| Essi se vraci |
 |
(15.6.2016 19:42:36)
Jistě že diagnoza zakladatelce pomůže. Když jste dítě které je tepané za něco co nemůže, pořád s tím pocitem žijete i v dospělosti. Myslím že vědět že někdo kompetentní řekne ano, je to tam, je prostě dobře. Někdy to znamená fakt hodně. To odtížení sebe sama.
|
| Myšutka* |
|
(15.6.2016 20:02:26)
Synovi se hrozně moc ulevilo, když zjistil, že celý problém je v tom, že "jenom" přemýšlí jinak, než okolí. Aktivně si vyhledal podrobnosti, sám se začal ptát na to, proč lidé říkají to nebo ono, přijde a řekne "tomu nerozumím". A začal akceptovat i to, že "je zvykem to tak dělat/říkat". Taky sám přišel s vysvětlením, že on uvažuje, jako když se používá "klasická matika" a okolí spíš používá "fuzzy logiku". Pravda, málem mě v té chvíli kleplo. Na dotaz, kde přišel k fuzzy logice prohlásil, že se u mě v kanceláři nudil, tak si četl přípravy na přednášky, co mi ležely na stole.
Já jsem zase začal hodně věcí přijímat jinak, už mě tolik nerozčiluje, že má problémy s jídlem, místo toho, abych si zoufala, co je to za dítě, mu prostě vysvětluji co nepochopil. Hodně nám to pomohlo všem.
|
| Monty | 
|
(15.6.2016 20:23:02)
Řekla bych, že syn to do určité doby neřešil, protože k "jiným lidem" přistupoval asi tak, jako když entomolog zkoumá brouky. Což dokážu pochopit, měla jsem to stejně. Navíc je to zajímavá činnost, člověk něco odkouká a co je pro něj akceptovatelné, to se naučí hrát. Něco se ale "naučit" nedá, resp. při nejlepší vůli to ze sebe nedostanete, protože to NENÍ PRAVDA. Už jsem to tu tuším psala - takové ty fráze typu "máte krásné miminko" nebo "upřímnou soustrast"; syn zase řešil, proč má říkat VŠEM "dobrý den", když ty lidi vůbec nezná a tudíž nemá důvod jim cokoli přát.
|
| Ralzinka. |
|
(15.6.2016 20:36:32)
Upřímnou soustrast říct umím, dobrý den jen těm, kteří mě nenaštvali a každé miminko se dá pochválit - hezké, roztomilé, hodné atd. Jsem upřímná a neumím lhát.
|
|
|
| Drop | 
|
(15.6.2016 21:01:10)
jaké má problémy s jídlem?
|
| Myšutka* |
|
(16.6.2016 8:18:15)
Commer, nedokáže některá jídla vůbec ani ochutnat. Není to "rozcapenost", opravdu to je nad jeho síly. Například ještě nikdy nejedl namazaný chléb, ani čímkoliv obložený nebo jakýkoliv salát. U sýra mi nedávno řekl, že ho sice ochutnal ve smyslu dát do pusy a rozžvýkat, ale že to nedokáže polknout.
Když byl cca čtyřletý, tak bez mého vědomí tchánovci zkusili, jestli nepomůže, když bude hladem. No, nepomohlo, nakonec pro něj volali rychlou, protože jim omdlel vyčerpáním. Chtěli po něm, aby snědl kus chleba s máslem a nechali ho o vodě... Na talířku měl celou dobu položený ten chléb.
Postupem času se mu počet jídel rozšiřuje, samozřejmě má jídla co má rád, co nemá rád (ty sní, ale nepochutná si), ale k tomu jsou ještě ty jídla co nedokáže sníst. Na dovolených v zahraničí je kolikrát jenom o těstovinách nebo bramborách. Na návštěvách z něj lidi šílí, protože fakt nejí "lahůdky", ale já je varuju předem, že to tak bude... Nebo nejí vůbec. Lidi, co ho znají dobře, mu dělávají radost tím, že když je oslava, on má na svém talířku suchý rohlík a vařené vajíčko, nakrájené na čtvrtky. Pokud je uprostřed talířku tečka z kečupu, je na vrcholu blaha.
|
| Ralzinka. |
|
(16.6.2016 11:49:21)
Do svých 19 let jsem byla schopna jíst rýži jen ke kuřeti a těstoviny jen formou špaget s omáčkou na špagety. Teď už jím vše kromě těstovin s jinou omáčkou než rajčatovou nebo smetanovou.
|
|
| Helano(2 děti) | 
|
(16.6.2016 13:09:59)
A co jedl jako batole? To jsi mu nenabízela namazaný chleba? Batole ti obvykle sní nakonec všechno, jenom se mu nesmí ustoupit. Neumím si představit, jít s dítětem na oslavu s tím, že nebude jíst, nebo se bude dožadovat suchého chleba. Pro některého hostitele to může být i urážející. Nebo nechat děcku na talíř chystat spešl vajíčko?  Jak to dělá ve škole nebo na táboře? Tam asi jí, co mu dají...
|
|
| Len | 
|
(16.6.2016 20:00:09)
Helano, vsimla sis do jake diskuze pises? Garantuju ti, ze autisticke batole, ktere ma problem s jidlem, opravdu nesni vsechno, co mu predlozis a je schopno vyhladovet k smrti, pokud mu struktura, vune, chut, barva nabizeneho jidla nevyhovuje. Moje dite jedlo vse do tri let, ale jen mixovane, vubec nekousalo a musela jsem ho krmit ja. Kdyz zacalo jist samo a krmit se samo, tak se jeho jidelnicek smrskl na pet pozivatin, u kterych mu nic nevadilo a byl schopen je pozrit a nevyzvracet.
S tema navstevama, ja na nich napriklad nejim nebo jim hodne malo a to jen u lidi, ktere povazuju za opravdu blizke. Ostatne jinam ani na navstevy nechodim. Nastesti to o mne mi hostitele tedy vi a neurazeji se, to uz by pak zase nebyli blizci lide. Proste mam odpor k tomu jist u nekoho ciziho od uplne ranneho detstvi. Na tabore jsem v zivote nebyla.
A tohle si opravdu nech od cesty. Nic o tom nevis.
|
| Ralzinka. |
|
(18.6.2016 22:26:49)
Do 19 jsem nebyla schopna pozřít těstoviny a knim hnědou omáčku, zvracela jsem. Jako malé dítě jsem prý také měla jen pár svých jídel...
|
|
|
| Myšutka* |
|
(16.6.2016 20:23:21)
Hostitelé se neuráží, neb chodíme jen k lidem, co jídlo nepovažují za středobod světa. Stačí jim omluva, že dítě má s jídlem potíže. Přátelé ví, o co jde, takže jeho nejezení berou jako fakt. Dobří přátelé mu jeho vajíčko nachystají čistě proto, že mají radost z toho, že on se bude radovat, že si někdo všiml, co má rád. Jedna kámoška se dodneška hrdě připomíná, že u ní poprvé ochutnal palačinky (suché) a snědl dvě!
Ve škole z talíře vyjí to, co zvládne, zbytek nechá. Nebo nejí vůbec a dá si z aktovky pohotovostní sušenky. Na táboře o jeho potížích ví a tolerují, že nejí všechno. Nepožaduje jiná jídla, jenom si řekne, co nechce. Nebo dostane ten suchý rohlík.
Jako batole žil z jogurtu (bílého), jablek, banánů, kus-kusu a brokolice. Pokus s chlebem jsem tu popisovala...
Kdo to nezažil, ten nepochopí, co to je, dívat se na dítě, co nešťastně zírá na plný talíř a nedokáže z něj sníst bramboru, protože na ní leží větvička petržele. A za pokrok se považuje, když tu větvičku oddělá a ten suchý brambor sní.
|
|
| Pavlínka_K |
|
(13.7.2016 15:02:51)
Kdo nemá autistu, neví nic, psat že autista musí sníst cokoliv je totální nesmysl, kdybych takto postupovala, tak mi skončí dítě na kapačkách ve špitále, autista je schopen umřít hladem a žízní, než by do sebe dostal něco co mu nevyhovuje, např vím, že knedlíky, brambory nemusím vůbec dávat na talíř, maso jen to co je tak měkké, že nemusí dlouho kousat, chleba a rohlíky jedině suché, pije jen vodu, čaj děláme zbytečně, limonády hází ze stolu, mléko pouze polotučné a jen z kojenecké lahve...
|
|
|
|
|
|
To je krásné
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)