| Pruhovaná | 
 |
(5.4.2018 19:45:02)
Až na případy neexistence mléčných žláz, strašlivě vpáčených bradavek a jiných anomálií je to myslím v hlavě.
Klíčovej je postoj, že kojení je normální, savci se tak přirozeně živěj, tak není důvod to vůbec řešit a nějak o tom pochybovat. Dítě se musí učit všechno, tak se taky učí sát, čili i nějaký nezdařený pokusy na začátku jsou normální.
|
| K_at |
|
(5.4.2018 19:52:29)
Pruhovana, haha. Tak bud rada, ze nejsi ta, co bojuje a nejde to a nejde. Kvuli tomuhle presvedceni uz byla nejedna maminka zoufala.....
|
| Pruhovaná |
|
(5.4.2018 20:59:46)
Kvůli jakýmu přesvědčení?
Píšu o vnitřním nastavení - kojení není nic víc, než kojení. Když budu ve stresu a přesvědčená, že je to těžký a průser, tak to bude těžký a průser. Sebenaplňující se předpověď jako každá jiná.
Já nikoho neviním ani neodsuzuju, že nekojí, nebo mu to nejde. Já si jenom myslím, že kdyby kolem toho nebylo tolik štráchů, šlo by to třeba i tam, kde to nejde a neví se, proč.
|
| K_at |
|
(5.4.2018 21:02:19)
Pruhovaba, strachy jsou jedna vec, ktera muze mit vliv. Ale taky bude 1000+1 duvod, proc nejde a hlavou to nebude.
|
| Pruhovaná |
|
(5.4.2018 22:37:54)
Kat ale to jo, vždyť to jsem psala hned na úvod. Ale psychika je svině a napáchá toho víc, než si je leckdo ochoten připustit.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(6.4.2018 16:17:02)
Fakt je, že já jsem se v porodnici snažila jako blázen a prostě to nešlo. Málem jsem si z toho vyrobila laktační psychózu. Pomohlo mi pár lidí, kteří se chovali normálně, strašně mi vadily řeči typu: máte abnormální prsa. Dostali jsme se domů, já se uklidnila, konečně se pořádně spustilo mlíko a kojili jsme dva a půl roku. S dalším už to bylo lepší, taky v porodnici nic moc nešlo, taky byly blbý řeči, ale už jsem věděla, že to půjde, navíc jsme tam byli oproti prvnímu o polovinu kratší dobu. Kojila jsem ho dva a půl roku. U dcery hned v porodnici (jiné) pochvaly od sester, jak je dítě v pohodě a já taky, malá se přisála a pila a bylo to ok. Odstavovala jsem ji násilím ve dvou a třičtvrtě.
Psychika fakt udělá hodně. Samo že je milion dalších důvodů a co vím od holek, které se strašně snažily a dítě nepřibíralo, tak je to kolikrát lepší utnout a přejít na UM a netrápit sebe ani děcko.
|
|
|
|
|
|
| Litevská...krychle | 
|
(5.4.2018 19:57:24)
škoda, žes to nemohla vysvětlit mýmu dítěti
určitě by po tomto vysvětlení začalo pít
tyhle nafoukaný nesmysly miluju
|
| MrakovaK | 
|
(5.4.2018 23:13:17)
ale to přeci nezamená, že není problém v dítěti. Možná bylo málo savé. S tím matka těžko co zmůže, i kdyby měla odhodlání obrovské.
|
|
|
| Epepe | 
|
(6.4.2018 7:13:37)
Tohle mě zaujalo - bez ironie - jak je to možné?
To ty děti postrádají alimentární pud, nebo o co jim jde?
Já si umím představit, že se nechtějí kojit, protože tam jsou nějaké fyziologické překážky, (nedostatek mléka, vpáčené bradavky, a tak). Ale jen tak vzdát život, de facto, to vypadá na řízenou sebevraždu... Umíte si to vysvětlit?
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(6.4.2018 10:05:11)
je to přece různé - děti mám tři a každé bylo v tomhle směru jiné
nejstarší byla vzteklá a hladová, mléko jí neteklo dost rychle a tak kojení nešlo, střídaly se u mne sestry jak o závod, ale donutit tu malou bestii sát nešlo... takže kolotoč odsávání, krmení z lahve pro zahnání hladu a pak teprve z prsa - trvalo to cca 2-3 měsíce než se naučila sát sama rovnou
u syna jsem byla připravená na všechno, ale krásně sál od počátku, nebyl nejmenší problém...
mrňavka dostala ještě v porodnici zánět močových cest, takže byla zesláblá a nedokázala pořádně sát - opět kolotoč odsávání a krmení lahvičkou, i když pak zesílila, nechtělo se jí pít z prsa, trvalo to cca 4-5 měsíců, než začala...
všechny děti byly nakonec kojené do 2 let, ale věřím, že kdyby nebylo skvělých sester u první dcery, vzdala bych to a u mrňavky pak taky (tam mě od toho dokonce zrazovali všichni, lékaři i sestry, nikdo nevěřil, že to půjde, naštěstí jsem měla zkušenosti  )
|
|
|
| Marika Letní | 
|
(6.4.2018 10:29:35)
"To ty děti postrádají alimentární pud, nebo o co jim jde?"
Řekla bych, že každý má určitou míru energie a výkonnosti a méně savé dítě je pravděpodobně prostě slabé. Však to všichni známe, že jsou lidé plní energie, jiní hyperaktivní, další, co mají tak akorát a i tací, co jsou prostě pomalejší, dřív se vysílí.
V kombinaci s horšími bradavkami matky, to může být velká námaha a to novorozeně ztrácí sílu ještě více, když se nedokáže nakojit. Moje dítě a já jsme to nakonec zvládli, ale byla to dřina (pro oba).
|
|
|
) a ženská se pomalu bála přiznat, že nekojí. 
, zejména když v podvědomí (ať už chtěně či nechtěně) máme, že v nejhorším je tu UM. 
V její náručí
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)