| kachna_ |
 |
(23.3.2017 11:43:27)
Inspirovala mě Rodinová, snažím se už pár měsíců zjistit, jak často můžu dát k mamče děti.
- Na jasný dotaz, jestli je můžu přivézt, se dozvím, že ano.
- sama se nenabídne nikdy
- občas plánuje, že by s dětmi šla tam či onam
Já nechci, aby děti hlídala, pokud nechce, jenže netuším, jak z ni vyrazit pravdivou odpověď. Děti by u ní byly rády, my se taky nebráníme, jenže proto, že se bojím, že by jí to vadilo, je tam neposílám.
Nemáte někdo radu, jak na to?
|
| kachna_ |
|
(23.3.2017 11:45:38)
jinak se normálně scházíme, vídáme, pomáháme si, to ne, že by tam děti nebyly od narození.
Objektivní důvod ve smyslu vybavení tam není.
|
| Líza | 
|
(23.3.2017 11:54:34)
Ani ty nejdes moc naprimo. Děti jí nedovezes, protože si myslíš, že by jí to možná vadilo, jen to neřekne.
Tak se řiď tím, co říká. Je dospělá, kdyby jí to vadilo, má to říct.
|
| Senedra | 
|
(23.3.2017 15:42:43)
Lízo, moje tchýně, i kdyby měla dýmějový mor, tak mi do telefonu řekne, že mám děti přivézt.
No, tak je radši moc často nevozím, protože nevím, jestli jí neunavují.
nedokáže přímo říct, že je jí špatně nebo se cítí unavená, tak se pro mě ( časem) prostě stala v tomto ohledu nedůvěryhodnou.
|
|
| sovice | 
|
(23.3.2017 16:03:14)
Ale tahle babička asi dymejovy mor zatím neměla. Možná se taky nechce sama nabízet, aby si dcera nemyslela, že jí chce kecat do výchovy nebo tak něco, nevnucuje se jí... A tak se klidně může stát, že kolem sebe dva dospělí lidé krouží, oba si frekvenci návštěv představují jinak, častěji, a nikdo z nich to přímo neřekne 
|
| Ruth | 
|
(23.3.2017 16:26:47)
Co by se stalo, kdyby se první zeptala babička:
- Ráda bych si děti vzala každý čtvrtek, tak na 3 hodiny.
To, že odpověď by mohla být:
- To je hezké, zvaž každý druhý čtvrtek, vyzkoušíme to, uvidíme.
Bylo by to zklamání? Fatální odmítnutí? Pochybuje se o její schopnosti? atd.
Ne, je to jen návrh, že přiměřenější podle mamy dětí je jednou za 14 dnů.
A teď si to představ obráceně, zakladatelko, že se zeptáš první ty. O co jde?
|
|
| Eudo | 
|
(23.3.2017 16:34:21)
Souhlas. Ja delam jen to, na co se zeptam, jestli to tak delaji. Kdyz nevim, tak neudelam nebo zatelefonuju a zeptam se. Mne taky desne stvalo, kdyz tchyne bez ptani delala s mymi detmi neco, co jsem nechtela.
|
|
|
| Kudla2 | 
|
(23.3.2017 20:04:52)
"nedokáže přímo říct, že je jí špatně nebo se cítí unavená, tak se pro mě ( časem) prostě stala v tomto ohledu nedůvěryhodnou."
Já bych to v tom případě neřešila - neřekne-li to, tak je to její problém.
|
| Zufi. | 
|
(23.3.2017 20:11:11)
Kudlo, jenže to je někdy strašně těžký, třeba si to netroufá dceři říci.
Znáš to z Rodiny, pomáháš málo, jsi špatná, pomáháš moc, jsi vlezlá....
Já jsem kolikrát ze školy tak unavená a představa, jak dva aktivní školkáčí přijdou na celý večer včetně vaření večeře, stavění lega, čtení , malování, uf, mám chu´t říc, ne.
Jenže ti kluci se těší, dcera je unavená z práce, je na vše sama, potřebuje ty 3 hodiny třeba umýt podlahy, uvařit na druhý den, nebo si prostě číst...
|
| margotka78 alias shit-roller | 
|
(23.3.2017 20:13:28)
Zufi, a ty si nepotřebuješ číst? 
|
| Zufi. |
|
(23.3.2017 20:15:38)
Jéje, to je moje oblíbená činnost, zavrtat se do postele a přečíst třeba půl knihy....
|
|
|
| Kudla2 |
|
(23.3.2017 20:15:20)
A za co stojí taková rodina, kde si jeden druhýmu netroufá něco říct?
|
| Zufi. |
|
(23.3.2017 20:17:28)
To je věc názoru, miluje obě své dcery a vnuky a oni mě, i manžela, ten je v práci ale do 9, takže hlídá o víkendu.
Když něco potřebuji/ potřebujem obě holky udělají maximum.
|
| Kudla2 |
|
(23.3.2017 20:24:25)
V tom případě moc nechápu, vidím tu 2 možnosti:
- buďto jsi unavená, ale radost z toho, že jsi s vnoučky, nad tím převáží - pak je to rozhodnutí udělané s rozmyslem a není nač si stěžovat, že je to těžký
- nebo jsi unavená fakt hodně, a pak nevidím jedinej důvod, proč dceři neříct, že "dneska ne, mám toho fakt plný brejle". Jestli máte fakt dobrý vztahy, tak si neumím představit, že by se dcera nezlobila, kdyby zjistila, že dřeš pusou v zemi, ale nic jí neřekneš a hlídáš, aby ona se mohla zrelaxovat (tedy nic akutního).
|
| Zufi. |
|
(23.3.2017 20:27:39)
Ano, oba tvé příklady fungují. Hlídám tak 2-3 týdně + sobotu nebo neděli s manželem, ale to jezdíme plavat, nebo do ZOO, do Žirafy, na jaře začnem po hradech apodob.
|
| Kudla2 |
|
(23.3.2017 20:39:32)
Nějak tomu nerozumím, v čem je tedy problém?
|
| Zufi. |
|
(23.3.2017 20:41:23)
Neznám zakladatelku ani její maminku, třeba si netroufne.
|
| Kudla2 |
|
(23.3.2017 20:51:50)
Ale proč by se měl člověk bát říct něco lidem, se kterými by si měl být nejbližší? Vidíš v tom nějakou logiku?
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Senedra |
|
(23.3.2017 21:39:41)
Kudlo, sorry, ale mým problém se celá věc také stává
- nechci děti připravit o babičku ( nedávat je k ní vůbec)
- nechci babičku připravit o vnoučata ( dtto)
- občas mám docela strach, tchýně má dost zdravotních problémů a nikdy nevíme, jak jí aktuálně je, bojím se nějakého kolapsu, který by mladší sama prostě nezvládla
- a jako třešinka na dortu dostanu vynadáno od tchána, proč tchýni přetěžuji. I v případě, kdy mi sama několikrát sdělí, že děti uvidí moc ráda.
Jinak - děti jsou s babičkou vždy po vzájemné domluvě ( v rámci možností), vyloženě že by tchýně hlídala se stalo naposledy před půl rokem a šlo o cca dvě a půl hodiny, které jsme mohli pokrýt i jiným způsobem. A hlídala jen jedno dítě v domě, kde byli další dva dospělí.
|
| Senedra |
|
(23.3.2017 21:43:58)
Kudlo, hele, píšeš Žufi:
- nebo jsi unavená fakt hodně, a pak nevidím jedinej důvod, proč dceři neříct, že "dneska ne, mám toho fakt plný brejle". Jestli máte fakt dobrý vztahy, tak si neumím představit, že by se dcera nezlobila, kdyby zjistila, že dřeš pusou v zemi, ale nic jí neřekneš a hlídáš, aby ona se mohla zrelaxovat (tedy nic akutního).
No a moje tchýně prostě neřekne - dřu pusou v zemi, dneska ne-e. VNevím, do hlavy jí nevidím, jen se dohaduju... ale prostě to tak je.
Moje mamka klidně řekne :" Tehdy a tehdy nemůžu, mám něco svého." A já to beru, jsem ráda, že má svůj život a netráví život u televize a nimráním se v maličkostech. Vím, že kdyby nastala fakt nějaká krizová situace, tak přijede.
|
|
| Kudla2 |
|
(23.3.2017 22:13:16)
Senedro,
tak určité řešení by bylo dát děti k babičce a být někde poblíž (kdyby cílem bylo, aby se vzájemně užili, nikoli získat pár hodin volna).
A tchánovci jsou rozvedení, když tchán mluví o přetěžování babičky, on sám u toho není, nejsou to jeho vnoučata, nezasáhl by?
Jak lze od někoho očekávat, že se bude nějak chovat, když mu není řečeno jak?
|
| Senedra |
|
(24.3.2017 6:10:18)
Kudlo, ale my jsme poblíž. Vždycky jsme minimálně v dosahu telefonem. V99% případů jdou děti k babičce a není to proto, aby je babička hlídala v době naší nepřítomnosti.
Hele, tchýně bydlí 400 km daleko, jsme zvyklí se bez hlídání obejít.
Ale když přijede ( k švagrovi, ne k nám), tak chceme, aby si děti užili babičku a ona jich.
Tchán většinou dělá na zahradě, takže se dozvídá až po akci, co se dělo. A nám tchýně prostě NEŘEKNE, že se cítí unavená.
|
|
| Senedra |
|
(24.3.2017 6:11:16)
A přiznám se, nepochopila jsem poslední otázku - jako že my tchýni neřekneme, co od ní čekáme?
|
| Senedra |
|
(24.3.2017 6:25:11)
hele, telefonáty vypadají asi následovně ( z naší strany)
- chcete vidět děti?
- kdy by se vám hodilo je přivézt?
- nejste unavená, zvládnete je?
- kdy je máme odvézt?
- opravdu nejste unavená?
Odpovědi ve stylu
- a jak se to hodí vám?
- tak když potřebujete, já pohlídám.( Ne nepotřebujeme, chceme, aby si děti užily babičku)
variace na dané téma......
otázka únavy je ignorována
Po půl hodině se manžel naštve, natvrdo oznámí, kdys dětmi přijede a poprosí švagra nebo tchána, aby dali echo, kdyby byla babička moc unavená. Za dva týdny se oklikou dozvíme, že si tchýně dětí "ani neužila".
|
|
| Kudla2 |
|
(24.3.2017 7:51:18)
Senedro,
no, to jsem myslela obráceně - jak ONI můžou chtít od VÁS, abyste se nějak ne/chovali, když vám neřeknou jasně co a jak?
Obávám se, že není jiná možnost, než být sami co nejvíc "na rovinu" a pokud oni vůči vám nejsou, brát to jako jejich problém a ne váš (když mi někdo neřekne, že mu něco vadí, tak přeci nejsem odpovědná za to, když to dělám).
|
| Senedra |
|
(24.3.2017 15:47:34)
Dostala jsem se ke kompu až teď -ano, variantu - my říkáme věci napřímo, víceméně oznamujeme kdy co a jak jsme už před pár lety začali používat.
jen je člověku občas líto, že věci nefungují jinak, když s jinými lidmi to jde a je to ku prospěchu věci.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)