| Marie-Ellena | 
 |
(7.9.2011 20:53:42)
Toužím po muži, kterého nemohu z tisíce různých důvodů mít, dává mi naděje, občas dojde na polibky...je mi s ním tak krásně, že se před ním tolik plazím jen pro pár polibků, dobývám ho, svádím, on odolává, vysvětluje, že to nejde a proč....
Vím, že jsem hloupá, vím to, vím. Cítím, že jsem na pokraji sil. Nevážím si sama sebe, ztratila jsem hrdost. Chtěla bych jí znovu nalézt. Jak?
|
| Dalalmánek |
|
(7.9.2011 20:57:57)
Zenac?
|
|
| PavLen 22.3.04-13.8.06 | 
|
(7.9.2011 20:59:25)
Jako doslova se před ním plazíš? Tak to ho nebaví, páč chlap rád loví, chytá a ty se mu nabízíš, to ho nebavka, nuda
|
| Marie-Ellena |
|
(7.9.2011 21:01:54)
Ale to nejsou odpovědi na mou otázku ...
|
| Inaaa | 
|
(7.9.2011 21:05:00)
Přestat ho vídat, možná někam odjet.
|
|
|
|
|
| kosatka2 | 
|
(7.9.2011 21:06:39)
najít si někoho reálnýho. blbá rada, chápu, ale nic lepšího mě nenapadá
|
|
| Dom+Nikolka | 
|
(7.9.2011 21:07:15)
Odstěhovat se. Zaměřit se na plnění svých cílů a snů on se nějaký muž najde kolem kterého se nebudeš muset plazit. Já bych změnila vzhled, šatník, prostě radikální životní změna.
|
|
| Johanka Šílená | 
|
(7.9.2011 21:08:18)
Je to posedlost, závislost, šílenství? Utnout to, radikálně a navždy.
|
| Marie-Ellena |
|
(7.9.2011 21:11:12)
Je to posledlost, závislost a šílenství - přesně. Závislost s absťákem. Bojím se, že to nezvládnu. Bojím se.
|
| Velryba 1976 | 
|
(7.9.2011 21:13:44)
Indianico, stalo se mi něco podobného..mě se to drželo dva roky (tedy já neměla ani ty polibky :), nechceš k tomu napsat víc detailů,jaký máte vztah? a ztratila jsem veškerou sebeúctu. Vůbec jsem nevěřila,že je možná taková závislost. Jenže při představě utnutí je to pro mě stejný jako představa smrti. Ale nečekej tady moc pochopení ;)
|
| Elíláma | 
|
(8.9.2011 8:50:28)
Přesně, i s tou smrtí, klesla jsem na dno, 5 let mi partner dával najevo, že o mě nestojí a podváděl mě, pak už se mnou ani nic neměl, plazila jsem se... nakonec to utnul on, rozešel se se mnou. Myslela jsem, že tím pro mě život skončil a on začal. Půl roku jsem byla úplně sama a najednou tak byla děsně spokojená, po půl roce jsem se zabouchla (ale do člověka, který byl jiný než já, ale na zjištění, že ještě můžu něco cítit, to bylo super) a pak si našla přítele, s kterým jsme te´d svoji a já po ex ani nevzdechnu.
Takže moje rada je, zatnout zuby a i kdyby ses měla odstěhovat nebo odjet na aupair do Anglie, zmizet a tak nějak počítat s tím, že nějaký čas budeš jen přežívat, fungovat.
Jiné řešení není.
Ale asi to nebude co platné, já blbá, jsem taky nikoho neposlechla, když mi to radili, nevěřila jsem jim, věřila jsem, že nemůžu bez ex být. No říkám, byla jsem blbá. Dnes je mi líto, že jsem nedala na lidi okolo, přece mi muselo dojít, že se všichni nemůžou plést. Nedošlo.
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(7.9.2011 21:21:18)
No, jako každou jinou závislost. Odvykačkou.
|
|
|
|
| Amálka, 2+2 | 
|
(7.9.2011 21:15:31)
zkus si dát pořádně do těla někde ve fitku... vyplavou endorfinky, adrenalinek a zjistíš, že za to nestojí
je to ztráta času i důstojnosti
souhlasím se změnou účesu, šatníku,... a klidně i pracoviště, bydliště nebo toho místa kde ho hodně vídáš
|
| Velryba 1976 |
|
(7.9.2011 21:17:31)
Amálko, kdyby to bylo tak jednoduchý :) to je jako léčit fitkem infarkt ;-)
|
| H&M | •
|
(7.9.2011 21:26:30)
Velrybo, sice to zni mozna moc jedonudese. Ale sport a pohyb je opravdu lek na dost neduhu..
kdyz jsem se rozesla z exem. Tak jsem jenom chodila do prace a sportovala.. Proste za nejakou dobu mi bylo lip a lip..
|
| Ecim | 
|
(7.9.2011 21:28:38)
Já jsem se zavalila různými aktivitami.
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(7.9.2011 21:21:11)
Bohužel, hrdost je jako panenství - dá se o ni přijít jenom jednou.
|
| Ecim |
|
(7.9.2011 21:28:01)
Ani bych neřekla.  Obojí se dá znovu nabýt. 
|
| Ecim |
|
(7.9.2011 21:31:59)
Monty, to je možné. Hrdost se mi zpátky nabýt podařilo, ale u panenství jsem to nezkoušela.  Nebyl k tomu důvod a bylo by mi na to líto peněz, protože je to prý hrozně drahé.
|
|
|
|
| Elíláma |
|
(8.9.2011 8:52:47)
Monty: aha, tak to jsem ani nevěděla, že jsem troska 
Teda myslím si, že tvý soudy jsou někdy pěkně jednoduchý. Já jsem hrdost nabyla, celý život mi trochu kolísá, ale s ex jsem byla na dně, ale 5 let psychoanalýzy a pár let léčby zdravým vztahem a naopak bych řekla, že to, jak jsem se sebeúctou padla na dno mne posílilo. 
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(8.9.2011 9:09:52)
Elííí,
tak on život není zas až tak složitej, jak si namlouváme.
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(8.9.2011 9:12:02)
Nemyslela jsem to tak, že člověk nemůže být už nikdy hrdej nebo sebevědomej etc. etc.
Ale to ponížení, ztráta sebeúcty... to poznamená, nedá se to zahodit a zapomenout.
|
| Elíláma |
|
(8.9.2011 9:13:09)
Monty, tak zahodit a zapomenout ne, proč by mělo? Dá se to využít dobrá zkušenost.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(8.9.2011 9:14:23)
Mělo by se to využít především k tomu, aby si člověk uvědomil, že... "tudy ne, přátelé!"
|
| Elíláma |
|
(8.9.2011 9:18:00)
Přesně tak...
|
|
|
|
|
|
|
| *Niki* | 
|
(7.9.2011 21:23:45)
Rozhodnout se. A odvykačka.
|
| aachje |
|
(7.9.2011 21:25:59)
vytlouct klín klínem..
|
| H&M | •
|
(7.9.2011 21:27:27)
To mne osobne by uvedlo do jeste vetsiho splinu si hned najit nekoho jinyho..
|
| aachje |
|
(7.9.2011 21:29:30)
mě to vždycky teda pomohlo
|
| *Niki* |
|
(7.9.2011 21:31:44)
Achjee, no nevím, kdybych chtěla třeba přestat kouřit a začala chlastat, že bych si nějak výrazně pomohla
|
| Ecim |
|
(7.9.2011 21:32:39)
Niki, ale kdybys třeba přestala kouřit a začala cvičit, tak to by bylo hned o mnoho lepší. 
|
| H&M | •
|
(7.9.2011 21:36:21)
Ecim, to je fakt, ale takhle to Achje asi nemyslela..
Ja jsem zacala cvicit a kourit.. 
Chlastat mi prislo nebezpecny a prezirat se by mi mne taky uvrhlo do jeste vesti splinu stejne jako pokus o dalsi vztah..
|
| aachje |
|
(7.9.2011 21:40:30)
já znám holku,..dneska paní, co kvůli neštastné a nenaplněné lásce, odešla do kláštera. někde v itálii. přísný řád.modlitby probíhaly v leže. 15 let nemohla vidět rodinu jinak, než přez mříže. dneska touží po dítěti, ale nedaří se. kdyby si tenkrát našla jiného kluka, ....
|
| H&M | •
|
(7.9.2011 21:47:39)
Aachje to snad jsou extremy {klaster a jeptisky}. Ja jsem se zkousela seznamit pres inzerat.. Vzdycky kdyz jsem sla z radne, tak jsem zahodila hrdost volala ubulene exovi jako moc mi chybi..
Tak jsem tedy to uz bylo asi po roce a pul jednoho prevoznika zkusila, byl to dlouholety kamarad, od zacatku jsem mu rikala, ze je to ciste fyzicky "kamradska vypomc", jenomze on do toho pak zacal motat city a zacal si mne narokovat, tak jsem sem to unkoncila.. S tim ze tohle nemam zapotrebi.
Pak on delal prevoznika dalsi slecne, akorat ze to delal bravurne ona si vzala mam spolu dve deti. On ji prilezitostne podvede. Ikdyz ji pred tim silene nadbihal..
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(7.9.2011 21:38:33)
To nevím
Já dávám přednost ukončit jedno a pak začít něco jiného
|
|
|
| aachje |
|
(7.9.2011 21:36:59)
mě to prostě vždycky pomohlo. i za cenu nepěkného. že jsem se přehrabala přez něčí city k zapomění. obroušení.ale ublížila jsem tomu převozníkovi..bohužel.
|
| *Niki* |
|
(7.9.2011 21:39:28)
Achjee, o to jde taky... proč ubližovat dalším lidem jen proto, že já sama něco neumím správně vyřešit...
|
| *Niki* |
|
(7.9.2011 21:39:52)
Ale zakladatelka, jak už to tak bývá, je nějak skoupá na slovo
|
|
| aachje |
|
(7.9.2011 21:41:13)
niki, to je sobecký. to nepopírám.
|
|
|
| Velryba 1976 |
|
(7.9.2011 21:59:43)
Aachje, asi budu hnusná,ale prošla jsem si takový peklem, že jsem si řekla,že klidně nějakýho převozníka využiju..jenže mě stejně nikdo nechce,viz moje téma tady před pár dny ;-)
Moje máma vždy říká: Hlavně chlapy nikdy nelitovat!!
|
| aachje |
|
(7.9.2011 22:03:02)
velrybo, ty konkrétně musíš začít pozizivně myslet.věřit a čekat jen v dobré.neňahňat se ve sračkách. to je jako magnet. přinese jen další sračky.věř v pozitiva. opravdu věř. potom přijdou
omlouvám se za slovník
|
| Velryba 1976 |
|
(7.9.2011 22:12:02)
aachje, já jsem srandistka, v ničem se nerochním a lovím chlapy na seznamkách  ..ale fakt den blbec! plavání zrušeno (sama jsem pak nešla, páč jsem nechala tašku v práci) a jeden bývalý..takovej no..blbec..ehm..no mi zavolal a ukončil hovor fakt dobrou hláškou o stavu jeho... , nevím jestli je to k smíchu nebo pláči ;-)
|
|
|
|
|
|
|
|
| fisperanda | 
|
(7.9.2011 21:36:30)
Jéžiš, jenom to ne. Z deště pod okap...
|
|
|
| Ecim |
|
(7.9.2011 21:30:33)
Odvykačka je tvrdá, ale účinná. (Vlastní zkušenost.)
|
| louda | 
|
(7.9.2011 21:45:24)
A jak taková odvykačka vypadá?
|
| *Niki* |
|
(7.9.2011 21:47:04)
Nekontaktuju, nepřiblížím se, nešáhnu, neodpovím na sms. Jak prosté Watsone
|
| aachje |
|
(7.9.2011 21:48:15)
a potom potkáš a jsi v prdeli..
|
| *Niki* |
|
(7.9.2011 21:53:38)
Achjee, a co se jako stane, když potkáš? Skočí na tebe? POkud ne, můžeš přejít na druhý chodník, i kdyby ti to mělo srdce urvat (obrazně). Časem to přejde a už ani na ten druhej chodník nemusíš.
Zakladatelka si s největší pravděpodobností vyhlédla ženáče, jinou volbu než ten jinej chodník ani nemá. Nebo se trápit a klesat se sebeúctou kam to půjde, no.
|
| aachje |
|
(7.9.2011 21:57:37)
niki, ale pžejít na druhý chodník, v tom případě nic neřeší. a bolí to setkání jako čert. možná, potkat ho zavěšená do jiného..trochu vrátí míček..obrazně řečeno..
|
| aachje |
|
(7.9.2011 21:58:42)
jestli je to ženáč..an ne kněz..kdo ví, jak všechno může dopadnout.
|
| *Niki* |
|
(7.9.2011 22:00:15)
Tak jasně, mohou ukončit své současné vztahy a být spolu, taky možnost
|
| aachje |
|
(7.9.2011 22:03:31)
niki, u mě se to tak stalo..
|
| *Niki* |
|
(7.9.2011 22:06:13)
To já vím achjee. Ale zakladatelka píše trochu jinak. Nevím, nakolik je to oboustranné.
|
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(7.9.2011 21:59:35)
Jak nic neřeší? Když to nebudu živit, když ten vztah nebudu konzumovat, plazit se u nohou, žadonit o trochu lásky a polibků, časem dostane jinou formu, a jistě ne tak bolestivou, jako teď.
Ano, bude to bolet. Ale může si pak zakladatelka vážit sama sebe. A o tom založila téma. Ne, jak to udělat, aby to nebolelo, ale jak si vážit sama sebe.
|
|
|
|
| Vaitea | 
|
(8.9.2011 9:25:40)
|
|
|
|
| aachje |
|
(7.9.2011 21:47:36)
no.. to by mě taky zajímalo..
|
|
| Ecim |
|
(7.9.2011 21:48:02)
A zakázat si veškeré myšlenky na dotyčného. Lehko se to řekne a hůř provede.
|
|
|
|
|
| Simonetta |
|
(7.9.2011 22:22:43)
Musíš se od něj definitivně odstřihnout! Bude to bolet(moc a moc)na duši i na těle, skoro z toho zblbneš, ale je to jediná cesta. Vím, o čem mluvím.
Tedy - nevolat, nepsat, vymazat číslo z mobilu, nereagovat na jeho volání a SMS, vyhýbat se místům, kde by mohlo dojít ke kontaktu atd.
Raději si jít zaběhat a dát si ledovou sprchu, než na něj jen pomyslet.
|
|
| Kudla2 | 
|
(7.9.2011 22:30:17)
Najdi si činnost (nebo víc činností) které Tě pohltí a "přivedou na jiné myšlenky." Sport není vůbec špatnej, utaháš se a budeš dobře spát.
Nejhorší, co můžeš udělat, je někde v klídku to převalovat v hlavě. Toho se vyvaruj.
Jo a jestli se dá, tak odjeď.
|
|
| petens | 
|
(7.9.2011 22:30:55)
co a kdo jsi ty?
a kdo je on?
Až najdeš odpovědi včetně negativ, které jsi nepopsala, tak se najdeš možná sama.
Lásku chápu. I to, že je to fakt těžký, ale to, co ti ubližuje a sráží tě je tvůj pocit a jeho možná výhoda nebo ani neví jak ti ubližuje, nebo ho prostě nezajímáš.
|
|
| Prostě Anna | 
|
(7.9.2011 22:51:12)
Kdysi dávno jsem byla hrozně zamilovaná, kdy právě jeho nedostupnost ve smyslu nereálnosti vztahu mé pocity opravdu hnala do výšin Vše se vyřešilo opravdu shodou náhod, za které jsem opravdu vděčná. Když se ohlédnu zpátky, vybavím si ty pocity.. byla jsem opravdu hrozně zamilovaná, ale bolelo mě to tak moc, že bych ten stav opravdu nikdy nechtěla zažít. Nevím, jak na tom jsi s intenzitou tohoto pocitu, ale musím objektivně přiznat, že já sama bych si s tímto stavem poradit nedokázala. Obecně rady směřují směrem ke změně, jenže já jsem jakékoliv změny tehdy nebyla schopná. Jenže ta změna je základ. Opravdu doporučuji navštiv nějakého odborníka. Klidně hledej, než ti někdo sedne.
|
| *Niki* |
|
(7.9.2011 23:00:42)
Nemyslím, že se zakladatelka ještě ozve. Nejsem si jistá, co je jejím cílem. Zda si vážit opět sebe sama, nebo zvýšit svou vážnost, aby byla pro objekt svých tužeb přitažlivější...
|
|
|
| Dandax |
|
(8.9.2011 7:51:54)
Tak mě kdysi pomohlo to, že jsem se koukla pravdě do očí. Píšeš, že po něm toužíš. Ale on evidentně netouží po Tobě. Kdyby ano, jste teď spolu. Všechno ostatní jsou z jeho strany výmluvy. Je to tvrdé, ale když si tohle uvědomíš, přestaneš mít chuť se před ním plazit. Nebo aspoň u mě to tak fungovalo.
|
| Jája | •
|
(8.9.2011 9:13:03)
Diskuzi jsem nečetla celou, jen prolítla, tak nevím, jestli je to uplně k tématu...
Už to bude 10 let, co jsme se rozešli s klukem, já to celý tenkrát uplně po*rala, nedivím se, že to ukončil.I když mě věřím pořád miloval.Byla jsem ale mladá a blbá...až poté mi došlo, jak moc ho vlastně miluju.Znova jsme to spolu zkusili, ale už to nebylo ono.
Odjela jsem do ciziny(jak tu někdo psal), měla xy jiných kluků, dneska mám rodinu, spokojené manželství, ale vím, že ON je pro mě jak magnet.
Před časem jsem ho potkala, nebudu raději rozvádět, jak to dopadlo, ale vykolejilo mě to na řadu měsíců.
Jakákoliv zmínka o něm od někoho z mého okolí mě znova dostane.On je celou tu dobu sám, ne teda uplně, ale nic vážnýho.Manželství si rozbíjet samozřejmě nebudu, na to mám dost rozumu.
Jediný co vím, je, že pokud nechci zadělat na průser, nesmím ho už asi nikdy vidět, mluvit s ním, protože to pak za sebe neručím a byť jsem celkem inteligentní bytost, tak to mám pak v hlavě zatměno a vše jde stranou..
Možná trochu zmatený příspěvek, uf, jen o něm píšu a stoupá mi tlak
|
|
|
| julianastara | 
|
(8.9.2011 10:55:33)
Začít si všímat sebe. Chodit cvičit, nakupovat, kadeřnice, kosmetička, nehty, masáže.... neozývat se mu a pomalu ho vymazávat ze svého života 
|
|
| Kudla2 |
|
(8.9.2011 11:03:07)
ono je někdy dobré uvědomit si, jak obrovský rozdíl je mezi zamilovaností a láskou.
A že zamilovat se dá prakticky do kohokoli, i kriminálníka, žárlivce, zadaného nebo obecně do osoby pro život zcela nevhodné, a v takovém případě je spíš štěstí, když nás dotyčný nechce, protože jak řekla Petra Neomi, z této mouky chleba neupečeš.
|
| *Niki* |
|
(8.9.2011 11:21:34)
Přesně tak. Zamilovat se můžu do kohokoliv.
Zda s ním budu mít cokoliv dalšího, je už o rozhodnutí.
|
| Marie-Ellena |
|
(8.9.2011 15:40:34)
Díky moc za všechny rady, musím to přelouskat všechno pomalu, v klidu, urovnat si myšlenky. Nezlobte se, nechtěla jsem víc vysvětlovat - ženáč, neženáč, kněz, nekněž, vdanice, nevdanice, děti, neděti....jistě by se rozpoutla diskuze jiným směrem.
Moc díky.
|
|
| Ecim |
|
(8.9.2011 22:13:12)
"Zamilovat se můžu do kohokoliv.
Zda s ním budu mít cokoliv dalšího, je už o rozhodnutí."
Kudlo a Niki  
|
| Kudla2 |
|
(8.9.2011 22:28:17)
Ecim, já jsem v tomhle možná moc racionální, a možná taky přizdisráč, ale párkrát se mi stalo, že jsem se zamilovala do někoho, o kom jsem po rozumové stránce víceméně věděla, že by se ke mně nehodil, a nikdy jsem to takovému člověku nedala najevo. Chvíli jsem si romanticky povzdychala a pak to přešlo.
Nikdy jsem o takového "nevhodného krasavce" neusilovala, protože rozum mi říkal, že by s tím byly akorát tak komplikace. No jo no, jsem hnusně přízemní
|
| Ecim |
|
(9.9.2011 12:37:09)
Kudlo, tak to jsme na tom úplně stejně.  Vždycky mě potěší, když narazím na někoho jako jsi Ty, protože jinak se mi spíš stává, že mi moje okolí dává najevo (aniž bych o to stála), jaká jsem divná a nemožná, když jsem měla tu nebetyčnou drzost si životního partnera a otce svých dětí hledat pečlivě a uvážlivě místo toho, abych "nechala věcem volný průběh, nechtěla mít všechno pod kontrolou, a brala život takový, jaký je", tj. někde nečekaně a neplánovaně v opici otěhotnět s někým, kdo je sice na první pohled "úžasný", ale jako partner pro život nestojí za nic.  
|
| Kudla2 |
|
(9.9.2011 12:43:35)
Ecim, rozumím Ti, také mám pocit, že jsi spřízněná duše.
Ale v tomhle ohledu jsi mnohem racionálnější než já. Když jsem se seznámila s manželem, rozhodně jsem to nedělala cíleně a už vůbec ne s myšlenkou, že bude jednou otec mých dětí - tehdy jsem se myšlenky, že budu mít jednou děti, bála jak čert kříže .
Akorát mi s ním bylo moc dobře a měla jsem (teď už snad můžu říct oprávněný) pocit, že tenhle člověk mi stojí za to, abych vyšla ze své nezávislosti (ve které mi v podstatě vůbec nic nechybělo).
Když to řeknu hnusně, tak si umím představit málo takových lidí, za soužití s nimiž bych byla ochotná tu nezávislost vyměnit. Mám to asi nastavené úplně obráceně než většina lidí tady (viz rubrika "seznámení na inzerát") ale soužití s partnerem, se kterým bychom si nesedli nebo se museli nějak extrémně dohadovat, bych považovala především za strašnou ztrátu času a energie, které by se daly investovat jinde a lépe.
|
| Ecim |
|
(9.9.2011 13:40:59)
Kudlo, já jsem odjakživa takový typ člověka, který ví, co od života chce, a jde si za tím. V něčem jsem ochotná slevit, ale v něčem ne. Měla jsem jasné představy o tom, jak chci žít, a hledala jsem si partnera, který do těch mých představ bude zapadat. Ano, aby vztah fungoval, tak v něm musí být i něco, co se nedá poručit a naplánovat, ale... Věděla jsem například, že mi nikdy žádný chlap nebude stát za to, abych si pořídila méně než 2 děti (samozřejmě nemyslím situaci, kdyby jeden z nás mít děti nemohl, pak bychom hledali náhradní řešení), abych se stěhovala z místa na místo, abych žila na venkově, abych se vzdala svojí práce a zůstala v domácnosti, abych žila v chudobě, abych se nastěhovala do baráku k jeho rodičům, abych se odstěhovala stovky kilometrů od domova... A tohle všechno jsem brala v úvahu, když mě nějaký mladík zaujal.
Můj první vztah začal velkou zamilovaností (ta přišla až poté, co jsem důkladně zvážila klady dotyčného ), ale moc dlouho nevydržel.
A s manželem to bylo zase tak, že jsme byli dlouholetí kamarádi, tak nějak jsme si "zbyli" a sblížili jsme se s tím, že to spolu zkusíme, protože si rozumíme a máme spolu hodně společného, a pak se uvidí. Ani jeden z nás si napřed nedělal bůhvíjaké naděje, ale pak jsme se do sebe zamilovali a zůstali spolu.  A dnes jsme oba moc rádi.
Velmi zajímavý moment nastal ve chvíli, kdy jsem se svým manželem začala chodit (ta fáze "zkusíme to a ono se uvidí") a na scéně se objevil zase bývalý přítel. Děsila jsem se situace, kdy bych se měla rozhodovat mezi nimi dvěma, protože jsem rozumově věděla, že s bývalým přítelem by to byl větší "adrenalin", ale že jako životní partner by byl dost problematický. Nastat tahle situace o takových 6-12 měsíců později, tak bych neváhala ani chvilku. Takhle jsem se tomu dilematu snažila předejít, protože jsem věděla, že by to rozhodování bylo hodně těžké. A dnes jsem hrozně ráda, že jsem se tehdy snažila mít situaci pod kontrolou a všechno dopadlo tak, jak dopadlo. A uvědomuji si to často.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.9.2011 13:46:44)
Ecim,
víš co by mne fakt zajímalo?
Co bys dělala, kdyby tě ten vybranej NECHTĚL.
Díky za odpověď.
|
| Kudla2 |
|
(9.9.2011 14:03:20)
tak asi by hledala jinde?
|
| Ecim |
|
(9.9.2011 14:05:30)
Přesně tak. Nechtěla jsem dopadnout tak, že se upnu na někoho nevhodného a kvůli tomu se připravím o mnohem lepší šance. I takové odstrašující příklady jsem ve svém okolí měla a snažila jsem se se z nich poučit.
|
| Kudla2 |
|
(9.9.2011 14:06:35)
Ecim
ono to není o tom, dostat koho chci já, ono je to o tom, abychom se chtěli vzájemně, jinak to nemá moc cenu.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.9.2011 14:07:27)
Kudlo,
hmmm... a jak se to prosím tě dělá?
Trháš o svatojánské noci bylinky a zašíváš je do škapulíře nebo jak?
|
| Kudla2 |
|
(9.9.2011 14:09:13)
Monty,
já fakt nevím, to nějak vyplynulo ze situace, já jsem nijak aktivně nikoho nehledala, spíš naopak
|
|
|
| Ecim |
|
(9.9.2011 14:12:19)
Kudlo, naprostý souhlas, jak jsem měla možnost se na vlastní kůži přesvědčit, tak ona i ta situace, kdy Tebe někdo chce a ty jeho ne, je dost na kočku.
|
|
|
|
|
| Ecim |
|
(9.9.2011 14:04:20)
Monty,
klidně ses mohla zeptat: "Co jsi dělala, když tě nějaký vybraný nechtěl?" Ono se mi to totiž skutečně stalo. Sice mě to tehdy mrzelo, ale brala jsem to tak, že kdoví, k čemu je to dobré, že mě nechce, a poohlížela se jinde.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.9.2011 14:06:33)
Ecim,
v tom případě by mne fakt zajímalo, co bys dělala, kdyby tě nechtěl ani jeden z těch, co sis vybrala.
Byla bys sama?
|
| Kudla2 |
|
(9.9.2011 14:06:58)
Monty,
jak Ecim nevím, já zcela určitě.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.9.2011 14:09:55)
Kudlo,
OK, jasně, to chápu.
Tak jinak - jak bys řešila situaci, kdy se opakovaně setkáváš s tím, že to, co je pro tebe "to pravé" se nesetkává s náležitou odezvou.
Je to chyba hardware? Software? Nebo CO jiného?
|
| Kudla2 |
|
(9.9.2011 14:10:45)
asi bych to neřešila vůbec a užívala bych si single života
|
|
|
|
| Ecim |
|
(9.9.2011 14:09:37)
Monty, na 99% bych sama nebyla. Mně se totiž začalo pořádně dařit v okamžiku, kdy jsem dospěla k závěru, že na náhodu už kašlu, protože mi nic dobrého nepřináší, a budu hledat tak dlouho, dokud nenajdu partnera, se kterým se k sobě budeme hodit. Že časem některá kritéria přehodnotím a jiná ne. Že mě třeba čeká 5 inzerátových setkání, třeba 50, třeba 100 nebo (a to se nakonec skutečně stalo) se někdo objeví jinde než na inzerát.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.9.2011 14:11:11)
Ecim,
já podobně jako Kudla cíleně nehledala nikdy nikoho.
Ale bohužel v okamžiku, kdy se objevil někdo, kdo mne zaujal a koho jsem fakt chtěla, dopadlo to ve výsledku vždycky stejně.
Takže to mám zabalit, podle znamení na nebi i na zemi...
|
| Ecim |
|
(9.9.2011 14:13:33)
Monty, já nevím, co máš dělat. Tohle si musí rozhodnout každý sám. Nehledě na to, že mně se do Tebe hrozně blbě vžívá, protože jsme každá úplně jiná.
|
|
|
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(9.9.2011 13:47:46)
Ecim, já ti nechci brát nadšení, ale nezapomeň, že jste manželé JEN 5 let
Až tohle vše budeš moct napsat za dalších 3x5 let... budu ti fandit:)
Jinak mě těší, že lidi jsme tak různí, člověku se rozšiřují obzory, když vidí, že někdo uvažuje úplně jinak a taky mu to může fungovat.
Mě by dokonale zničilo tohle tvoje plánování
|
| Ecim |
|
(9.9.2011 14:02:39)
Niki, ono to s tím plánováním samozřejmě není tak jednoduché. Já jsem za svoji urputnou snahu neudělat nějakou pitomost zaplatila tím, že se mi dlouho nedařilo. Ale to ty moc dobře víš.
A i kdyby moje manželství nabralo nějaký nečekaný směr v tom negativním slova smyslu, tak bych se radovala ze všeho, co se v něm kdy podařilo.
|
| Kudla2 |
|
(9.9.2011 14:05:30)
nedařilo - to je jen jeden z možných úhlů pohledu
Já na svoje single období vůbec nevzpomínám, jako že se mi nedařilo - zažila jsem spoustu věcí, splnila si pár přání...
|
| Ecim |
|
(9.9.2011 14:06:57)
Kudlo, tak to na svoje single období vzpomínáme velmi podobně. Já jsem to brala tak, že se mi v partnerských vztazích sice nedaří, ale že je to daň za to, že se mi daří v jiných oblastech (rodina, škola, přátelé, koníčky) a za znamení, že pokud mi ta situace hodně vadí, tak nemám čekat na zázrak a aktivně jednat.
|
| Kudla2 |
|
(9.9.2011 14:07:58)
Ecim,
to já to ani nebrala tak, že se mi nedaří, já jsem partnera spíš nechtěla, bála jsem se, že s tím budou moc velké obštrukce
|
| Ecim |
|
(9.9.2011 14:11:10)
Kudlo, mně to také napřed moc nevadilo (viz má fobie z neplánovaného těhotenství v období mizerné finanční situace), pak se i zadařilo, pak mi to zase nevadilo, ale pak mi to už vadit začalo, a tak jsem se podle toho zařídila.
|
|
| *Niki* |
|
(9.9.2011 14:13:31)
Tak já myslím nikoho nepřekvapím, když napíšu, že jsem nikdy nebyla párový člověk, takže kdybych nenarazila na vhodného muže, klidně bych sama byla
Jistě by se našlo období, kdy by mi to vadilo, ale obecně jsem si tak nějak myslela, že to bude. Já manželství a věci s tím spojené nikdy neplánovala.
Prostě můj muž přišel, a stalo se
Jinak si tedy myslím, že těch tzv. osudových mužů existuje na světě několik, že bych nejen já, ale kdokoliv byl schopen vztahu a to kvalitního i jinými.
Jen je třeba nepotkáme
|
| Ecim |
|
(9.9.2011 14:15:18)
A někdy musíme tvrdě makat na tom, abychom je potkali.
Spoustě lidí můj způsob hledání připadal vrcholně trapný, ale já jsem přesvědčená o tom, že bylo mnohem lepší se programově scházet s nezadanými mladíky a mezi nimi hledat, než se spokojit s nelegálním vztahem s někým zadaným a dělat si plané naděje, že se ten dotyčný třeba kvůli mně rozejde nebo rozvede.
|
| Ecim |
|
(9.9.2011 14:16:18)
Nebo si namlouvat, že vlastně nikoho nechci, když to vůbec nebyla pravda. Jasně že věřím, že jsou lidé, kterým single život vyhovuje, ale já taková nejsem a nechci sama sebe přesvědčovat o opaku.
|
| *Niki* |
|
(9.9.2011 14:19:55)
Ecim, lidi jsou prostě různí.
Já jsem třeba ve vztahu s mým manželem a v současné době velmi ráda. Ale ie tak neřeším a necítím spoustu věcí, které prožívají jiní (když to vezmu třeba dle diskusí). Není to nějakou mou potřebou.
Single jsem byla ráda, strašně mi to vyhovovalo. Což neznamená, že kdyby to trvalo 10 let, neuvažovala bych jinak.
Ale TEHDY to bylo super. A vím, že sama bych zvládla žít i teď. Ale nemusím, je mi dobře tam, kde jsem.
|
| Ecim |
|
(9.9.2011 14:36:22)
Niki, ono také záleží na konkrétní situaci každého člověka. Jinak to bere mladá svobodná dívka toužící po manželovi a rodině (můj tehdejší případ) a třeba maminka, která se 2 malými dětmi zůstane sama. Kdyby se mi tohle teď nedejbože stalo, tak bych už pravděpodobně nikoho nehledala. Nebo aspoň ne hned a za účelem soužití.
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.9.2011 14:15:20)
Niki,
ani já nejsem párový člověk. O to víc mne ale mrzí, že ani ty výjimky, kvůli kterým bych to ráda změnila a který jsou podle mého soudu mimořádně kompatibilní o nic takovýho nestojí. 
|
| CPO |
|
(9.9.2011 14:19:26)
"O to víc mne ale mrzí, že ani ty výjimky, kvůli kterým bych to ráda změnila a který jsou podle mého soudu mimořádně kompatibilní o nic takovýho nestojí."
Jojo. Není to jednoduché a není to vždy jen o tom "jak si to uděláš"
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.9.2011 14:20:56)
Br,
to ale bohužel hodně těch, co sami nezažili nepochopí.
Podle nich jsme buď nějak defektní nebo extrémně náročný nebo věčně něčím sjetý, jinak by to přece NEBYLO MOŽNÝ, že jo.
|
| *Niki* |
|
(9.9.2011 14:22:58)
Monty, já tě takto nevidím, neuvažuju tak. Možný to je, protože dle mě každý dostává do cesty v životě situace, které potřebuje. A by se naučil to, co má.
Proto já žiju v páru, protože párový člověk nejsem, asi abych se to naučila sama bych se už o sobě nenaučila nic, to už vše vím
No a ty a Breb jste parťačky a učíte se zas něco jiného.
Ono to jednou bude zas jinak
|
| CPO |
|
(9.9.2011 14:25:36)
Já se tak dlouho učila "být nezávislá", až ted nikoho vedle sebe nesnesu
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.9.2011 14:27:05)
Niki,
nezávisle na tom, co se mám podle Pánaboha nebo Osudu naučit mne stejně nikdy nepřestane zajímat, proč ausgerechnet mne nemůže mít nějakej NORMÁLNÍ chlap rád a nemůže se mnou chtít bejt... teď mne to zajímá tuplem, protože jsem potkala zrovna takovýho, jakýho bych brala všemi deseti. A to se opravdu nestává dvakrát do měsíce.
|
| CPO |
|
(9.9.2011 14:29:57)
Já bych chtěla někoho, kdo až mě uvidí, jak je mi děsně blbě, se bude fakt BÁT, že (mu) umřu...
Protože o mě zájem JE, kvantitativně VELKÝ - ale kvalitativně takovej VLAŽNEJ, stejně jako to vidím u většiny v okolí (to není MNOU) - prostě chceš-nechceš, ale žádná velká citová a závazková investice, jen občas kultura, sex a nazdar.
|
| *Niki* |
|
(9.9.2011 14:40:29)
Br, já bych za své děti dýchala, ale když jim bylo blbě, nikdy mě ani nenapadlo, že by umřely, ne tak abych se bála.
Miluju málo?
Nežádáš ty po druhých moc?
|
| CPO |
|
(9.9.2011 14:46:46)
Nik, já jsem jednou nohou v hrobě furt. Ale prostě kdybych umírala, tak aby ten partner kdyby u toho byl, prostě NECHTĚL, abych umřela, chtěl by, abych tady s ním zůstala, čistě proto, že bych mu jako nebyvší SCHÁZELA!
Prostě já chci někoho, komu bych SCHÁZELA, kdyby nemohl být dlouhodobě se mnou, ne někoho, komu to bude v zásadě jedno...protože je tak "nezávislej" a "vyrovnanej", že mu ve skutečnosti na lidech NEZÁLEŽÍ (možná i proto, že ZE STRACHU, aby o něco/o někoho nepřišel - viz Obchodník s deštěm, šerif - si prostě NEDOVOLÍ si někoho pustit blíž k tělu...PROTO jsou dneska ty vztahy takový "free" - ne, že bychom to měli tak "zmáknutý", ale jsme opatrní, protože se BOJÍME!!!!!
A TO je blbě
|
| CPO |
|
(9.9.2011 14:51:35)
Když se před časem vrátil můj ex, bez ohledu na to, co bylo předtím, jsem ho chtěla vzít - s uděláním tlusté černé čáry - zpátky.
I KDYŽ jsem tolik dostala na pamětnou - PŘESTO jsem se chtěla ZNOVU ponořit do stejné řeky se stejnou odvahou a otevřeností a DUVĚROU (i přes to, že mě už jednou zklamal).
Nezvládl to ON.
Nevěřil, že všichni NEJSOU svině.
Mohl mít hodnou, slušnou holku, která by ho opravdu milovala.
Teď se bude potloukat mezi krátkodobejma známostma, dokud neumře, nebo nezmoudří
A já bych s člověkem, který by měl stejnou odvahu jako já, do toho šla naplno ZNOVA (protože ve skutečnosti to stejně jinak nejde).
Jenže oni takoví lidé moc nejsou...
|
| CPO |
|
(9.9.2011 14:53:45)
PROTO se pořád nemůžu seznámit - protože i u slušnejch chlapíků vidím ty zoufalý "zadní vrátka".
A ty vůbec nejsou sexy.
Ty jsou znakem, že takový zbabělý člověk, co nevěří SOBĚ - a proto nevěří ani ostatním - ZDRHNE při první krizičce.
A takovýho já NECHCI, protože já si zasloužím někoho POŘÁDNÝHO!
Amen
|
| Kudla2 |
|
(9.9.2011 14:54:48)
Brebberry, ale aspoň na počátku ty zadní vrátka snad má většina lidí, ne?
|
| CPO |
|
(9.9.2011 15:03:01)
Ad zadní vrátka: jasně, URČITÝ odstup musí mít člověk od všeho vždycky - já taky miluju svoji vymodlenou dceru, ale určitým znakem mé osobnostní zralosti je, že ji PRÁVĚ PROTO nechávám žít napůl s tátou, protože o to stojí, i když to pro mě není snadné, ty dohody s nespolupracujícím ex a vědomí že dcera vyrůstá a já jsem s ní jen "napůl".
Takhle je to v pořádku.
Kdybych na ni kašlala, v pořádku by to nebylo, i kdyby se to opticky jevilo stejně (posílá ji k tátovi, aby se o ni nemusela starat).
Kdybych si ji uzurpovala pro sebe, bylo by to taky špatně.
Stejně tak je to s těmi "vrátky".
|
| Kudla2 |
|
(9.9.2011 15:05:29)
Breb, , jasně rozumím.
Zhruba jako je rozdíl "nechci tlačit na pilu" a "se.u na tebe už od začátku", i když se na první pohled některé projevy mohou jevit podobně.
|
| CPO |
|
(9.9.2011 15:12:13)
Kudlo, já se spíš často setkávám s "moje žena mě opustila, a tak ty mě určitě opustíš taky, a tím pádem se budu radši chovat tak, abych si s tebou moc nezadal, abych pak nebyl zase za vola, AŽ mě opustíš i ty, protože je mi jasný, že to uděláš, protože všechny ženský jsou stejný".
Tak to zdrhám ze schůzek, ani  nedopíjím
Jak říkal můj exmanžel při rozvodu, "ještě že jsem se v manželství nesnažil". Prostě nepochopil, že naopak KDYBY se trochu snažil, tak jsme se nemuseli rozvádět
|
| *Niki* |
|
(9.9.2011 17:09:29)
Breb, myslím, že ti rozumím, a že to někde v hlouby duše mám stejně. Žijeme jinak a za podstatné pokládáme jiné věci, ale ta plnost ve vztahu, otevřenost, bez zadních vrátek, je taky něco, co vnímám jako podstatné
Já jsem ten solitér, co je rád sám, a rád sám se sebou, ale to nevylučuje výše napsané...
Do vztahu s manželem jsem šla naplno, bez "bázně a hany"  , bez zadních vrátek. Není podstatné, co bylo před ním, to bylo vyřešeno, byla jsem nějakou dobu sama, a to si to člověk srovná, jeho jsem brala od začátku jaký je.
On ty zadní vrátka měl, naplno do toho vvstoupil mnohem později než já.
Během let se to ne vždy dařilo kočírovat správným směrem, ale pro mě je podstatné, že když si uvědomím chybu, prostě se vrátím na správnou cestu, ne že nad tím mávnu rukou ále, blbě jsem odbočila, nějak dojedu. To se pak člověk nemůže divit, že vrší blbá rozhodnutí.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.9.2011 17:19:48)
Co jsou to "zadní vrátka"?
Do vztahu jdu s tím, že to nemusí dopadnout, ale stála bych o to, aby to dopadlo. Není mi to "jedno", nicméně počítám i s horší variantou.
Takže logicky hledám důvody, proč by mohlo a ne "proč by nemělo".
Bohužel se setkávám spíš s opačným přístupem...
|
| *Niki* |
|
(9.9.2011 17:21:35)
Monty, já šla s tím, že to prostě dopadne.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.9.2011 17:22:48)
Niki,
to já teď naposledy taky. A trvalo mi strašně dlouho se k tomu odhodlat.
Výsledky moc optimistické nejsou.
|
| *Niki* |
|
(9.9.2011 17:59:20)
Monty, jak to myslíš? Protějšek to celé vidí jinak, než ty? Naplňují se tvoje pochybnosti?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.9.2011 18:13:54)
Niki,
vůbec nevím, jak to vidí. Možná mám jenom nějaký splín a všechno je v pořádku. Možná je to jenom můj blbej pocit.
|
| *Niki* |
|
(9.9.2011 19:42:51)
Tak pocity nejsou ani blbé, ani jiné, prostě jsou a teď jsou pravdivé.
Splíny mívám někdy taky, nevím jak je u vás, já jsem třeba dost ovlivnitelná počasím (hnusně je už x dní), což na sobě fakt nemám ráda
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(9.9.2011 19:55:59)
Niki,
jako kardiak změny počasí obecně nesnáším, ale po psychické stránce to na mne nikdy nemělo vliv.
Nevím, co to je - sešlo se víc nepříjemných událostí najednou, tak se v tom nějak plácám... potřebovala bych dovolenou jako prase drbání. Měli bychom jet zhruba za tři neděle, tak snad to dopadne.
|
| *Niki* |
|
(10.9.2011 8:42:20)
Monty, tak ať vám to vyjde co nejlépe
A to je stále ten "zajíček" (vím, že není zas o tolik mladší)?
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.9.2011 12:55:58)
Niki,
ne, opravdu není O TOLIK mladší... nemluvě o tom, že já rozhodně nevypadám STARŠÍ.
|
| CPO |
|
(10.9.2011 13:07:43)
"nemluvě o tom, že já rozhodně nevypadám STARŠÍ"
To není rozhodující
Mně přece tenkrát jeden inzerent odmítl jako "starou" (byl o 3 roky mladší) AŽ poté, co si v inzerátu přečetl můj ročník narození (na rande byl ze mě nadšený a vypadala jsem tam o dobrých 10let mladší a nesrovnatelně víc sexy než on
Mimochodem, v posledních týdnech jsem zjistila, že už vůbec nepotřebuju korektor pod oči a kupí se mi komplimenty, jak dobře vypadám
Začalo to s mým rozhodnutím, že nejvíc lidí člověk na.ere, když je happy (nebo aspoň tak vypadá ...vizáž na to evidentně zareagovala (i na ten umělý optimismus 
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.9.2011 13:11:35)
Breb,
on věděl od začátku, kolik mi je...
Nicméně na čele to fakt napsané nemám a podle ničeho jiného než podle rodnýho čísla by to nikdo nezjistil. Mne opravdu na ulici oslovujou odhadem tak pětadvacetiletý kluci a zvou mne na pivo.
I bez korektoru. Naopak, mám takový dojem, že právě tím, jak se nemaluju a nikdy jsem to nedělala vypadám tak, jak vypadám. Namalovaný ženský prostě vypadají starší. Nebo mi to aspoň tak přijde.
|
| CPO |
|
(10.9.2011 13:16:02)
Korektor myslím takovou tu kuličku s kofeinem na otoky pod očima - nebarví, prokrví, a tím otoky zmizí. Roll-on.
Jinak v mém případě "namalovaná ženská" teda rozhodně nejsem , naopak. Ale mám jemné rysy a bledou pleť a světlé vlasy, řasy i obočí, nenápadně se musím malovat, abych nevypadala jako umrlec
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.9.2011 13:18:00)
Br,
jo, vím, to jsem si kdysi koupila, ale nikdy nepoužila. Asi už to bude prošlý.
Já jsem tmavovlasá, mám zelený oči, tmavý obočí i řasy a nemám na obličeji vrásky (když se málo vyspím, tak jednu pod okem). Takže prakticky nepotřebuju nic jinýho než jelení lůj na rty a když se málo vyspím, tak zapatlávač kruhů pod očima.
|
| CPO |
|
(10.9.2011 13:19:18)
Taky ti ještě není 40+
Hele, FURT to bylo super...a po 40 jsem najednou MUSELA dojít do tý drogerie pro roll-on
|
| CPO |
|
(10.9.2011 13:21:07)
Ale ve většině případů nejvíc pomáhá, když se člověk TVÁŘÍ, JAKO BY mu to slušelo
(bohužel, v některých případech po 40+ už dostane tvrdou zpětnou vazbu ve stylu "vypadá jako (dosaďte) a JEŠTĚ je úplně slepá/blbá a nevidí to "
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.9.2011 13:23:50)
Br,
to není, ale já to mám fakt v genech. Psala jsem to tu mockrát - vypadala jsem ve dvaceti na třicet, protože mám takový typ obličeje, ale stejně jako moje nebožka babička, které jsem opravdu HODNĚ podobná na těch třicet budu vypadat dost dlouho. Příroda nebo Pánbůh jsou v tomhle spravedlivý, no. Někdo je krásnej ve dvaceti a pak to jde dolů, jinej je ve dvaceti hroznej a pak sklízí ovoce později.
|
| CPO |
|
(10.9.2011 13:27:34)
Já jsem vždycky vypadala na o 10let míň - ale po té 40 už někdy po ránu fakt vypadám na 35, to neukecáš - ale povíme si!
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.9.2011 13:29:29)
Br,
ale já právě vypadala dlouho o deset let starší...
|
| *Niki* |
|
(10.9.2011 20:33:06)
To máte fajn. Já mám vrásek stejně jako před 10 lety, ale nevypadám jako před 10 lety
Myslím, že věk se přeceňuje, i to, zda někdo na "svůj věk" (jako by existoval jakýsi prototyp třicátníka, čtyřicátníka atd.) vypadá či ne.
Já jsem tedy zatím velmi mladá, takže mi velmi vyhovuje vypadat na svůj věk
Možná že za deset let budu uvažovat jinak
|
| Kudla2 |
|
(10.9.2011 22:28:35)
hele, a co je vlastně špatnýho na tom, vypadat na tolik, kolik mi je?
Není samozřejmě nutné být ve čtyřiceti rozkydlá stopadesátikilová bába, ale proč ta křečovitá snaha "vypadat mladší"? Já nevím, jestli vypadám mladší a je mi to srdečně fuk. Ten základ se stejně neschová, nelze v padesáti vypadat na osmnáct, a budou se snad lidi se mnou bavit víc, když budu vypadat o pět let mladší?
|
| *Niki* |
|
(11.9.2011 8:42:27)
Kudlo, mám to stejně. Taky moc nechápu, proč chtít vypadat mladší. Dle mě se to stejně nedaří, všichni vypadají na svůj věk, jen někdo lépe, někdo hůře
Taková Vondráčková prostě věk nezapře a na svých 60+ vypadá, i když se pokouší mít pleť jako mimino. Ve vráskách to vůbec není, nerozhodují o věku, takže tu urputnou snahu po hladké pleti moc nechápu.
Já se po třicítce cítím hrozně spokojeně s věkem i tím, jak vypadám, i když by to lepší a méně tučné být mohlo. Ale mladší fakt ne.
|
|
| CPO |
|
(11.9.2011 8:50:43)
"hele, a co je vlastně špatnýho na tom, vypadat na tolik, kolik mi je?"
No, asi takhle. Já se na 40+ NECÍTÍM a NEVYPADÁM, tudíž prostě mi VYHOVUJE "vypadat" tak, jak se cítím, totiž "mladší"
Prostě nejsem "mamina", ale "holka", tak mi vyhovuje i vypadat jako "holka".
Samozřejmě, když budu VYPADAT svou podstatou jako "mamina", tak já nejsem typ "křečák", který by si hodlal "mládí" udržet za každou cenu. Plastiky apod. nepřicházejí v úvahu. Ale na druhou stranu vím, že když o sebe přiměřeně dbám (lehký makeup, čerstvě umyté vlasy, čisté ladící oblečení), tak si taky PŘIPADÁM, jako když na mě ZÁLEŽÍ, což je pro nás, co jsme někdy měli problémy se sebeúctou, dost důležité
Ony jsou takové typy žen (D. Patrasová, E. Hrušková), které dlouho vypadají "mladě", jenže pak najednou vypadají jako "staré mladé" a nejde s tím v podstatě nic dělat, protože jsou "typ diblík". Naopak ženy "osudového typu", ty sice vypadají celý život "starší", ale právě pak po 30+ či po 40+ začnou vypadat právě proto úžasně a svým způsobem "mladší".
|
| Kudla2 |
|
(11.9.2011 8:56:49)
Brebberry,
a on je nějaký "mustr" na to, jak mají vypadat a cítit se čtyřicátnice plus, a ten model je "stará bába"?
Těch čtyřicet přece neznamená (respektive nemusí znamenat) fyzickou i duševní zlenivělost, zaprděnost, televizi, bačkory, buřty a pohodlíčko?
|
| *Niki* |
|
(11.9.2011 9:02:31)
Já úplně přesně nevím, co to znamená vypadat jak mamina, či holka, já jsem ve věku, kdy holka nejsem, mamina pochopitelně už nějaký ten rok ano, a chci vypadat prostě dobře jako ženská.
Jo, kult mládí existuje. Neignoruju to, ale abych tomu nějak podlehla...
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 9:37:01)
Niki,
včera jsem byla na pohřbu bývalého tchána; jeho dcera měla řeč v krematoriu a mluvila o tom, jak jeho smrt všechny překvapila, přestože mu bylo osmdesát let - protože byl plný energie, plánů, do posledního dne života aktivní, jezdil autem, pracoval... a i v těch osmdesáti to byl pěkný chlap. Nebyl to "dědek". Řekla, že "aktivita a plány jsou tím, co si spojujeme s mládím".
A na tom je hodně pravdy. Ono nejde o to "nevypadat na svůj věk" v tom smyslu, že by někdo v padesáti vypadal na dvacet. Je to hodně o uvažování, způsobu života. Mezi mými kamarády a známými je věkový rozdíl i padesát let, a nehodnotím je podle toho, jestli jsou "mladí" nebo "staří", podstatné je, jak se s nimi cítím (a oni se mnou, samozřejmě). Někdo je starej ve dvaceti a někdo mladej v osmdesáti. Na tom člověku je to prostě znát, jestli rezignoval nebo jestli žije. I moje matka vypadá na šedesát velice dobře, přestože má nadváhu a nijak extra o sebe nikdy nepečovala, protože je mentálně pořád dítě, což sice její okolí dost deptá (není "mladá", je bohužel "nezralá"). "Duše" se prostě do těla nějakým způsobem projektuje. A to je to, co psala Breb.
|
| Kudla2 |
|
(11.9.2011 9:41:35)
Monty,
s tím souhlasím a tímto způsobem "mladá" tj. duševně a fyzicky aktivní, bych chtěla zůstat až do doby, dokud nezdementním.
A starší člověk uvažující tímto způsobem má proti tomu mladému obrovskou výhodu zkušeností a určitého nadhledu.
Ale Brebberry o tomhle mluvila až v tom posledním příspěvku. Ty předchozí se zaměřovaly výhradně na tu "fýzis", stejně jako spousta lidí se zaměří na to, aby VYPADALI mladistvě, ale bez té vnitřní "jiskry" je jim to stejně houby platné.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 9:43:11)
Kudlo,
já bych dokonce řekla, že bez té "duše" je to trapné.
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(11.9.2011 9:01:06)
tak jasně že o sebe člověk přiměřeně dbá, ale to s tím snad souvisí jen okrajově, ne?
Jasně že když čtyřicátnice bude mít sto dvacet kilo a navlíkne se do silonového "kostýmku" od vietnamců, tak jí to nebude tak slušet, jako když to bude svižná sportovní dáma, která se bude šmrncovně oblíkat a přiměřeně tomu upravovat, ale sám fakt, že jí není dvacet, je prostě evidentní na první pohled a lépe než s tím bojovat snad je se s tím smířit. (Tím vůbec nemyslím, že rezignuje na to, jak vypadá a jak se oblíká, tím myslím, že se přestane zanášet tím, jak je hrozné, že je na ní ta její čtyřicítka vidět).
|
| *Niki* |
|
(11.9.2011 9:05:45)
Kudlo, přesně tak. Všichni vypadají na svůj věk. Někdo dobře, někdo zanedbaně, ale ještě jsem nikoho, kdo by vypadal na úplněj iný věk, nepotkala
Ano, někdo má ostré rysy, někdo obličej jak měsíček na hnoji, ale když se zadíváš dobře, prostě vidíš, že jim je stejně... jen vypadají JINAK.
Dáda Patrasová začíná vypadat trapně, ale rozhodně nevypadá mladší
|
|
| CPO |
|
(11.9.2011 9:06:58)
"že se přestane zanášet tím, jak je hrozné, že je na ní ta její čtyřicítka vidět"
Abychom se správně pochopily - já proti věku NEBOJUJU.
Ale pochopitelně mi dělá radost, když vidím, že vypadám obecně LÍP než mnohé moje (i o něco mladší) kolegyně a známé. A bohužel je to většinou tím, že ony si řekly někdo po 30+, "teď už na mně nezáleží" a svým zevnějškem to bohužel sděluji světu.
Já zevnějškem sděluju ", na zadek se z vás neposadím, ale pro SVUJ dobrý pocit se snažím vypadat DOBŘE, což nemusí rozhodně být "za každou cenu mladě"". Holt, Brebberry
|
| Kudla2 |
|
(11.9.2011 9:21:34)
...no vidíš, to je fajn. A další krok je ten, že se přestaneš (byť skrytě a v hloubi duše) škodolibě radovat z toho, jak někdo jiný vypadá hůř než Ty, a soustředíš se jen na to, že Ty se sobě líbíš a cítíš se dobře
|
| CPO |
|
(11.9.2011 9:28:05)
To jsem přesně očekávala, Kudlo
(občas něco napíšu SCHVÁLNĚ proto, že chci otestovat, jestli mi na to ZNOVA skočíš, i po těch letech )
|
| CPO |
|
(11.9.2011 9:32:02)
Akorát protestuju proti "škodolibě". Já zcela upřímně pochválím kolegyni nový účes, padnoucí oblečení...já jen nemám ráda, když na sebe lidi KAŠLOU. Mně nevadí, když se někdo SNAŽÍ a nejde mu to (nemá třeba úplně vkus), ale vadí mi, když se lidi NESNAŽEJ A PŘESTO si stěžujou.
Jedné mojí známé odešel manžel za O DOST STARŠÍ!!! ženskou.
Zděšeně mi to vyprávěla, "No chápeš to, za STARŠÍ!"
Jo, jenže když jsem ji viděla...tak v té starší byla JISKRA, kterou ta mladší postrádala.
Já se možná špatně vyjadřuju, ale O TOM to je.
|
| Kudla2 |
|
(11.9.2011 9:34:26)
Brebberrry,
ale tohle je zase úplně o něčem jiným a Ty to víš.
Nebo mě zase škodolibě testuješ? 
|
| CPO |
|
(11.9.2011 9:39:54)
"ale tohle je zase úplně o něčem jiným a Ty to víš"
No, já hlavně vím, že svého času měla Kudla pravdu, a bylo správné se jejími připomínkami zabývat
A teď má určitě taky pravdu, ale už se na její připomínky koukám jinak - a TO je moc fajn.
Protože už pro mě přestává být nejdůležitější, "co si o mně myslí nějaká Kudla", ale to, jaká je realita DOOPRAVDY. A tu realitu já už jsem dneska hodně schopná vidět, a TO je moc fajn, a O TO tady jediné celou dobu šlo.
|
| Kudla2 |
|
(11.9.2011 9:42:32)
no konečně
|
|
|
|
| H&M | •
|
(11.9.2011 9:37:52)
"Jo, jenže když jsem ji viděla...tak v té starší byla JISKRA, kterou ta mladší postrádala.
Já se možná špatně vyjadřuju, ale O TOM to je. "
No Br, jenopmze to byla JISKRA jeji a ze si hrala na HOLKU..
Moje mama ma taky JISKRU a jeji sedumdesta, maji o dost vetsi nez ji mela ve ctyriceti. Pritom se nemaluje..
Je fakt ze nosi 3/4 a jezdi na kolobezce..
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 9:39:11)
No, já si třeba na holku rozhodně nehraju.
Jsem taková, jaká jsem. A komu se to nelíbí, ať mi vleze na hrb.
|
|
| CPO |
|
(11.9.2011 9:41:01)
"a ze si hrala na HOLKU"
Kdo si na někoho HRAJE, je trapnej, a je to na něm poznat.
Já pako JSEM, a jsem na to pyšná
|
| H&M | •
|
(11.9.2011 9:45:50)
No pokud o sobe ctyricetileta zenska prohlasuje..
"Ja jsem takova PRDLA, ja jsem takovy PAKO"
Tak mi trapana prijde.. Ony mi tyhle "prdlosky" prisly trapne uz ve 20, ale vekem se to stupnuje..
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 9:49:57)
H&M,
protože si do toho projektuješ svoji vlastní představu o tom, co to znamená.
|
|
| Kudla2 |
|
(11.9.2011 9:51:03)
HM, to mně taky, ale to je podle mě to hraní si na diblíka.
Pokud člověk "blbne" ze své podstaty, hraje třeba s dětmi i dospělými hry, protože ho to fakt BAVÍ a ne proto,že by si na něco hrál, tak je mi to naopak moc sympatický.
|
| H&M | •
|
(11.9.2011 9:58:01)
Kudlo, jenomze tyhle lidi, o sobe neprohlasuji, ze jsou prdly neba stale kluci/holky..
Muj skoro za dva mesice padesatilety manzel. Vyleze na strom a hraje si na opici, protoze chce synovi udelat radost..
Ale v zivote by ho o sobe nenapadlo prohlasovat, ze je takvej "prdlej kluk"..
Mne to prijde silene afektovany..
Moje mama jezdi z batohem na kolobezce.
Oba dva jse vyzrale osobnosti, vzdy byli, jenom proste delaji co je bavi a chtej bejt v kondici, aby to mohli delat co nejdele..
|
| CPO |
|
(11.9.2011 10:02:13)
Když vylezu na strom, tak to nebude tady na netu vidět - slovním popisem se zkrátka realita nutně musí trochu "zjednodušit"
|
|
| H&M | •
|
(11.9.2011 10:06:07)
Momty,no tady to o sobe prohlasujes sama stejne jako Br..
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 10:09:39)
HM,
ale to je přesně to, co jsem už jednou psala - ty si do psaného textu projektuješ nějakou svoji osobní zkušenost nebo averzi. To nemá s realitou nic společného.
Jo, já o sobě mluvím jako o "holce", protože chodím na vínko nebo na nějakou akci s "holkama" ("s klukama"), jediná výjimka je, když jdu na kafe s panem profesorem, kterýmu je pětasedmdesát, o něm jako o "klukovi" nemluvím.
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(11.9.2011 10:03:41)
HM, tak v tomhle to vnímám úplně stejně jako Ty.
To, jestli ten člověk je "duší kluk nebo holka" musí když tak vidět TI OSTATNÍ, je trapné a křečovité, když to o sobě prohlašuje SÁM.
Mě u toho ještě napadlo, že zas na druhou stranu jsou ti "předčasně usedlí" lidi, kteří za nehodící se trapárnu považují i projevy "mladistvého ducha",(blbý slovo, ale nevím jak jinak to napsat) které vycházejí z podstaty toho člověka (tj. ve Tvém příkladu by třeba "usedlá" dáma prohlašovala, jak se nehodí v tomhle věku už jezdit na koloběžce), což mi taky přijde totálně mimo a blbý, a není tak úplně neobvyklé se s takovým postojem setkat.
Takže za mě: nucené diblíkovství ne, zbačkorovatění ve stylu "na toto už jsme starý" třikrát NE.
|
|
| Kudla2 |
|
(11.9.2011 10:03:41)
HM, tak v tomhle to vnímám úplně stejně jako Ty.
To, jestli ten člověk je "duší kluk nebo holka" musí když tak vidět TI OSTATNÍ, je trapné a křečovité, když to o sobě prohlašuje SÁM.
Mě u toho ještě napadlo, že zas na druhou stranu jsou ti "předčasně usedlí" lidi, kteří za nehodící se trapárnu považují i projevy "mladistvého ducha",(blbý slovo, ale nevím jak jinak to napsat) které vycházejí z podstaty toho člověka (tj. ve Tvém příkladu by třeba "usedlá" dáma prohlašovala, jak se nehodí v tomhle věku už jezdit na koloběžce), což mi taky přijde totálně mimo a blbý, a není tak úplně neobvyklé se s takovým postojem setkat.
Takže za mě: nucené diblíkovství ne, zbačkorovatění ve stylu "na toto už jsme starý" třikrát NE.
|
| CPO |
|
(11.9.2011 10:20:49)
Kdysi ve škole jsme měli 92 letou paní profesorku.
Zdráhám se napsat paní", protože to byla "babča" s TAKOVOU jiskrou a šmrncem, že z ní naši 18letí ušatí spolužáci málem slintali. Vůbec jí nepřišlo "nedůstojné" chodit "ve svém věku" v riflích a tričku!!! s mírně infantilním obrázkem a teniskách. Jenže, k ní to prostě SEDLO. A jaký měla přehled o moderní muzice a všem!
Dneska už asi nežije ale moc ráda na ni vzpomínám dodnes.
Já jsem prošla v období 25-35let takovým "důstojně usedle bankovním stylem". Připadala jsem si prostě už "stará" na něco "odvázanějšího". Ale nevzpomínám na to ráda, protože uvnitř taková NEJSEM, vlastně paradoxně právě TOHLE byla "trapná" stylizace.
|
|
| H&M | •
|
(11.9.2011 10:24:44)
To jsou zaprdenici a ty byli predcasne usedly vzdycky. Ja nastesti okolo sobe takovy lidi nemam.. Vetsina lidi se snazi delat, co je bavi pokud jim to zdravi dovoli..
Ctyrecitelty pakac, ktery neprosel zadnym vyvojem a je furt proti vsem a vsemu, je proste trapny ..
|
| CPO |
|
(11.9.2011 10:29:15)
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 10:30:50)
HM,
taky jsem si vybavila jednu pěknou historku.
Mám kamaráda, je mu přes 50 a je veliký fanda do muziky. Vyprávěl mi, jak si jednou šel koupit CD a cca dvacetiletá prodavačka mu na jeho dotaz, zda mají CD Nine Inch Nails řekla s vytřeštěnýma očima: "A víte vůbec, co to je???"
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 10:35:23)
Píšu to proto, že existuje nějaká obecná představa o tom, co je v jakém věku "vhodné" nebo "normální".
Já když si čtu stránku naší třídy ze střední na Spolužácích, připadá mi - jakkoli jsou ti lidé milí a fajn - že jsou prostě "staří". Ne fyzicky. Psychicky. Podle mne člověk začíná stárnout v okamžiku, kdy se přestane zajímat o svět kolem sebe, rezignuje na to, co dřív tvořilo jeho život... zakonzervuje se v nějakém mikrosvětě, který tvoří rodina, děti, práce, hypotéky a zdravotní problémy. A je jedno, jestli je takovému člověku dvacet nebo šedesát.
|
| CPO |
|
(11.9.2011 10:38:27)
Moje babička vypadala v 50 na 100. Umřela, utrápená, na rakovinu.
Moje kámoška má 54, ale je to "holka", mluví tak o sobě, chová se tak, kypí zdravím i vitalitou a já, mám-li si vybrat, tak rozhodně volím tuhle "trapnou" verzi
|
| *Niki* |
|
(11.9.2011 11:09:04)
Mě přijde úplně mimo celá tahle debata, vážně.
No tak je někdo usedlý. No tak je někdo pozér. No tak je někdo mladý, někdo je starý. Někdo je vyzrálý a šmrncovní. Někdo diblík honící ztracené mládí. NO A?
Svoboda je v tom, že můžeme být přesně takový, jací chceme být. Ano, ostatní nás uvidí díky SVÉ vlastní optice - nějak (je to pozér, je to diblík, je předčasně starý, je šmrncovní atd.). Ale to jediné podstatné je, abych se JÁ sám, v tomto daném těle, duši a stylu, cítil dobře.
Mě taky lidi hodnotí různě, ale je to spíš o nich, protože já jsem v duši už 15 let stejná. Možná že se projevuju proměnlivě, což vzhledem k tomu, že většina lidí klouže po povrchu, jediné umí zpracovat... ale zas, no a? Je naše volba, zda budeme koukat na povrch, nebo pod něj. Nemusíme se dokonce koukat vůbec
Můžeme být takoví, jací být chceme. Dokonce bysme měli být takový, jací jsme a jací být chceme.
Ostatní to klidně mohou hodnotit, je to jejich věc.
|
| CPO |
|
(11.9.2011 11:12:20)
No, upřímně, já tu řeším velice důležité pracovní záležitosti a tohle záměrné mezičasové "plkání o ničem" mi pomáhá překlenout období, kdy mě nic chytrého nenapadá - chvíli plkám a najednou mě to napadne, sorry
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(11.9.2011 11:14:19)
Monty, ale to je zas tvoje optika. TY takto definuješ stáří. Někdo jiný zas vidí zakonzervování se v postoji - budu ignorovat rodinu, děti, hypotéku a pojištění, protože TO definuje stáří, a já chci být mladý.
Pro tebe je konzerva člověk s hypotékou, pro někoho je konzerva někdo, komu je čtyřicet, ale zuby nehty se drží atributů dvacetiletých. Protože to jsou jen vnější atributy.
Mě je mládí či stáří dokonale ukradené.
Já osobně potřebuju být v souladu s tím, jaká jsem TEĎ, nejsem mladá nebo stará, jsem prostě člověk s hypotékou a tričkem s dětinskou kočkou, kdo potřebuje nějaké vnější atributy, někam mě zařadí. Ale nevím, k čemu je to důležité.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 11:24:57)
Niki,
ale to je přece nesmysl - já NECHCI něco být. Já NĚCO/NĚKDO jsem.
Ano, pro mne stáří rovná se pasivita a rezignace. Pro jiného jsou to vrásky na obličeji.
Problém je v tom, že někdo má bůhví proč pocit, že "je na něco starej" nebo se pro něj už "něco nehodí", přestože by to chtěl. Pokud někoho baví být z mého úhlu pohledu "starej" a je tak spokojenej, proč ne. Je to jeho věc a moje zbytečná starost.
Ale do té přetvářky a rezignace často lidi nutí právě okolí, které má pocit, že padesátiletá ženská na diskotéce je "trapka".
|
| *Niki* |
|
(11.9.2011 11:32:06)
Monty, ale on se skutečně může cítit na něco starý. Tělo skutečně stárne a opotřebovává se, to je biologický fakt.
Jistě, je rozdíl necítit se na něco kvůli věku, a rozdíl, zda se na to necítím, protože Máňa odvedle mě bude považovat za starou trapku na koloběžce
Na druhou stranu, NIKDO na koloběžce jezdit nemusí.Vylézt na ni jen proto, abych okolí dokázal, jak jsem mladý, taky není zrovna cesta k duševní rovnováze:)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 11:40:17)
Niki,
mluvíme každá o něčem jiném. Ano, v padesáti, šedesáti letech může být člověk "fyzicky starý" na to, aby vylezl na K2 nebo jel na kole přes Evropu. Někdo na to může být fyzicky starý už ve třiceti. Ale život není přece jen o fyzických výkonech. Myslíš, že je někdo "starý" na to, aby šel do kina? Do divadla? Aby poslouchal hudbu nebo navštívil veletrh výpočetní techniky? Aby se zajímal o život kolem sebe???
Proto jsem psala o svém extchánovi. Poslední rok života byl těžce nemocný, ale pořád NĚCO dělal. Neležel v posteli a nefňukal, že je starý a nemocný. Proto ho nikdo jako "starého" nebral.
Mám hodně známých přes padesát. Jedna moje kamarádka v tomhle věku má roztroušenou sklerózu a fyzicky fakt nestačí na spoustu věcí. Mám známé po operaci srdce, s těžkou cukrovkou, lidi s duševními chorobami, epileptiky... na strašně moc věcí fyzicky nestačej. O fyzických možnostech to opravdu není.
|
| *Niki* |
|
(11.9.2011 12:10:52)
Monty, asi jsme mluvily každá o jiném, protože takto s tebou souhlasím.
Já reagovala vlastně jen na ten vnější dojem, to zdání, zda je někdo mladý či starý, snaha VYPADAT mladší ať už v počtu vrásek či v počtu aktivit.
Já fandím pravé podstatě člověka, ta může být bez makeupu i s ním, s knížkou či lezením na K2. Nedělat se jiný, než jsme, jen proto, že ostatní lidé rádi škatulkují a hodnotí druhé jen dle vnějších atributů (viz i ty, že kdo se zajímá o hypotéku a pojištění, je duševně starý ). Právo na takové vidění pochopitelně máš, o tom žádná.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 12:21:32)
Niki,
to si zase nerozumíme. Nemyslím si, že ten, kdo se zajímá o pojištění nebo hypotéku je starý. Myslím si, že ten, kdo redukuje svůj život na přemýšlení o pojištění a hypotéce a rezignuje na všechno ostatní je "psychicky starý". Nebo jinak - "starý" je ten, komu chybí radost ze života, žízeň po životě, plány do života, které se netýkají JEN praktických věci... nevím jak to napsat, aby to bylo výstižné a nedocházelo k nedorozuměním.
|
| CPO |
|
(11.9.2011 12:25:57)
"Myslím si, že ten, kdo redukuje svůj život na přemýšlení o pojištění a hypotéce a rezignuje na všechno ostatní je "psychicky starý". Nebo jinak - "starý" je ten, komu chybí radost ze života, žízeň po životě, plány do života, které se netýkají JEN praktických věci"
Myslím, že Monty se to konečně podařilo vyjádřit výstižně (já jsem to myslela přesně takto, jen jsem se neuměla "vyžvejknout"  )
Můj exmanžel trpěl přesně tímto druhem "stáří". Já jsem chtěla "žít", ne jen čekat od 30 na smrt. To nás rozdělilo. A jsem tomu upřímně ráda
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 12:32:01)
Možná mi tam chybí ještě jedna důležitá věc.
"Starej" je ten, kdo přijde o schopnost na něco se těšit. Radovat se, "užívat si".
Hodně lidí má mylný dojem, že "užívání si" je nějaký lítání po diskotékách a konzumace alkoholu a tudíž to přísluší jen puberťákům a adolescentům. Touhle optikou jsem zřejmě vůbec nebyla "mladá", diskotéky mne nikdy nebavily a v životě jsem se neopila. Když čtu příspěvky jako "užila jsem si dost, teď chci rodinu a děti", tak upřímně nechápu. Nemyslím si, že rodina a děti znamená konec "užívání", protože já si chci užít život od začátku do konce. Není etapa "užívání" a etapa "přežívání". To je právě podle mne "stáří" - pasivní přežívání bez snů, cílů a radosti.
|
| CPO |
|
(11.9.2011 12:37:32)
""Starej" je ten, kdo přijde o schopnost na něco se těšit. Radovat se, "užívat si"."
Ano, Monty. Já jsem do téhle pasti spadla po odchodu exe. Až včera jsem si uvědomila, že poslední dobou opět hýřím nápady, plány, užívám si života, ráda se setkávám s přáteli, a už zase umím cítit takové to "šimrání v podbřišku", těšení se na a z nových příležitostí, místo abych je brala jako otravné komplikace nebo problémy...
Jsem tomu moc ráda, užívám si to a myslím, že teď, když vím, jak na to, že už mi to nikdo nevezme
Je mi opravdu upřímně jedno, jestli mě kvůli "blbnutí" bude někdo považovat za "trapnou, protože "ve 40 už by měl mít člověk rozum".
Rozum já mám dobrej a nohama stojím na zemi velmi pevně - to se s lítáním nevylučuje
|
|
| H&M | •
|
(11.9.2011 12:53:27)
"užila jsem si dost, teď chci rodinu a děti"
No ja to chapu.. Na diskotece jsem byla parkrat povine na tabore..
Treba jsem lezla po horach intenzivne. Dneska kdyz chodim po Alpach po tech nejfraktovanejsich turisticky cestach, tak si rikam "jo na hore uz jsem byla, a uzila jsem si to, ale chodit tady ze synem a mazelem je taky fajn".. Tech "mladejch padesatiletych horolezcu", kteri se nejsou schopni vzdat uzivani znam taky dost. Vetsine to znicilo vztahy. Ja osobne si vic vazim kluka, ktery se toho vzda ztatkovani a stara se o rodinu..
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 12:59:37)
HM,
a proč by se toho měl vzdávat? On neexistuje kompromis? Vždyť sama píšeš, že chodíš se synem po horách...
Někdy ten kompromis bohužel není možnej. Můj syn například nemůže jet se mnou na fesťák, protože má absolutní sluch a fyzicky mu ten randál vadí. Tak nejede a jedu s někým jiným. Na druhý straně s ním zase oblejzám muzea, mořský světy a ZOO, což nebaví mne (teda - nebaví mne to pořád dokola a zajímají mne v rámci té návštěvy jiný věci než jeho).
Já bych nechtěla partnera, co rezignuje na svoje sny, cíle a koníčky "kvůli rodině". Ale ani partnera, který se nevzdá ničeho a chová se jako by žádnou rodinu neměl. Jenže mezi tím je ještě spousta poloh, který jsou akceptovatelný a pro všechny strany uspokojivý, nebo ne?
|
| CPO |
|
(11.9.2011 13:03:48)
"Jenže mezi tím je ještě spousta poloh, který jsou akceptovatelný a pro všechny strany uspokojivý, nebo ne?"
|
|
| H&M | •
|
(11.9.2011 13:14:21)
Monty, pokud chce lizt na urcity urvoni, tak te pohlti. I ty podle mne zfotrovalely kluci, taky chodi z detma po horach..
Myslim vzdani se toho, ze VSECHEN volny cas a VSECHNY uspory jdou do lezeni i prace se tomu prizpusobuje.. Tech 25 mi to prislo uzasny, takovy chlapi mne imponvali a chapu to i ted. Akorat jsem fakt pak vedome okolo tricitky. Hledala sice sportovce, ale zodpovednyho.. Nejakej ambiciozni horolezec by synovo postizeni asi tezko rozdychal.
Protoze to chce vyzralyho chlapa a ne "prdlyho kluka".
Ale jinak je fakt, ze jsme kazdy prosli jinym vyvojem..
|
| CPO |
|
(11.9.2011 13:19:35)
"Protoze to chce vyzralyho chlapa a ne "prdlyho kluka"."
Mně právě poslal do háje můj exmanžel, který byl typ "pro rodinu".
S těžkou nevyléčitelnou nemocí jsem následně zaujala "kluka" před padesátkou, který byl ten nejlepší parťák a "táta" pro cizí dítě.
To on mě naučil, abych i přes určitá fyzická omezení neztrácela radost ze života a neseděla jen na zadku a nečekala, až umřu.
Protože ve skutečnosti nevím, které ráno se ještě probudím, naučila jsem se kašlat na "mělo by se" a "co by tomu lidi" a žít tak, abych si ještě něco před tím definitivním bodem zlomu užila.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 13:22:44)
S exmanželem jsem se rozvedla proto, že právě tohle neuměl.
A dokonce to ani nechtěl pochopit, přestože mu to říkali všichni naši společní přátelé i já.
Nechápal, že věnovat DVA VEČERY v měsíci tomu, abychom spolu někam šli SAMI není nic nereálnýho nebo nerealizovatelnýho. Nechápal, že chci občas někam vypadnout i sama, přestože sám se ve svých aktivitách "mimo domov" nijak neomezoval.
|
|
| CPO |
|
(11.9.2011 13:23:28)
Můj "kluk" mě zaujal tím, že velice dobře uměl sladit náročnou práci se soukromým životem, a nic ho nevykolejilo, vše bral věcně, a zároveň měl takové jiskřičky v očích...
Jo, pořád ho miluju, protože TAKOVÉHO člověka nelze vytěsnit ani snadno nahradit a jakkoli nás události oddělily, však on ještě přijde náš čas
|
| *Niki* |
|
(11.9.2011 14:30:41)
HM, to, že jsem 15 let už stejná, možná je nadsazené, ale myslela jsem tím, že jsem před těmi 15 lety nastoupila nějakou "duševní cestu" (to zní taky vzletně, ale nejsem spisovatel, abych uměla vždy použít ta správná slova ), byť jsem žila pochopitelně jinak, chovala se jinak než teď... jen že co jsem tehdy teoreticky vyhodnotila jako možnost, která mě udělá v životě spokojenou, se mi teď podkládá nějakou praxí, něčím odžitým...
Já tehdy docela dost řádila, pila, souložila, měla deprese, pokud o sebevraždu, zvnějšku to vypadalo úplně jinak. Ale něco se ve mě hýbalo a chtělo jinak (proto ty depky, ten nesoulad mezi vnějším chováním a vnitřním stavem, útěk), no a teď se prostě cítím dobře.
Já se třeba hodně zajímám o psychosomatiku, duši, vnější projevy vnitřních pochodů, co jsem tehdy tušila, mi teď dává naprostý smysl.
Proto píšu, že jsem ve své podstatě už 15 let stejná
Že žiju jinak a něco přehodnocuju, je asi normální, těším se na jiné věci, než tehdy, budu si teď plnit sen, který mě poprvé oslovil v těch 19 a tehdy jsem na to neměla dost odvahy. Tehdy jsem byla v tomto starší, než jsem dnes. Splním si ho, když to nevyjde dnes, vyjde to zítra nebo za 5 let, ale došlo mi, že prostě rezignovat v 34 letech na něco, co jiní dělají v těch 19, je nesmysl. Mám před sebou možná rok, možná ještě 50 let života, těším se na dost věcí.
Na druhou stranu není stáří, být spokojený s tím, co mám, nemuset stále vyhledávat něco nové a neokoukané.
Ta hypotéka a pojištění je prostě praktická nutnost momentálně, já se tím nijak netrápím. Klidně budu žít i bez toho.
Potřebuju i vnější atributy, ne že ne (třeba kvalita bydlení je pro mě důležitá - někdo si koupí novou rtěnku či boty, já kytku do bytu), ale obecně většinu věcí odpichuju od vnitřku.
A v tom není rozdíl mezi tím, co jsem cítila před 15 lety, a teď. Jen teď jsem i životem v lepším souladu s tím, co si myslím, tehdy jsem navenek žila jinak, takže měla i větší depky. Není to stále ideální, což nevadí, aspoň se mám stále co učit
|
| CPO |
|
(11.9.2011 14:36:05)
"budu si teď plnit sen, který mě poprvé oslovil v těch 19 a tehdy jsem na to neměla dost odvahy. Tehdy jsem byla v tomto starší, než jsem dnes. Splním si ho, když to nevyjde dnes, vyjde to zítra nebo za 5 let, ale došlo mi, že prostě rezignovat v 34 letech na něco, co jiní dělají v těch 19, je nesmysl. Mám před sebou možná rok, možná ještě 50 let života, těším se na dost věcí."
Takhle to teď mám taky. KONEČNĚ už mám dost odvahy - nebo možná drzosti? - zrealizovat něco, na co jsem TEHDY měla sice fyzičku a elán, ale neměla jsem dnešní zkušenosti a znalosti. No a když to nevyjde? Dřív bych to považovala "za tragédii" - dneska si říkám u všeho "no co, aspoň jsem to ZKUSILA a vím, že to TUDY nejde"
|
| *Niki* |
|
(11.9.2011 14:53:37)
Br, já nevím, zda to vyjde, ale říkám si... CO horšího se může stát, než že to prostě nevyjde? To je snad nějaká tragédie? Třeba to bude informace, že moje přání je skutečně z kategorie nesplnitelných snů, nic než pozitivního už na tom nemůžu najít. Mrzet mě to bude, to ne že ne, ale tehdy jsem to vzdala, protože mě nikdo nepodpořil a já byla slabá, nikdy jsem nebyla bojovník.
Dnes vím, že si to nějak zařídím. A neúspěch není možný, buď to zvládnu, nebo ne, ale bude to pro mě informace, že na to mám jít ještě jinak
Monty, moje sny nejsou z kategorie fyzických, alespoň ne ty hlavní
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 14:40:54)
Tak já si sen bohužel splnit nemůžu ani jeden, ale snažím se nacházet radost v tom, co reálně je.
|
| CPO |
|
(11.9.2011 14:56:14)
A neboj, Monty, já jsem si donedávna myslela, že už jsou všechny sny odepsaný, a ejhle, nejsou
A taky mě napadají NOVÝ prima sny
|
|
| *Niki* |
|
(11.9.2011 14:56:27)
A taky hledám pozitiva na tom, co je. Monty, ale to je možná taky ta zaprděnost, smířit se s tím, co je, a nejít dál
Ne, dlěám si srandu, o tom celou dobu píšu. I s tou hypotékou a spokojeností s tím, co je, je možné nerezignovat... a někomu to skutečně stačí a je spokojený.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.9.2011 15:01:45)
Niki,
bohužel s některými věcmi se člověk smířit musí. Jít dál lze ve spoustě jiných, ale přes některé prostě "nejede vlak".
Těším se na spoustu věcí, raduju se z kdejaké blbosti, akorát že při tom všem vím, že dvě věci, který jsem si v životě přála prostě nebudu mít. Nehroutím se z toho, nevěším se, beru to jako fakt.
|
| *Niki* |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
