| Adelinkaa 1 dítě. | 
 |
(10.2.2014 9:18:59)
Aho Rodinkářky, potřebuji poradit s fobii z výšek..až do nějkých 30-let pohoda, nyní? Na lanovku mě nikdo nedostane, když je výhled u nižšího zábradlí ani omylem, věže také ne, protože mám ještě k tomu klaustrofobii, takže úzká točitá schodiště ve tlustých zdech nee. Toto se dá ještě vydržet, ale nyní ke 40 mě už vadí i v patře obchodního centra částečně prosklenná podlaha, prosklenné balkony a nyní už i třebá drátěná kovová lávka přes řeku, je jako most, sle bohužel drátěná, takže bez doprovodu ji nepřejdu a i tak se klepu. Nejhorší je, že to je čím dál horší a už mi nedělají dobře ani dlouhé rychlé jezdící schody, když cestuji v Praze na Můstku atd. Musím se přidržovat a jsem úplně ztuhlá a srdce mě vibruje jak o život..Moc díky za všechny rady..
|
| Jitusch* |
|
(10.2.2014 9:41:15)
Radu co s tím nemám.Jen se přidám do klubu.Já mám teda blbý pocit z výšek (a hloubek) od mala.Rozhledny byly pro mě vždycky utrpením.A asi se to taky stupňuje.Všechno co jsi popisovala přesně sedí. Předloňský zážitek z jízdy lanovkou na Medvědín hned tak nezapomenu.Myslela jsem,že nedojedu, nutkavý pocit skočit byl šílený,nahoře jsem myslela,že budu zvracet.Přežiju jízdu kabinkovou lanovkou,to jo.Na rozhlednách stojím metr od zábradlí, něco proskleného pod nohama bych nesnesla, výstup na Dóm v Kolině nad Rýnem byl úžasný, pohled dolů jsem nedala a sestup byla hrůza... Nijak s tím nebojuju, jen prostě nelezu tam,co mi nedělá dobře  Většinou...
|
| Adelinkaa 1 dítě. |
|
(10.2.2014 10:16:13)
Znám, lezla jsem na věž ve sv.Vítu..uzoučké klikaté schody a tlusté zdi, sama bych to vůbec nedala, vůbec jsem netušila co by se stalo, kdybych se "zasekla"uprostřed, když za mnou šla fronta
|
|
|
| Boubí | 
|
(10.2.2014 9:44:07)
Rady nemám, ale něco podobného v mírnější formě mám taky, celkem odjakživa. Výšky mě děsí, ale zároveň nějakým způsobem i přitahují, fascinují. Snažím se s tím vědomě pracovat a "trénovat", když je někde skleněná podlaha nebo takový ten kovový rošt a pod tím je vidět dolů, např. schody na rozhlednu, tak se mi to teda nelíbí, ale schválně tam jdu a snažím se to překonat. Jinak pokud tě to už omezuje v normálním životě, tak bych šla asi za psychologem nebo psychiatrem, nejlépe přes kognitivně-behaviorální terapii nebo něco takového, to by mělo pomoci.
|
|
| sevenofnine | 
|
(10.2.2014 9:44:41)
Moje nejstarší měla něco podobného, na radu psycholožky jsem doma na koberec dala širší stuhu a po té dcerka chodila, za cca týden jsem stuhu položila na lavičku a zase jsme chodily po stužce, a tak jsme trenovaly a trenovaly. Minulý týden jsme díky ní přešly přes mostek, přešla po stuze. Vylezly jsme i na Špilberku na věž, koukala se na kousek stuhy, který si držela v ruce a pomaličku jsme vyšly nahoru a ještě pomaleji dolů, ale před rokem by to bylo nemyslitelné aby vůbec vyšla na víc jak 3 schody. Začínáme trénovat eskalátory, bude to chtít čas. Nedávno jsem si všimla ve výtahu pána, který držel v ruce "talisman" co měl u klíčů, bavili jsme se chvilku a on říkal, že by jinak nemohl jezdit výtahem, má silnou klaustrofobii. Asi je spousta lidí, kterým výšky nedělají dobře. Zkus najít něco co Tě bude uklidňovat a soustředit se na to.
|
|
| Františka85 | 
|
(10.2.2014 9:52:05)
Taky se s rostoucím věkem bojím výšek. Jednou jsem musela jít v Praze od mostu u Výtoně až na Jiráskův most, abych nemusela přecházet ten kovový, kde vidím pod sebe. Nějvětší problém mi dělají schody bez té svislé části, ty nevyjdu ani za nic. Před lety jsem dokonce přišla pozdě na konkurz, protože v budově byly právě takové schody. Dál mi vadí vidět pod sebou tekoucí vodu, takže i obyčejná lávka přes potok je problém, někdy se přemůžu a někdy raději brodím potokem.
|
| Františka85 |
|
(10.2.2014 9:54:26)
A hlavně nejhorší je, když se mi v hlavě tluče šílený pocit mezi strachem, že spadnu a nutkáním skočit.
|
| Františka85 |
|
(10.2.2014 9:59:16)
Myslím, že moje strachy začaly v době, kdy jsem poznala muže a mám dítě. Dokud jsem byla sama a nijak zvlášť mi na sobě nezáleželo, jsem byla schopná lézt po výškách, jezdit na kole jako blázen z kopce a tak nějak celkově víc riskovat. Pocit zodpovědnosti za své milované mě změnil.
|
| Adelinkaa 1 dítě. |
|
(10.2.2014 10:12:35)
Mě se skákat nechce, ale nejsem schopná se hnout, jsem jak paralizovaná..kdybych nějakým šíleným úsilím došla doprostřed té lávky tak když přijde krize bych se nemusela hnout dát, to nemohu ani tam ani nazpátek..
|
|
|
| Len | 
|
(10.2.2014 10:14:22)
Ja mam nutkani skocit odmalinka a taky se to s vekem stupnuje. Nejake vyhlidky v horach uz nezvladam, stejne tak jako osme patro panelaku. Tam mam pocit, ze fakt skocit MUSIM.
|
| adelaide k. | 
|
(10.2.2014 10:59:07)
Len, já jsem byla do 13 let v pohodě. Pak jsem jendoho dne vylezla na rozhlednu a dolů slezla jako zelená troska.
|
|
|
| Jitusch* |
|
(10.2.2014 10:26:06)
Tak to je přesné.Tenhle pocit jsem opravdu při jízdě lanovkou měla.Nikdy jindy ne,ale tenkrát to bylo děsný, myslela jsem,že nedojedu.
|
|
| adelaide k. |
|
(10.2.2014 10:58:05)
Františko, to nutkání je prý normální obranný mechanismus mozku (nejjednodušší jak se zbavit toho stresu je prostě skočit  ).
Závratě jsou děs a taky se mi to s věkem stupňuje, ale zatím bojuju.
|
|
|
| Katka +3 | 
|
(10.2.2014 10:21:50)
Schody bez podstupnic(nebo jak se to správně jmenuje), sklo místo zábradlí a za ním výhled do hloubky několika pater....novou budovu pedagogické fakulty v HK projektoval totální idiot - zúčastnila jsem se tam jediné přednášky, kterou jsem se stejně proklepala a potom ukončila studium(těch důvodů bylo víc, ale tohle byl poslední hřebíček).
|
|
|
| hgfjdmh | 
|
(10.2.2014 9:52:53)
Ja mam fobii z vysek od doby co mam deti. A projevuje se to pouze kdyz jsou vedle me. Vylezeme na rozhlednu a ja jsem uplne paralyzovana strachem, pritom rozumove vim, ze dite technicky nema sanci vypadnout(kvuli tezisti, konstrukci nebo jinemu zabezpeceni). Nebo kdyz stojime na hrazi prehrady, nosem taktak dosahne na tu betonovou zed, takze sotva vidi "pres" a mi stejne hruzou stoji chlupy.
|
| amajda | •
|
(10.2.2014 10:57:45)
jsem na to úplně stejně. Než jsem měla děti, pohoda, ale teď? Strach ze všeho,že by zábradlí mohlo povolit, podlaha na rozhledně propadnou . . . . Ale asi je to bohužel normální . . .
|
|
|
| janna001 | 
|
(10.2.2014 10:03:22)
Neptala ses tady na tu regresní terapii?
|
| Adelinkaa 1 dítě. |
|
(10.2.2014 10:16:58)
Nee Jani já ne, ale k dr. budu muset, protože bez jezdících schodů se v Pha cestovat nedá..
|
| Inaaa | 
|
(10.2.2014 11:04:57)
Mě nakazila kamarádka v Paříži na Eiffelovce, nechtěla s náma až nahoru...přemluvili jsme jí a od té doby nemám ráda ani ruské kolo nebo ty lanovky, otevřené....třeba to ještě přejde.
Dřív mi to nevadilo vůbec.
Rozhodně bych nechtěla bydlet v nějakém mrakodrapu, ani v hoteli.
Nechápu jak lidi vylezou na balkon třeba v 10. patře.
|
|
|
|
| kája+dva | 
|
(10.2.2014 11:41:10)
Taky mám strach z výšek, nesnáším děrované schody, na skleněné plochy bych nestoupla, v obchoďáku nechodím k zábradlí, ani dětem to nedovoluju. Bojím se na tobogánu, i na dlouhých eskalátorech, ale třeba tohle jsou aktivity, kde se hecnu kvůli dětem. Mám takový strach z výšek, že se mi dělá špatně, i když to vidím v televizi. Hodně se to zhoršilo kolem 25, dřív jsem sama sebe hecovala a občas nějakou akci ve výšce podstoupila, ale co mám děti je to horší a horší.
|
|
| TiNiWiNi | 
|
(10.2.2014 14:47:34)
Ahoj, mám to stejné jako ty. U mě je zvláštní, že přesně vím moment, kdy mi to začalo. Jela jsem autobusem, po mostě přejížděli silnici pod nama (ten most jsem jela snad 10000x), já seděla těhotná na sedadle, a šup - už jsem ho měla!!!! Od té doby nevylezu na balkóny, jen ve dvřích ( jako dítě - 6.patro), na rozhlednu jsem vylezla, no ale držela jsem se vnitřního zábradlí, klečela na kolenou, brečela a tahala mé dětičky za ruky v křeči. Tehdy poprvé kamarádi pochopili, že nekecám. V metru se držím, medituju a ani nedutám, nesmí kolem mě nikdo stát. Teď mám jednu práci, kde mám vyjít do 1.patra po vnějším kovovém schodišti s mřížovanýma schodama (vidím dolů) a pokaždé je to vnitřní boj
Jediná rada, která je funkční u mě: nastav si vnitřní komunikaci na "V pohodě, nic se neděje, paráda, já si to užívám, já se vlastně nebojím." No a takhle si mumlám 2x týdně, když lezu do toho 1.patra. Pomáhá to....trochu.
|
|
| nekázanka | 
|
(10.2.2014 17:18:34)
Taky mám závratě, nevyjdu na rozhlednu ani na naši novou střešní terasu (sic), nesnáším uzavřené lanovky, ale otevřené mi kupodivu nevadí. A architektonické "skvosty" jako prosklené podlahy, z těch mám hrůzu. Nenávidím eskalátory v obchodních centrech.
Pomáhá mi jediné: představovat si, co se mi může stát. A ono se to pak nestane, mě ty představy přestanou bavit a je to o něco lepší. Takto zvládám třeba sedačkové lanovky, že si představuju, jak spadnu...
Letadlo mi naštěstí nevadí.
|
|
| Zajdulka | 
|
(10.2.2014 21:25:07)
Taky to mám, od puberty. Do té doby jsem lezla po skalách, stromech... teď se bojím pomalu i na židli. Bojím se nestability, třeba i pokud mi podklouzne noha.  Nejvíc mi vadí, že se hrozně bojím i lyžovat, bruslit (to teda občas pokouším na in-linech), když děti by rády. Já jsem měla před tím, než mi to začalo epilepsii a hodně jsem omdlévala a bylo mi řečeno, že jsem si tím narušila centrum rovnováhy. Tak nevím.  O regresi a podobných technikách vážně uvažuju.
|
|
| 25.12Ali.......14 | 
|
(10.2.2014 22:40:20)
Čeho se všichni bojíte na eskalatorech? Vždyť jedou po zemi. Co potom letadla? Létate?
|
| Adelinkaa 1 dítě. |
|
(11.2.2014 7:34:25)
Věř nebo ne Ajaj, ale letadlo mi nevadí,létám často i daleko.. tam sedíš, jsi připoutaná a krom pohledu z okna vidíš poměrně uzavřený prostor. Ty eskalátory hlavně shora dolů a dlouhé, máš pocit, že se propadáš do hlubiny a ty schody jsou ještě takové úzké, nevím jak to popsat..
|
|
|
|
Neporadim
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)