| kambala pláááckááá | 
 |
(16.12.2015 15:52:22)
V návaznosti na jeden děsivý názor dvou soudních znaců si zde dovoluji spáchat miniprůzkum, prosím o relevantní odpovědi. Nemusí být z vlastní zkušenosti, stačí třeba, co víte od kamarádek a kolegů, z rodiny a podobně.
Znáte nějakou oběť domácího násilí, která by sama došla k názoru, že dost bylo násilí a odešla? (klidně za pomoci intervenčního centra, psychologa, advokáta, pomáhající organizace, kamaráda...). jde mi o to vlastní rozhodnutí - tedy ne že by se na to
přišlo tak, že jí našli prizabitou doma nebo tak něco...
|
| marka+3 | 
|
(16.12.2015 16:04:23)
Ja. Se tremi detmi a po deviti letech. Uplny konec jeste neni. Neziju v CR.
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(16.12.2015 16:10:11)
Jedna paní kdysi kdysi, bydlela nějaký čas u nás doma, utekla od násilníka.
A druhá, ta bydlela jednu dobu ve skladišti na nádraží, protože ji mlátil a už to nemohla vydržet.
|
| Tragika | 
|
(16.12.2015 16:14:57)
Já, před dvaceti lety.
|
|
|
| Piggy | 
|
(16.12.2015 16:18:16)
U sebe, nebylo to vysloveně násilí, spíš psychohoror, měla jsem psychicky nemocného manžela, přestal dodržovat léčbu, vylezly nějaké nežádoucí prvky jeho povahy a jeho rodina osočovala z toho všeho mě a mou matku. Měla jsem toho plné zuby, zdraví v háji, malé děcko na krku. Naštěstí moji rodiče mě podrželi, už tentkrát měli pocit že něco nehraje a nelíbila jsem se jim a vůbe to všechno.. Našli mi advokátku, podala jsem žádost o rozvod a už to jelo...
Takže dle mne záleží, aby ta osoba - si to byla ještě schopna připustit, zároveň měla podporu blízké osoby, která by jí byla schopna poskytnout faktickou! pomoc. A v neposlední řadě by to chtělo lepší zákony a soudy. Tím, že nemocný manžel měl nárok na styk s dcerkou, dělalo se mi z toho špatně, bála jsem se toho, že může být mimo a ublíží jí nějak...vyřešilo se to pak nějak, ale ty nervy.
|
| Pam-pela | 
|
(16.12.2015 16:26:19)
Znám dvě.
|
|
|
| Marta | •
|
(16.12.2015 16:26:49)
Já sama jsem se tak rozhodla před 12 lety po 18 letech manželství bez intervenčního centra apod, pomohl mi internet a stránky o domácím násilí, kde mi došlo, o co jde.
|
|
| LogZa | 
|
(16.12.2015 16:27:48)
Znám, a mořil ji dál přes děti až do své smrti .... :-(
|
|
| Agatha Ch. | 
|
(16.12.2015 16:36:11)
Ano znám.
|
|
| Slonisko | 
|
(16.12.2015 17:04:32)
Ano znám, je to kamarádka. Neměli spolu děti, jen hospodářství, ale i tak docela dlouho váhala.
|
|
| Monty | 
|
(16.12.2015 17:08:52)
Ano, mojí matku. V jednu chvíli už toho bylo dost.
Přesněji, ve chvíli, kdy psychické týrání přerostlo ve fyzické i vůči ní - když po ní otčím vystartoval a chtěl ji zmlátit. Do té doby si nechala líbit urážky, ignoraci, verbální ponižování a zesměšňování "kvůli dítěti".
|
|
| žabka + 2 | 
|
(16.12.2015 17:29:41)
Platí i když domácí násilí nastalo až po té co jsem se rozhodla pro rozvod? Důvod rozvodu byla jeho dlouhodobá nevěra  . Jestli ano, tak se také hlásím. A i přesto, že jsem byla rozhodnutá se rozvést, tak jsem první vlnu násilí přešla a druhou ukončila až po 5-ti dnech neustálých útoků a to i před dětmi.  Stejně se to vlastně policii zdálo málo.  Mezi první a druhou vlnou uplynuly 4 měsíce.
|
|
| Molly. | 
|
(16.12.2015 17:48:25)
Manželova teta, když její chlap zjistil, že je potřetí těhotná (dvě dospělé děti), rozhodl se, že z ní to dítě vykope. Nevykopal, ona konečně svoji rodinu požádala o pomoc a ještě ten den drželi její bráchové milého muže za nohy z balkonu v pátém patře. Rozvod pak podepsal prakticky ihned.
|
|
| Modřinka | 
|
(16.12.2015 17:51:31)
Moje matka se rozhodla problém domácího násilí řešit vlastně až když on už odešel jinam a jen tak se vrátil jí rozbít ústa, protože se "nechovala jak měla". Do té doby si to nechávala líbit mnoho let, děti neděti. A k tomu, aby se sebrala a došla ty podlitiny co měla přes celá záda ukázat doktorce a pak nahlásit na policii, jsem ji musela donutit já, po té co jsem ho fyzicky vykopla z bytu. Policajti se s ní vůbec nechtěli bavit, dokud jim neřekla, že to má sepsané od doktorky. Následné přestupkové řízení byla také spíš komedie, ke které se nedostavil, ale vrátit se znovu už si potom netroufnul. Moje zkušenost říká, že dokud vidí naději na udržení vztahu, tak po sobě nechají šlapat. Až když se vztah rozpadne, nebo skoro rozpadne z jiného důvodu, seberou odvahu to řešit.
|
|
| kája+dva | 
|
(16.12.2015 18:13:56)
Ne, znám jen jednu týranou a neodejde ani náhodou. A dokonce ji nikdo nesmí upozornit, že to co ji dělá je týrání, myslí si, že když se o tom nemluví, tak to neexistuje. Zatím ji neuhodil, týrá ji psychicky. Děti se léčí o psychologa.
|
|
| Dooly. | 
|
(16.12.2015 18:15:59)
Znám jednu a bylo pro ni štěstí když si chlap našel jinou. Ji,z jejího rozhodnutí,by odejít nenechal
|
| Jahala. | 
|
(16.12.2015 19:19:31)
Dolly, tím pádem nezapadá do skupiny. Ona se nerozhodla sama ona byla propuštěna a té hodné paní je dodnes vděčná.
|
|
|
| Líza | 
|
(16.12.2015 18:16:36)
Ano, více.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(16.12.2015 18:28:14)
Znám jich víc. Některým to trvalo mnoho let.
|
|
| katka a 3 | 
|
(16.12.2015 18:47:31)
Jo, sebe. Ale až ve chvíli, kdy šlo opravdu o život. A měla jsem kolem sebe přátele, kteří pomohli s praktickou stránkou(právník, peníze, bydlení...)
|
| katka a 3 |
|
(16.12.2015 18:52:16)
A trvalo spoustu let, než jsem si přiznala, že rozvod je jediným řešením, ale stále jsem to odkládala. Jsem svému exsmanželovi nesmírně vděčná za to, jak se jeho chování vystupňovalo, protože to mě konečně nakoplo k okamžité akci.
|
| katka a 3 |
|
(16.12.2015 18:56:00)
...a nebýt přátel, skončila bych dřív nebo později jako kratičká zpráva v černé kronice. Moje vlastní matka mi suše sdělila, že pokud nemám prostředky, abych sebe a děti uživila, tak se prostě nemůžu rozvádět.
|
|
|
|
| kachna_ |
|
(16.12.2015 19:13:02)
ano, jednu.
|
|
| kambala pláááckááá |
|
(16.12.2015 20:09:14)
dík všem
|
|
| Alraune | 
|
(16.12.2015 21:10:11)
Mám kamarádku, která odešla od duševně nemocného, který ji napadal, ale ne ve fázi, kdy to bylo aktuální.
|
|
| Cimbur | 
|
(16.12.2015 21:48:15)
Jedna mlada kolegyne pred lety. Bylo to psychicke tyrani, byla na nem existencne zavisla, byla z nefunkcni rodiny a on ji zivil uz pri studiu. S narozenim ditete nadavky, urazky a hrubosti narustaly. Vyborne se zapojil mezi jeji kolegy a pratele, byl bran za dobreho partaka na volejbal, na pivo. Vyhrozoval ji, ze ji znemozni, ze ji ani sousedi nebudou zdravit. Sverila se nasi spolecne zname v parku, s placem. Odesla, ale nevim, jak se ji dari dal, musela se odstehovat.
|
| Cimbur |
|
(16.12.2015 22:24:58)
Vlastne moje dobra kamaradka take opustila nasilnika. Jako mlada divka, sirotek, zila s vyrazne starsim muzem. Urazel ji, nevazil si ji, ani sex nakonec nemeli. Jednou, kdyz byl v praci, nalozila svoje veci na traktor a odstehovala se. Hned se ji ulevilo a zakratko si ji nasel soucasny manzel.
|
|
|
| Monika |
|
(16.12.2015 21:57:38)
Znám jich víc, co odešly v podstatě hned na začátku fyzického násilí. Předcházelo tomu vždycky psychické, ale to se asi hůř rozliší, že je to fakt moc a že "tohle nemusím trpět", asi se ty ženské lehčeji přesvědčí, že "asi na tom něco bude", když s nimi ten chlap není spokojený. Ale myslím, že velká skupina žen má jasnou stopku v případě násilí fyzického. Další skupina asi neodejde ani tak, protože jejich "hranice nesebevědomí" je posunutá ještě dál a i "fyzické tresty" mohou považovat za "zasloužené ... Takové ale neznám osobně.
|
|
| Ruth | 
|
(16.12.2015 22:14:34)
Kambalo, ti soudní znalci...ty bych chtěla slyšet.
Jinak, mám známou, která neodejde nikdy, zatím to tak vypadá. Po letech, kdy hodně "sešla", si myslím, že už má vymytej mozek. Škoda.
Taky jsem se s takovým mužem poznala a trvalo to téměř 3 roky. Někdo nebo něco mi vypnulo senzory a už to jelo. Myslela jsem, že když mám svůj byt, své prachy, že se mi nemůže nic stát. Chyba! Fakt je, že jsem netušila, jaké kousky manipulátoři dovedou. Vůbec jsem nechtěla slyšet dobré rady (kamarád: v sobotu tě přestěhuji a přinesu novou simku...). Výrazně mi pomohla Policie ČR, tímto jim děkuji.
|
|
| Mili+2 | 
|
(16.12.2015 22:19:10)
3
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(17.12.2015 0:01:18)
ano, svou matku. Bohužel se nechala za 3/4 roku ukecat a je zpátky.
|
|
| Eecta | 
|
(17.12.2015 0:32:07)
Já osobně. Nějakou dobu jsem se plácala na dnějsem se tak nějak sama od sebe postupně sebrala, vykopla ho a postavila se na nohy i za cenu bydlení ve skladišti a strachu o život či aspoň tělo v jednom kuse - laskavě zmizel a zanechal mi na krku dluh i s gorilama, co ho vymáhaly. Díky němu jsem ani nepracovala, nedovolil to, vypočítal mi, kolik toho udělám a vydělám doma, ale podařilo se mi sehnat super práci se super šéfem, který mi půjčil na dluh u goril a nechal mě bydlet ve skladu nábytku a šanonů a tak, dokud jsem si nemohla dovolit vlastní byt.
|
|
| NovákováM |
|
(17.12.2015 0:38:46)
Ano. Sebe. Odešla jsem v momentě, kdy mne napadlo, že zabít ho by bylo asi řešením.
|
|
| Martule, 2děti | 
|
(17.12.2015 7:07:54)
Ano, dvě (jedna kamarádka a jedna co znám pracovně)
|
|
| Kalamity YANKA | 
|
(17.12.2015 7:32:26)
Já.
Po nočním psychu s exmaželem jsem počkala až usne , opatrně se vplížila do ložnice, kam se zavřel s 14ti denní dcerou, protože "se rozhodl, že nejsem dobrá matka, neboť dítě se vzbudila 2x za noc a v noci pláče..." on to prý umí líp. zamknul mě na balkoně, tam jsem si vyšperhákovala zámek, vzala dvoutýdenní dítě opatrně do deky a utíkala z bytu do telefonní budkk. Před tím mi totiž rozmlátil telefon, abych náhodou nevolala policvjaty. Naši přijeli asi o půl páté ráno, já celou dobu seděl as miminem před barákem. Naštěstíi byl červen a bylo teplo.
Nějaký vykázání tehdy vůbec nebylo, policajkti na zavolání udělali "bububu pane, vy j nesmíte mlátit" a odešli.Samozřejmě to tehdy "moc pomohlo"
Nikdy mu nikdo nic neudělal, neměla jsem důkazy, jen modřiny a on neustále opakoval, že "přece není debil, aby mlátil ženskou", bohužel, prý já jsem hysterická
Bylo to zajímavé. Od té doby mám o naší justici své mínění. Za 12 let se k lepšímu nezměnilo, nopak mi tahjani ce o rodinu a výživné připadají jako státem sám sobě dobře placenej kšeft.
Oni sice papírově vyřknou že někdo musí platit, ale fyzicky nezmůžou nic. A doplácíme na to zase my, obyčejný lidi.
|
|
| Paulis | 
|
(17.12.2015 8:18:01)
ANo.. moje matka s nevlastním otčínem.
Na policii se odhodlala v tom momentě, kdy už obtěžoval sexualně mě a i bratra. Narazila na fajn vyšetřovatele. To že mě obtěžoval trestný nebylo,neboť i když to trvalo několik let a stupňovalo se to, bylo mi v té době už a trestné to nebylo.
Co bylo trestné - to bylo mlácení, a jak ten policajt říkal - nic s ním neudělají. Co ten policajt ale udělal - řekl mu, ať se okamžitě odstěhuje, jinak bude zle. Takže milý otčín si sbalil za asistence tehdejšího vyšetřovatele a zmizel nám ze života a už se nikdy neukázal.
|
|
| Persepolis | 
|
(17.12.2015 8:31:34)
Ano.
Znám tři. U jedné šlo čistě o psychické násilí a vydržela to skoro 15 let. Říkala, že jí dlouho nedocházelo, že vlastně žije s násilníkem, když na ní nikdy nevztáhl ruku. U těch dalších dvou šlo o kombinaci obojího. Jedna odešla asi tak po 3 letech a odešla by možná i dřív, kdyby měla kam. Ona vlastně odešla krátce po té, co ji skončila mateřská, začala chodit do práce a tím se postavila na vlastní nohy. U tý poslední to bylo docela brutální, jednou skončila i v nemocnici s přeraženou sanicí, manžel jí doma zamykal,...prostě bylo to fakt drsný. K odchodu jí přemluvila její kamarádka, která ji i na nějakou dobu poskytla zázemí.
|
|
| Eremites2 | 
|
(17.12.2015 8:47:46)
Ano - sama sebe. Po 6-ti letech drsného psychického násilí přišlo první zmlácení a naštěstí se mi konečně rozsvítilo. Pořád jsem šťastná, že jsem odešla, jen dnes nechápu, proč jsem tak dlouho čekala.
|
|
| Voice | 
|
(17.12.2015 13:28:07)
Já odešla od násilníka a tyrana. A bylo to těžké, protože jemu zůstalo všechno, mně 2 malé děti...
|
|
| fisperanda | 
|
(17.12.2015 22:00:56)
Mám to za sebou dvakrát. Poprvé jsem potřebovala pomoc okolí, doslova mě tahali za ruku jak zombí - teď k právníkovi, teď tě odvezeme na policajty, teď tohle a tamto. Já jsem téměř nereagovala na nic, ale byla jsem rozhodnutá to skončit. Asi budu výjimka, ale hodně mi pomohla policie, měli funkční program na domácí násilí a ta pomoc byla k nezaplacení.
Podruhý už jsem na nic nečekala a zabalila jsem to při prvním fyzickém napadení, tam už jsem pomoc nepotřebovala, rozblikaly se všechny varovný blikačky.
|
|
| luthienka | 
|
(18.12.2015 8:39:44)
Psychické týrání u kamarádky (budování ekonomické závislosti, shazování sebevědomí,...). Dlouho to tak nebrala - zkazila si nejhezčí roky života a stejně to ještě není u konce. Asi to vygradovalo, když jí začal vyhrožovat, že jí nechá zavřít do blázince. Tak odešla i s dvouletým děckem. Ale je to silná inteligentní holka s velkou podporou rodiny a snad i ta moje k něčemu byla.
Na druhou stranu znám pár - starší "jednodušší lidi" od nás z vesnice. Jsou v důchodu a jsou spolu stále. Prý paní (podle mého otce) ten její jednou přerazil ruce, ale ona tvrdila, že upadla... Syna mají alkoholika s kterým se nestýkají.
A mám to i v rodině. Tam to bylo spojeno s akoholismem. Dotyčná neodešla. Ale nevím jestli on se byl léčit, ale už to tam funguje. Problémy byly asi skoro 10 let, teď už tak 7 let je to OK. Kéž to vydží; i když na dětech nějaké následky asi budou.
|
|
| holka anonymka | 
|
(18.12.2015 12:37:45)
já.. ale horší bylo to, že jsem nemohla odejít, ale naopak jsem potřebovala vypakovat dotyčného z mého vlastního domu a on nechtěl. Takže to trvalo pár let, než se mi povedlo využít situace a vypakovat ho tak, aby se mi nechtěl pomstít, jak stále vyhrožoval.
|
|
| holka anonymka |
|
(18.12.2015 12:37:45)
já.. ale horší bylo to, že jsem nemohla odejít, ale naopak jsem potřebovala vypakovat dotyčného z mého vlastního domu a on nechtěl. Takže to trvalo pár let, než se mi povedlo využít situace a vypakovat ho tak, aby se mi nechtěl pomstít, jak stále vyhrožoval.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)