neznámá |
|
(15.3.2015 14:04:14) Dítěti jsou čerstvě dva roky a snad od miminka se budí s nevysvětlitelným a hysterickým řevem. Posledních pár měsíců se zdá, že ho trápí a trápily noční můry, v noci si ze spaní sedne, řve, brečí a křičí TYTYTY, NE, NECHCI..... Není k utišení, po pár minutách zas lehne a spí. Celou noc sebou mlátí a hází. Je mi ho líto, nevím jak mu pomoci. Nemá problém s usínáním, nebojí se tmy ani samoty. Nemáte někdo zkušenost s něčím podobným, existují léky, bylinky nebo z toho musí vyrůst? Má cenu pro noční můry chodit k dětské lékařce?
|
TaJ |
|
(15.3.2015 14:16:53) Neznámá, syn měl tohle mezi 2. a 3. rokem, jsou to pravděpodobně noční děsy, prý je to v tomhle věku dost obvyklé, souvisí to s dozráváním nervové soustavy a zvlášť citlivější děti to mohou mít dost bouřlivé...poprvé mě to dost vyděsilo...asi 2 hodiny po usnutí najednou začal kňourat, pak to přešlo do řevu, sedal si, házel sebou, někdy i chodil po bytě a řval "mamííí, néé", nebo něco podobného, ale nešel vůbec probrat, nezabíralo nic, rozsvítit, zhasnout, pustit televizi, omýt obličej namočenou žínkou...když jsme se ho na něco ptali, jestli nechce napít, čůrat, tak ječel, že ne, ale jinak vůbec nevnímal...když jsme ho chovali nebo utěšovali, bylo to ještě horší....opakovalo se to několikrát do týdne, někdy i dvakrát za noc...našla jsem si to pak na netu, že je to nejspíš ono...trvalo to pár měsíců, chvíli byl třeba klid a pak zase...vždycky to bylo horší po nějakém rušnějším zážitku, třeba i pozitivním, takže jsme se snažili, aby měl spíš klid a pohodu....přešlo to pak samo, jinak na to nezabíralo nic, postupem času jsme přišli na to, že nejlepší je, nechat ho být, nesahat, nemluvit, jenom dohlížet, aby si neublížil...on se pak po několika minutách až půl hodině postupně zklidnil, pak najednou jako když cvakne vypínačem, přitulil se a usnul, ráno o ničem nevěděl... Teď už to nemívá, nějaký čas se to ještě objevovalo po nějakých krizových záležitostech, jako třeba vysoké horečky a nebo po narkóze, když byl na nosní mandli - to měl ty děsy dvě noci po sobě a od té doby zase je klid... Co takhle vím, tak to mívá docela dost dětí...
|
TiNiWiNi |
|
(15.3.2015 14:25:31) Syn míval...museli jsme to vydržet. Podobné jako příspěvek výše. Já si myslím, že je to nějaké odmítnutí či strach z jiného světa, o kterém my dospělí nemáme ani tušení. Pamatuji si z dětství, jak jsem se s tím světem jednu noc loučila a věděla jsem, že jsem "je" viděla naposledy. Já je viděla asi ráda. Proto mám na to takový názor, jaký mám.
|
|
|
|