| Miri30 | 
 |
(26.4.2013 10:38:02)
Holky, díky moc za uklidnění. Snad se ty nervy uklidní. Teď je to vážně šok. Vím, že to nebude lehké. Ale snad máte pravdu, snad budou starší za 15 let samostatní. Jen teď vidím stále více 20-ti letých, co visí bez práce rodičům na krku ... ach jooo
Asi bych ale měla spíš myslet na bližší budoucnost. Jen tak pro info, jsem už trochu mimo. Kolik je teď rodičovský příspěvek?
|
| Lassiesevrací |
|
(26.4.2013 10:43:00)
Zkus se na to podívat jinak - co se stane, když děti na škole nepodpoříte? Nebo co nejhoršího se může stát?
Dělala jsem si jednou kurz krizové intervence a strašně mi pomohla tahle metoda "katastrofického scénáře". Někdy se bojíme hypotetických konstrukcí, které ani nemusí nastat. Ale je dobré si to představit a zamyslet se, jestli i tak by ta katastrofická situace byla situace zcela neřešitelná. Já byla tehdy v situaci, kdy jsem nespala hrůzou z budoucna, kvůli dluhům své matky a tahle věc mi dost pomohla. Ale to je jiné téma.
Moje zkušenost je taková, ža ani já a ani můj bratr jsme nebyli při studiu podpořeni. Otec odešel, starší brácha po úraze, my s mladším na SŠ a na učňáku. Matka neplatila nájem, ale neřekla nám o tom. Neměla moc peněz, ale ani neuměla moc hospodařit. Hodně peněz šlo do cigaret atp. Já odmaturovala, brácha se vyučil. Pak nastoupil na průmku, ale zároveň pracoval a podporoval mámu, nakonec školu nedodělal. Mámu pak vystěhovali pro neplacení nájmu, bylo to celkem hrozný, ale je to za námi.
A o dvacet let později - brácha se z pozice skladníka ve firmě vypracoval tak dobře, že je tzv. za vodou. Má třikrát větší plat, než má můj muž s VOŠ a desetiletou praxí. Je šťasně ženatý už x let.
Já dodělala SŠ, sbírala jsem zkušenosti, odjela do zahraničí, naučila se jazyk a prošla několika profesemi. Jsem v životě opravdu spokojená. VŠ jsem začala studovat až se dvěma dětmi. A díky "podřadné práci" jsem potkala nejlepšího chlapa svého života.
Možná jsem se mohla mít líp, to už si moc představit neumím. Třeba bych klidně oželela v životě nějaké stresy, ale jako celek bych to nevyměnila, protože bych dneska nebyla tam, kde jsem.
Můj švagr měl od rodičů vždy maximální podporu, má od nich bydlení, hodně mu v životě pomáhají, neustále mu vlastně stojej za zadkem - a šťastnej není. Přijde mi v životě úplně ztracenej. Co se sociálních kontaktů týče, je mimo. Tváří se a vypadá na 60.
Průser je, když se kvůli financím dostanete do dluhů, nemáte na nájem, stresujete a nespíte. Když vám na dveře tlučou exekutoři. Ale není nic hrozného, když třeba nebudete mít na to, aby děti studovaly do 30. Ony budou jednou dospělé a život si budou řídit podle svého. KDyž budou chtít studovat, prostě do toho dají vše a na školu jednou půjdou, byť "za své".
Držím palce, ať nelituješ svého rozhodnutí a jsi spokojená.
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)