Anna Veselá |
|
(7.3.2017 11:43:45) Bohužel tahle nepěkná vlastnost je jeden z mých nejsilnějších charakterových rysů - umím proti sobě osobně obrátit naprosto všechno, i sebenevinnější poznámku, konstatování, radu, cokoli. Ničí mi to (spokojený) život a nahlodává vztah. Zřejmě je to součást povahy, v kombinaci se zážitky z dřívějška. Ani Čtyři dohody - "neber si nic osobně" - v tomhle nezafungovaly. Co vy a tenhle charakterový rys? Máte v okolí, v rodině, nebo máte přímo vy samy? Jak se ho zbavit, nebo aspoň eliminovat na snesitelnou míru? Jak nevidět za vším osobní útoky, shazování, vysmívání a výtky? Myslím že by se mi žilo o dost lehčeji, kdybych se tohohle konečně zbavila. Jak se žije se vztahovačnými lidmi?
|
Evžíček |
|
(7.3.2017 11:51:48) Já jsem přesný opak- skoro nic si neberu osobně- a jsem totálně v pohodě. Já to sice skoro vždy poznám, pokud někdo něco na mojí osobu naznačuje, ale skoro nikdy to neberu vážně a většinou ani nijak nereaguji. A nikoho nebaví do mne rýpat, bez reakce je to nuda.... Horší je, pokud si neřeš osobně i zcela nevinné věci, to musí být hrozná otrava přemýšlet, jak to kdo myslel a co tím myslel- asi to hodně souvisí se sebevědomím, toho já mám dost
|
Anna Veselá |
|
(7.3.2017 11:59:16) Evži, právě že beru. Včera jsem byla schopná na mého muže vystartovat jen proto, že navrhl, jestli bych nechtěla převléct malého do čistého pyžamka. Připadalo mi to, jako bych v jeho očích byla úplný idiot, který bez jeho připomínky neví, že je fajn každé ráno dát miminu čisté oblečení. Vím přitom, že to nemyslel nijak zle... A vyvolalo to jen zbytečné dusno.
|
Evžíček |
|
(7.3.2017 12:04:48) A proč on o tom mele a nepřevlékne ho sám ? To mi úplně nevinné nepřijde....
|
Anna Veselá |
|
(7.3.2017 12:14:37) Bylo to ráno, když se chystal do práce, ale na tom přece nezáleží. Jde o to, že jsem zbytečně vyjela kvůli prkotině.
|
|
|
Citronove koliesko |
|
(7.3.2017 12:33:18) Tak o tom mužovi povedz. Ja so bola taká istá ako ty a muž to nechápal. Lenže som mala doma model kde rodičia si nič nenechali, pripomínali sa všetky krivdy, mama otca zhadzovala, všetko ironizovala...a všetko čo bolo vypovedané malo za účel toho druhého zhodiť, urobiť z neho neschopného idiota a dať mu najavo že nič nerobím dobre. Ono sa potom ťažko búrajú zaužívané zvyky a návyky. Na začiatku nášho vzťahu by som sa snáď aj pohádala a následne sama nikde rozplakala keby mi muž povedal "jestli bych nechtěla převléct malého do čistého pyžamka", dnes by som mu so smiechom povedala "chcela som ho prezliecť až tesne pred tvojim príchodom z práce nech ti nekazí estetický dojem, a ušetriť jedno pidimiesto v pračke, ale budiž, dnes ho prezlečiem 2x" alebo "vieš čo, najprv si dám kávu nech na to vôbec vidím a nenavlečiem mu ruky na nohy, a zatiaľ môže malý povymetať podlahu kým to hodím do špinavého" a obidvaja by sme sa zasmiali. Proste situáciu odľahčiť. A hlavne uvidíš reakciu toho druhého človeka. Ak by to muž myslel naozaj zle a ironicky tak sa na tom spolu nezasmejeme.
|
|
Koulička M |
|
(7.3.2017 15:38:02) Proč měl muž potřebu upozorňovat tě, abys převlíkla prcka? Jak to řekl?
|
|
|
*Owls* |
|
(7.3.2017 13:36:50) Jsem na tom jako Evžíček. Nejsem vztahovačná. Vztahovačná (ještě snesitelně) je moje sestra. Jako dítě a puberťačku mě to obtěžovalo a vedlo to k hádkám. Teď už si toho nevšímám. Když se chce urazit, ať se urazí, když se chce rozbrečet, ať se rozbrečí. Nejsem na ní zlá, nedělám jí nic ošklivého - mám svědomí čisté. Je to bohužel její problém
Pokud jde o cizí lidi, nemám na to nervy. Jakmile je někdo pořád ublíženej a musím si dávat pozor i na nejnevinnější prohlášení, tak jdu raději od toho. Asi mám slabé nervy, ale nesnesla bych takového kamaráda. Stejně jako v mládí s mou sestrou, vedlo by to k hádkám. Nenechám si podsouvat, že jsem řekla něco, co někdo vyčetl mezi řádky a co tam vůbec nebylo
|
|
|
Anna Veselá |
|
(7.3.2017 12:21:05) Chodím, pravidelně
|
Alžběta174 |
|
(7.3.2017 12:37:41) Spirálo, jakože chodíš na cílenou individuální psychoterapii? Ta mě totiž přijde jako možná cesta k řešení tvého problému. Myslím, že ti zde nebudeme schopni dát jednoduché řešení, které by pomohlo. Sama píšeš, že už si toho dost vyzkoušela a nic. Na druhou stranu řešit je to nutné, protože to, co píšeš může v budoucnu docela ničit váš vztah.
|
Anna Veselá |
|
(7.3.2017 12:41:54) Alžběto, ano, chodím, jednou za dva týdny na hodinu (víc nemá dr zatím kapacitu, lidí má hodně), snad se to časem podaří zhustit na hodinu každý týden. Zatím je to ale co těch 14 dnů.
|
Pam-pela |
|
(7.3.2017 13:13:12) Psychoterapie klasická bývá často opravdu na dlouhé lokte...pokud bych ti mohla "poradit", zkus nějakého psychologa, co se zabývá metodou EFT, je velmi efektivní a hodně rychlá. Nevím, zda se ve tvém okolí nachází psycholog, který tuto metodu nabízí "na pojišťovnu", zda ji zahrnuje do své "klasické" praxe. Často je to naprosto geniální řešení.
Možná tu zase spustím lavina nesouhlasu, ale prostě to, co běžná psychoterapie nestačí udělat za roky, lze někdy udělat během jednoho či dvou sezení pomocí EFT. Ne vždy, ale poměrně dost často. A na tuto metodu slyší i lékaři, znám jich pár, kde pacienty už přímo na EFT posílají - tedy tam, kde vyhodnotí, že nějaké trauma či běžně "neřešitelný" psychický problém má nějakou přímou souvislost s chronickou chorobou, co se "klasickou péčí" nelepší.
Nevnucuju, dávám sem svou zkušenost...
Někdo si rád popovídá každý týden, ale tady u tohoto to nebývá potřeba, dlouhodobé ošetření je fakt jen ve výjimečných případech, kdy ten člověk chce změnit v životě všechno, zgruntu ho překopat...a tady je potřeba samozřejmě pracovat postupně v čase...jak se to všechno postupně vyvíjí.
Další výhoda je ta, že pokud se člověk tuto metodu sám naučí (ale fakt dobře pochopí mechanismus) - a to lze poměrně rychle, může na sobě doma "pracovat" i sám....do nějakých hlubokých traumat se nedostane, a tak je to v pořádku, ale takové ty běžné věci se naučí zpracovat hned sám na sobě...úleva je to obrovská, postupná, pozvolná a vlastně přirozená. S něčím si člověk sám nepomůže, chybí mu nadhled a oproštění se od problému.
|
|
|
|
|
|