|
|
|
|
|
| Balbína |
|
(25.8.2011 17:29:41)
Laďule, moc ti přeju, ať je líp
Hlavně si nic nevyčítej a nemuč se. I my "zdravé" mámy se nevěnujeme dětem ani domácnosti pořád, býváme protivné,.... víš, jak to myslím?
|
|
| Líza |
|
(25.8.2011 18:18:33)
Laďule, když už teď máš na svoji nemoc dobrej náhled, tak je to o důvod víc, aby to bylo lepší a aby eventuální další ataky nebyly tak prudký. Určitě se s tebou psychiatr bavil o varovných příznacích, které když člověk zachytí včas, tak se dá hodně udělat pouhým navýšením či změnou léků a nemusí být léčebna vůbec potřeba. Zmapuj si, jaké varovné příznaky jsou to konkrétně u tebe, co se jako první začne měnit před tím, než to bouchne. Pokud jde o léky, někdy trvá roky, než se člověk dohrabe k takové kombinaci, která ho moc neomezuje, a přitom je dostatečně účinná.
Je to svinská nemoc, ale když se aktivně na léčbě účastníš, dá se s tím žít.
Někdy ale lidi blbě snášejí normální náladu... mám zkušenost od některých svých pacientů, že kdo ochutnal mánii, už si pak v normálu pořád připadá tak trochu depresivní...
|
| Laďule |
|
(25.8.2011 18:26:48)
Lízo, přesně tak když mě pak v léčebně dali do kupy, tak jsem dostala depky, neb, jsem byla chvilku normální Ještě k tomu mám jistou poruchu osobnosti, but jsem veselá či smutná a pak to vypadá tak jak to vypadá, když to propukne, já mám pocit, že v té smíšení fázi jsem pořád. Beru Ketilept, rivotril a Tisercin. Po Valprorátech, neskutečně přibírám I nyní jsem tlustá a lékaři mi nadávaji, neb mám po operaci záda a trpím bolestma. je to ale začarovanej kruh.-((
|
| Líza |
|
(25.8.2011 18:28:07)
Lithium ti někdy zkoušeli?
|
| Laďule |
|
(25.8.2011 18:30:22)
Lithium, ne ne, protože jsem měla potíže ze štinou žlázou a jak jsem psala, už ted jsem dost obézní.
|
|
|
|
|
| Gretel | 
|
(25.8.2011 19:32:08)
Laďule, moc s tebou cítím. Bipolární poruchu má můj táta, a i když je v současnosti docela dobře zaléčený, jsou jeho manická i depresivní období pořád hodně těžká pro něj i pro rodinu. Nevím, jak dlouho už tuhle kombinaci psychofarmak bereš, je možné, že ještě nestačil nastoupit plný účinek, po kterém se by snad mohla nastat nějaká stabilizace. Když ti bude soustavně hodně mizerně, je otázka, zda nezkusit nasadit něco jiného, každému nemusí vyhovovat všechno. Zásadní je samozřejmě také dobrý psychiatr, který hledá ideální cestu právě pro tebe a tvou situaci.
Možná by nebylo od věci kontaktovat Sdružení pacientů s bipolární poruchou www.bap.cz., mohla bys tam najít komunitu podporu a nějaké další informace.
|
| Laďule |
|
(25.8.2011 20:05:53)
Gretel, děkuji za kontakt už jsem tam napsala.
|
|
|
| Ralzinka |
|
(25.8.2011 22:36:33)
Máš můj veliký obdiv za svůj boj, a že si dokážeš přiznat, že nejsi duševně zdravá. Moje babička - ta samá diagnóza dodnes tvrdí, že celé okolí je duševně nemocné, jen ona ne.
|
|
| marcina | •
|
(12.10.2011 17:58:10)
Připojuji se se svými zkušenostmi s touto nemocí.Nejdříve se u mě projevovali deprese a občasným nadmíru dobrým náladám nikdo nevěnoval velkou pozornost.U mě trvá tato nemoc už přes deset let a přes léčbu a pobyty v PL bych řekla,že se - i vinou okolností/úmrtí v rodině,rozvod,střídání zaměstnání,partnerů/,stále horší.V depresích jsem se několikrát pokusila o sebevraždu, v mánii jsem spáchala trestný čin,žila promiskuitně, měla tři i čtyři zaměstnání najednou a téměř jsem nepotřebovala spát /3h.denně/.Moje váha se v těchto obdobích mění o celých 20kg.V depresi se cpu a v mánii nepociťuji hlad,tak zapomínám i několik dní jíst.Když se dostávám do depresí,hrozně si vyčítám,co jsem dělala v době mánie. Lituju všech kolem sebe, že se mnou musejí jen trávit čas/rodiče,kolegové.../.Manžel se se mnou rozvedl. To jsem se opět pokusila o sebevraždu,velmi jsem ho milovala-byli jsme spolu 17let.Vždy jsem zklamaná,že se mi nepovedlo se zabít/otrava léky/,naposledy jsem chtěla skočit pod kamion.Teď přemýšlím o nárazu autem do zdi ve velké rychlosti.Hluboce lituju svou dceru,žije jen se mnou a vím,že si to všechno ponese celým svým životem, i když se moc před ní snažím předstírat,že jsem v pořádku. Beru léky a i dost vysoké dávky,dokonce jsem byla testující osobou na nový lék, ale to jsem byla jako živá mrtvola bez jakýchkoli pocitů.Depresi mám už téměř rok a nemůžu se z ní vyhrabat. Přišla jsem o práci, několik měsíců jsem byla na nemocenské, nyní žádám o inv.důchod.Navíc jsem bez peněz. Snažím se žít jen kvůli dceři,vím,že můj život už nemá žádnou cenu, dělám jen problémy a nepříjemnosti všem kolem sebe- i když nechtěně a lituju toho. Nevydržím v jednom zaměstnání déle než rok, mám vyšší IQ a vyšší odbornou školu,rychle se učím, ale mám pocit ,že u téhle nemoci je to spíše na škodu. Dostávám se do stavů beznaděje,smutku,kdy mi nejde ani brečet.Navíc trpím úzkostmi a panickými stavy. Pomáhá mi vyjet si do přírody,ale nemám na to teď už prostředky.Kdybyste mi někdo mohl pomoci radou,budu vděčná. V pátek jdu k lékaři,zřejmě nějaký čas pobudu v PL,snad se zlepším.Už se tam i těším,ostatní pacienti jsou velmi empatičtí a to mi pomáhá nejvíce-svěřujeme se jeden druhému. Všem stejně nemocným přeju hodně sil a všem kolem nich mnoho trpělivosti.
|
| Spiklenec slasti | •
|
(13.10.2011 13:35:31)
Tak to je silný příběh... a těžko radit, když není člověk ve Tvé kůži... zkoušela jsi o tom třeba psát? Když člověk o některých svých prožitcích píše, může získat větší odstup a spoustu věcí si uvědomit - ovšem může ho to i ještě víc rozjitřit či hodit do deprese. Další metoda je maximálně si uspořádat život. Zavést "rituály", kterého v depresi udržují v chodu a v mánii drží při zemi... já mám pak ten zenbuddhismus a meditace...
|
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)