| Z+2 | 
 |
(15.8.2017 8:22:42)
Skoro nic o tom nevím. Víte někdo něco ze zákulisí této události? Proč to byly ženy, kdo demonstrovaly a následně rabovaly Plzeňské obchody a co kromě květnového výbuch Boletického muničáku k tomu vedlo.
|
| libik | 
|
(15.8.2017 9:32:48)
Boletice jsou jinde , Zetko, tohle je Bolevec. Jinak nemohu sloužit, je to s podivem, ale ani já to nepamatuji
|
| Z+2 |
|
(15.8.2017 9:44:59)
Maš pravdu samozřejmě. Nepředpokládám, že je tu pamětnice, jen, že někdo o tom něco četl, slyšel, ví.
|
| libik |
|
(15.8.2017 9:55:30)
A jak tě to napadlo, vlastně? Na Bolevci je k tomu nějaká turistická tabule, ale v životě jsem se nesetkala s pamětníkem, co by k tomu něco měl. Ale je to inspirativní, zeptám se emeritní ředitelky muzea, pleje zrovna zahrádku a je dost nevypovídaná
|
| Zuzana Anýžová |
|
(15.8.2017 10:09:23)
Rabování proběhlo v souvislosti s nedostatkem zboží v době 1. sv. války. Výbuch bolevecké muničky byl mj. inspirací pro Karla Čapka, když psal Krakatit - působil tehdy na zámku v Chyších, což je dost daleko od Bolevce, ale i tam to bylo znát.
Výbuch je popsán např. v kronice školy ve Třemošné: http://www.portafontium.eu/iipimage/30660086/soap-ps_00377_skola-tremosna-1912-1926_0450
Fotografie má Západočeské muzeum. Některé byly zveřejněny v publikacích nakladatelství Starý most.
|
|
|
|
|
| iiiiiiiiii |
|
(15.8.2017 10:01:59)
http://www.vets.cz/vpm/5512-pomnik-heliodor-pika/
Pomník Obětem 1. světové války
Autor: Kajuga, 23.04.2006
Umístění: Plzeň - město, Rokycanská, Plzeň - Doubravka, vlevo vedle obřadní síně na Ústředním hřbitově
Nápis:
DĚTEM ZASTŘELENÝM
V KOTEROVSKÉ ULICI
PŘI HLADOVÝCH BOUŘÍCH ZA
SVĚTOVÉ VÁLKY DNE DVA-
CÁTÉHO PRVÉHO ČERVNA
ROKU 1918 MĚSTO PLZEŇ
KOLÁŘ JAROSLAV *1907
HAVLÍČEK VÁCLAV *1906
VEVERKA FRANTIŠEK *1904
VALIŠ JAROSLAV *1906
HOVORKA KAREL *1905
VOGL JOSEF *1900
Poznámka:
Vyčerpání z války, nedostatečné zásobování, španělská chřipka a také masakr dětí. To byly události, které hýbaly Plzní v létě a na podzim roku 1918 a přispěly k tomu, že Rakousko- Uhersko v očích Plzeňanů ztrácelo poslední zbytky kreditu.
„Je to situace krajně kritická, zoufalá, situace, kdy nejde už o pouhý nedostatek, nýbrž o hlad, největší hlad,“ hlásá o situaci v Plzni list Nová doba v červnu 1918. Lidé trpěli nedostatečným zásobováním, pátý rok trvání kruté války vykonal své – vše potřebné směřovalo na frontu, byli až na druhém místě. Právě v červnu 1918 dostoupil kritický stav vrcholu, dva týdny nedostali Plzeňané žádné příděly, až na chléb, který byl vyrobený z nepoživatelné směsi kukuřičné a ječné mouky.
A bylo hůř – třetí týden v červnu zůstali lidé pět dní bez mouky a bez chleba úplně. Denní potřeba chleba byla asi 25 tisíc bochníků, 18. června jich bylo ale vydáno pouhých 3550. Plzeň se radikalizovala. Devatenáctého června dochází k rabování, tři stovky žen a dětí rozebírají v Purkyňově ulici náklad žitné a kukuřičné mouky.
O den později hladové bouře propukají naplno. Už ráno několikasethlavý dav žen se vrhne na valník firmy Recht a Böhm s kukuřičnou moukou v Prokopově ulici, k dalším nepokojům dochází ve Valdštýnově ulici. Dav dorazil i k pekárně Jana Fábery nebo obchodu s kvasnicemi Matyldy Arnsteinové. Masakr: šest mrtvých
Večer už městská stráž a četnictvo dalšímu rabování zabránili, druhý den ale vše propuká s ještě větší vervou. Českému místodržiteli v Praze putuje z Plzně zoufalý spis. „Kroky všechny jsou jižvyčerpány. V řadách našich řádí bída, skrývaný hlad, pláč dětí, zoufalost matek, jež zříti musí, jak děti zmírají, jak otcové stojí před propastí záhuby,“ popisuje srdceryvný list z 20. června, který uveřejnil Český deník. Jednadvacátého června dojde k masakru.
Kolem šesté hodiny večer se před pekařským domem Františka Šollara na rohu Koterovské a Barrandovy ulice shromáždil asi tisícihlavý dav složený převážně z dětí. Údajně ohrožovaly nákladní auto plné chleba, na místě byla policie i četnictvo. Najednou se na místě objevila četa devětašedesátého pěšího pluku. Vojáky dav napadl kamením a velitel, poručík Oskar Würfel, dal povel ke střelbě – bez varování. Přímo na ulici zemřel dvanáctiletý školák Jaroslav Vališ, dalších pět dětí skonalo v nemocnici. Šokované obyvatelstvo Plzně hned druhý den mohutně protestovalo, do stávky vstoupilo více než třicet tisíc lidí. Poslanec Luděk Pik přednesl plzeňské události na jednání říšské rady ve Vídni.
„Hlad a bída otřásají základy celého státního života a blížíme se k tragickým koncům. Po celé týdny a měsíce nedostává lid žádných přídělů. Rakousko jest dnes nejstrašnějším vězením a hladomornou,“ pronáší obžalovací řeč plzeňský politik. Přes všechny protesty unikli vojáci trestu a poručíka Würfela armáda uklidila na frontu. Končící rakousko-uherské mocnářství nemělo věru v Plzni dobré jméno. Pohřeb monarchie I v dalších letních měsících 1918 trvá v Plzni nespokojenost se zásobováním, v srpnu protestuje stávkou třicet tisíc škodováků. V září se přidává další jobovka: ve městě se šíří epidemie smrtonosné španělské chřipky. Na začátku října se uvádělo, že nemocí trpí třetina obyvatelstva, tedy něco přes třicet tisíc lidí!
Tři sta lidí, oslabených podvýživou, na ni umírá. Monarchie se hroutí, dostává na frak na bojištích, nezvládá obyvatelstvo v zázemí. Hlavně v zemích, které se chtějí od milovaného Rakouska-Uherska odtrhnout. Třiadvacátého září v Plzni loutkové divadlo poprvé představuje satirickou scénku, v níž Kašpárek symbolicky pohřbívá monarchii. Diváci jsou nadšeni, státní moc už nezasahuje. Dřív by se za podobný prohřešek šlo sedět na několik let do vězení.
Kolem 19. října už začínají jednání o konkrétní podobě Národního výboru. Národní výbory měly tvořit alternativu k dosavadní státní moci. Po 28. říjnu se jejich pozice změní, na přechodnou dobu se stanou nositeli moci nové.
Sedmadvacátého října od deseti hodin začíná na radnici ustavující schůze národního výboru okresního a ten vydává prohlášení „České veřejnosti na Plzeňsku! Občané!“ V novinách vychází o den později a vzhledem k překotným událostem už je chápané jako výraz převzetí moci. Ráno totiž přichází i zpráva o diplomatické nótě rakousko-uherského ministra zahraničí Julia Andrássyho, v níž akceptuje mírové podmínky amerického prezidenta Wilsona. Po poledni demonstranti na Petrohradě nesou úmrtní oznámení monarchie, odpoledne se už dav v centru města vrhne na svrhávání symbolů moci. O dva dny později už lidé před radnicí vítají propuštěné politické vězně. Oslavy mohou začít naplno. Ať žije Československo!
(zdroj http://www.sedmicka.cz/plzen/clanek/plzen-chtela-republiku-i-kvuli-hladu-233258)
Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-3209-05649
Pomník přidal: Kajuga
Doplnění informací: Ing. František Jedlička"
---------------------------------------------------
Měl jste na mysli toto?
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(15.8.2017 11:39:57)
Uf. O tom jsem četla jako dítě v Družině černého pera. Je to i film. Samozřejmě je to pro děti, takže je to tam předžvejkaný, ale stejně.
|
|
| luthienka | 
|
(15.8.2017 12:07:37)
Z vyprávění dědečka ( nar.1906) potvrzuji, ze to byl opravdu hladomor. Jedli se shnile brambory, děti chodily krást jídlo nebo žebrat k vojakum. Vařilo se z lebedy a žaludů... Muselo to byt opravdu vyhrocené... Ad ta municka: staříci vzpomínali, jak na stromech visely lidské části...
|
| Z+2 |
|
(15.8.2017 12:09:30)
250 mrtvých. Strašné.
|
|
| petluše | 
|
(15.8.2017 14:56:10)
Byl veliký hlad, u nas ve městě chodily kontroly, co vaří rodiny k obědu, protože maso bylo ve všední den zakázáno. Kde ho našli, tam ho vzali a navíc pokutovali.
|
|
|
| Z+2 |
|
(15.8.2017 12:14:06)
Zvláštní, já mám za to, že stanné právo bylo v Plzni vyhlášené 14.8.1917, ale třeba se pletu. Jako reakce na minimálně podobné události jaké popisujete. Ale je pravda, že střelba do dětí proběhla v červnu 1918. Třeba to mám promíchané, nebo a to spíš se dvě léta po sobě dělo v Plzni něco podobného.
|
|
|
| Z+2 |
|
(15.8.2017 13:06:15)
Tak je to jedno z 4. využití stanného práva v 20. století na území současného Česka. Ještě po dvakrát za druhé světové. Jednou po příjezdu Heydricha, potom po atentátu a pak v srpnu 1968.
Tohle je událost o které skoro nic nevím. Ale muselo to být v Plzni drsné. Přemýšlel jsem proč drancovaly ženy a oni byli muži většinově nasazení. Vůbec mi nedocházelo jak masově. Musela to být strašně těžká doba. Pro všechny. Už jen to, že v tom červnu 1918 stříleli vojáci do dětí o ní říká hodně.
|
| * Liv | 
|
(15.8.2017 13:08:22)
Z, muži byli na frontě, v řadách rakouské armády.
KOnec první světové války pražská část naší rodiny prý přežila jen díky příbuzným z venkova, byl prý ve městech hrozný hlad a ceny čehokoliv k jídlu astronomické.
|
| Z+2 |
|
(15.8.2017 13:16:44)
Liv, to píšu, že byli nasazeni v Rakouské armádě. Že mi to došlo a že jsem si neuvědomil, jak masově.
|
| Analfabeta |
|
(15.8.2017 16:03:27)
Hlad byl všude, po celém Rakousko-Uhersku. Byl taky jednou z příčin rozpadu R-U. Dorazila to pak epidemie španělské chřipky, kterou spousta podvyživaných lidí následně nepřežila. Vím, že se jedno všechno, spařené kopřivy, lebeda, do mouky se mlely kaštany nebo žaludy, žaludy se taky pražily na kafe.
Uff, nechtěla bych to zažít.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)