| Janďulka a princezny | 
 |
(12.5.2012 16:37:01)
Ahoj, mám doma tříleťandu (a nějaký měsíc k tomu). Od malička je citlivější dítě, úzkostnější, bojácnější. Asi před dvěma nebo třemi měsíci se muselo něco stát - nedopátrala jsem se co. Prostě jsem přišla z práce (chodím na dva dny v týdnu a tehdy hlídá manžel), manžel vyřízenej, že se ho malá celej den drží jako klíště. No a od té doby máme doma strašpytlíka na druhou. Popíšu její chování - samozřejmostí je doprovázení toho kdo ji zrovna hlídá kamkoliv tzn. včetně záchodu atd. Kdykoliv se zvednu, že někam jdu zvedá se také ať dělá cokoliv. Máme spojenou kuchyň a obývák a nezvládne ani sama sedět na pohovce a dívat se na pohádku, když běžně se dřív koukala na animáčka a já u toho třeba vařila, nyní si sedne raději ke mě na zem k lince a dívá se odtamtud. Na zahradě odmítá být sama, jde se mnou v každém případě i když jí třeba jen jdu do domu pro pití nebo kšiltovku. Snažím se jí neustále vysvětlovat, říkat kam jdu a proč ať třeba počká alespoň mezi dveřmi, že jdu jen pro pití. Přiznám se, že už jsem jí také párkrát vynadala, že to takhle nejde. Zejména když ona něco chce, třeba knížku z pokojíčku, ale odmítá si pro ní dojít ale ne proto, že se jí nechce, ale proto, že nechci jít s ní. Prostě se tam sama bojí jít. Když náhodou chytím nějakou chvilku, kdy je zabraná a já neupozorním, že někam jdu a ona zpozoruje později začne panicky pobíhat po domě a zoufale volat "maminko". Její výraz tváře bych vám přála vidět - opravdu k smrti vyděšená. I sama pořád zjišťuje, jestli jí nenecháme doma samotnou atd. No a teď babo raď jak tomu pomoci aby to už skončilo. Nemusím snad říkat jak moc je to pro nás obě omezující, k tomu přidružené věci ve smyslu, že když zrovna hlídá děda, že bych nutně chtěla aby s ním chodila na záchod atd.
|
| Gora | 
|
(12.5.2012 16:46:03)
Sama bych potřebovala radu. Mám doma čerstvě osmiletého, a je to strašpytel. Už se chystáme k psychologovi, jestli by mu nepomohl zbavit se nějakých úzkostí. A taky se přitom začal některých věcí bát z ničeho nic.
|
| Janďulka a princezny |
|
(12.5.2012 16:50:19)
je to na palici, to jsem ještě zapomněla popsat naše příhody s hmyzem. Stačí když do domu vletí moucha, oči navrch hlavy co to tady bzučí a jestli jí to náhodou nechce něco udělat. Už si z ní dělám legraci, že příletí táááákováhle moucha (roztáhnu ruce na metr) s obrovským příborem a určitě jí sní, protože mouchy moc rády malé holčičky. Ví, že si dělám legraci a já už jsem zoufalá z toho věčnýho "neboj".
|
| Gora |
|
(12.5.2012 16:53:58)
Jj, taky hmyzu se taky bojí. Naštěstí už dobře ví, co je co, ale jakmile se dva metry od něj objeví vosa (bohužel ho dvakrát píchla), včela či čmelák, tak má opravdu děs v očích a skáče jak tajtrlík. To nemluvím o tom, že se bojí naprosto všech zvířat. Stačí malý ptáček, koťátko či malý pes, a on se za mě schovává, což už v jeho věku vypadá velice komicky.
|
| Janďulka a princezny |
|
(12.5.2012 16:58:59)
no psi jsou taky kapitola sama o sobě. Ostatní zvířata dobrý ale jen když je iniciátorem ona, jakmile je to nějaký mazel a žene se k ní příliš rychle - třeba kočka tak taky vyvádí. Miluje koně, ale za boha by si ho nepohladila. Tohle by mi ani tak nevadilo, spíš to vzájemné fungování.
|
|
|
| Winky | •
|
(12.5.2012 16:58:06)
Asi to nebude moc populární rada, ale zní: akceptuj to. Prostě tvoje dítě má důvod, který sice nemusíš znát, ale momentálně ho vede k tomu, že tě potřebuje. Tak s tím nebojuj a nesnaž se dítko přesvědčit že si vymýšlí apod. Přijmi ji,nech ji ať chodí za tebou - nijak to nekomentuj, ani "neboj" ani "nech mě" apod., automaticky ji ber všude s sebou jakoby se nechumelilo. Až dítě zjistí, že s tebou může být a nikdo ji "neodhání" ani nenutí být asmotná, osmělí se. Dědovi to podat jako vývojovou fázi která přejde, ať to taky neláme přes koleno.
|
| Luc. |
|
(12.5.2012 17:01:34)
Winky  
|
|
|
|
|
| Luc. |
|
(12.5.2012 16:55:22)
Chodí do školky?
Nepostašil jí někdo (prarodiče, "jestli budeš zlobit, odnese si tě pán v pytli" a nebo druhá oblíbená věta mojí prababičky "když budeš zlobit, maminka tě uteče"  )
Mohla vidět něco v televizi.
Já bych jí asi pořád ubezpečovala, jak jí mám ráda a asi bych jí nějaký čas vyhověla a vydržela to, že potřebuje blízkost rodičů a časem postupně začala trénovat, třeba počkej chviličku, dojdu si na záchod, ale nemám otevření dveře a podobně, jdu se jen napít, ..malé úkoly... Nejsem psycholog, nevím, tohle mi říká selský rozum.
|
| Janďulka a princezny |
|
(12.5.2012 17:04:27)
do školky nechodí a letos nepůjde, jsem těhu a v červenci čekáme mimčo. Prarodiče jí nestraší (doufám). Přes koleno to nelámu, jsem u ní zvyklá od malinka na ledacos, ale hodně nás to omezuje. Právě třeba příklad s knížkou, hodně ji chce a já zrovna nemůžu nebo něco dělám, musím prostě všeho nechat a jít s ní nebo jí nevyhovět a to se jí samozřejmě nelíbí, protože tam sama prostě nepůjde. S miminkem by se situace mohla ještě zhoršit tak jsem to chtěla aspoň nějak vylepšit.
|
| Luc. |
|
(12.5.2012 17:09:18)
Aha, nemůže být těhotenství tou příčinou? Ona ví, že budete mít miminko? 2-3 měsíce zpátky to začalo, není to ta doba, kdy zjistila, že přijde sourozenec? Začala mít strach, že tu nebude máma s tátou jen pro ní, neví co bude, jak to bude...
|
| Janďulka a princezny |
|
(12.5.2012 17:17:08)
tak to příčina podle mne není. To že budeme mít miminko ví už od listopadu, kdy jsem měla pozitivní test. Zpočátku se jí nelíbilo, že jí nechci nosit ale přijala to a "zotročila" si v tomhle směru tatínka. Jakmile mi začalo být vidět bříško (což bylo velmi brzy) chová se ke mě resp. k mému břichu s posvátnou úctou. Neustále ho pusinkuje a hladí, dává mi do pupíku žvejkačky, že miminko chce taky. Známým vykládá, že jsem jako kindervajíčko s překvapením, že nevíme co tam je atd. Snažím se jí připravit co a jak bude probíhat, občas má nějaký dotaz ale tohodle se nebojí.
|
| Luc. |
|
(12.5.2012 17:26:35)
No, podvědomě z toho strach mít může, na jednu stranu se těší a na druhou - maminka už jí nechová, odjede do porodnice.... kdoví co se honí v těch malých kebulkách.
Jak píše Winky, snaž se jí co nejvíce vyhovět, klidě odlož práci a vemte tu knížku, ona práce totiž neuteče.
Zkus zapátrat zda jí někdo, jistě ne ve špatném úmyslu, nevykládal, jaké to bude (maminka odjede do porodnice, bude tam pár dní, vrátí se s miminkem...)
|
|
| ronniev | 
|
(12.5.2012 21:45:17)
Jandulko, třeba to může být tvým těhotenstvím. Když se narodila dcera jako třetí dítě, bylo nejstaršímu synovi pět. Asi čtvrt roku před porodem si mě zavolala školková psycholožka a taktně mě požádala, abych před synem pokud možno nedávala najevo, že mi není dobře, prý má kluk strach, že umřu. Jenže mně v těhotenství vůbec nic nebylo, nikdy jsem si nestěžovala - byla jsem těhotná ráda a všechno probíhalo vzorně a bez komplikací - a do porodu jsem v podstatě normálně fungovala. Kde na to syn přišel, dodnes nevím. Jedna babička je lékařka, ta mu určitě nic takového nevykládala, druhá babička sice byla katastrofik, jenže ta právě proto děti nestrašila nikdy, a nikoho jiného jsme neměli. Leda že snad něco zaslechl, když si babičky povídaly spolu (nebyla jsem už zrovna mladá matka a ony o mně asi trochu strach měly). Nemohlo by to být něco takového?
|
|
|
|
| Winky | •
|
(12.5.2012 17:13:04)
aha, takže čekáte mimčo.... taky jí někdo mohl říct, že pojedeš do nemocnice, nebo prostě vycítila změnu a tak se ujišťuje že ji neopustíte. To je u menších dětí docela časté, takhle reagovat v těhotenství maminky, myslím že je to spíš nevědomé než že by tě chtěla schválně obtěžovat (to jsem si taky říkala jako mantru "nedělá to schválně, nedělá to schválně" - taky byla dcera tříletá když se narodil synek). Tím spíš bych jí vyhověla, respektive s tou knížkou třeba - ano, půjdu s tebou, ale až tohle udělám, počkej tu se mnou a pak půjdeme spolu atp.
|
| Janďulka a princezny |
|
(12.5.2012 17:23:11)
neříkám, že to tak být nemůže ale na to byla ta změna až příliš náhlá. Opravdu ze dne na den ve smyslu v poledne jsem odešla do práce od "samostatného" dítěte a vrátila se k dítěti, které někdo vyměnil.
|
| Kamisi | 
|
(12.5.2012 20:13:28)
A manžel ani dcera ti nedokázali říct, co se mohlo stát? Když se dcery zeptáš v konkrétní situaci, třeba nechce jít pro něco do pokoje sama, čeho se bojí, co na to odpoví?
|
|
|
|
|
| Gora |
|
(12.5.2012 17:07:39)
Beznicku, je to vcelku dobrá rada, ale ani ta u některých dětí nefunguje. Můj starší syn se začal taky takhle bát mezi druhým a třetím rokem, je mu osm, a ještě ho to nepustilo.
|
| Luc. |
|
(12.5.2012 17:14:24)
Jasně Marci, že to nemusí fungovat, jen jsem psala, co bych zkusila já. Mám přibližně stejně starého prcka a hlásim mu každý krok "jdu na záchod" a on "nezavírej dveře a nezamykej se" , kdybch se zamkla, začně vyvádět. Nebo hlásim, jdu do ložnice uklidit, jdu a on se přijde přesvědčit, že jsem tam, někdy tak se mnou zůstane, hračky si nosí ke mě do kuchyně nebo do obýváku (máme kk). Mám ho všude za zadkem, tak nějak to beru, že to potřebuje a neřešim to, věřim, že to s věkem přejde. Ale spí sám v pokojíku a bez problémů chodí do školky, nicméně říkají učitelky, ať jsou kdekoli, drží se jim na dosah a někdy dokonce už jen na dohled, což je úspěch 
|
| Gora |
|
(12.5.2012 17:55:42)
Takhle to bylo i u nás, i když se vždy přesvědčil, že nekecám, že opravdu jsem tam kde jsem, tak i teď když je v pokoji, zjistí, že nejsem v kuchyni nebo v obýváku, tak na mě volá, kde jsem. Leze mi to na nervy, zvláště když jsem na záchodě, a jde slyšet i do nižších pater, když se mu ozvu. Sice mi teda nemusí být pořád u zadku, ale vždy ví, v které místnosti se nacházím. Mladší má taky teď trochu takové strachy, ale přijde mi, že je má takové klidnější. Že starší to v tom věku prožíval opravdu hodně.
|
|
|
|
|
| withep | 
|
(12.5.2012 17:57:39)
Pokud je to takhle ze dne na den, taky by mě hned napadlo, že někde něco zaslechla nebo zahlédla v televizi (jako ten chlapeček v Kdopak by se vlka bál). Terezka si pak velmi barvitě představovala, že její maminka je vyměněná - mimozemšťanka. Nechodí-li do školky, mohlo to být třeba někde na hřišti nebo na návštěvě. Nekoukal tatínek při hlídání na nějaký film?
A nebo jí mohlo ze dne na den docvaknout, že přijde mimino, že maminka odejde na pár dní do nemocnice... Nelámat, počkat, až se s tím nějak srovná, nenápadně sondovat, co se stalo, že tak náhle...
|
|
|
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)