Blanče |
|
(23.5.2018 7:37:59) Moje babi, která bydlela v produktivním životě v bytě v domě se zahradou, pak když šel děda do důchodu (byt byl služební) šli do bytového domu na vesnici a měli zahrádku. Když děda umřel (babi ho přežila o 25 let, zemřela v 97 letech) tak chvíli ještě zůstala v tom bytě a když šla její dcera do důchodu odstěhovala se za ní na opačný konec republiky do paneláku - každá měly svoje 2+1, kousek od sebe. Asi 15 let, aby si teta odpočinula, byla babi na léto u nás v domě se zahradou - 1-3 měsíce v našem zapadákově. Jednoznačně (i podle ní) jí to líp svědčilo v domě, i když sama by v něm určitě být nemohla, zvlášť po devadesátce. Vždycky se rozchodila, rozhýbala, našla si známé mezi našimi sousedy - šlo o to, že život na vesnici ji nenaučil "jít ven" jinak než za prací a na zahradě je vždycky co dělat, kdyby to mělo být ometání pavučin z plotu . Měli jsme vždyDoma v paneláku třeba tři měsíce byt neopustila :-(. Poslední dva roky života prožila u svého druhého dítěte - mého otce - on a jeho žena se o ni postarali do konce, já jezdila dvakrát za rok hlídat babi a psa vždy na týden, když jeli na lyže a v létě k moři. U nás je místo našeho pobytu v důchodu taky téma - je nám oběma 50, dům prošel v posledních dvou letech velkou rekonstrukcí. Ale není tu plyn, je strašně velký s obrovskou zahradou. Momentálně s námi bydlí jedno dítě s partnerem - mají v domě svůj byt, svůj vchod a dítě s námi v mezidobí 5 let nebydlelo, teď je to ale kvůli škole, uvidíme co dál a nezletilý syn, ten ale předpokládám zmizí. Jsem tu strašně ráda, ALE v okamžiku, kdy by tu jeden z nás zůstal sám (a přiznejme si, že já bych měla větší problém - topení, údržba zahrady, atd.) a/nebo kdybychom nemohli řídit, jsme v pasti. Na dochodnou není nic, město 25 km, nejbližší 3 km, doktory máme ve městě...takže se rozhlížíme po malém bytě ve městě, který pronajmeme, v domě zůstaneme co to půjde (bude to i v závislosti na tom, jestli ho s námi bude obývat někdo z dětí) a pak případně zmizíme do města. Moc ráda bych v domě ještě čtvrtstoletí prožila, ale je to jen zbožné přání, určitě ne plán .
|
Persepolis |
|
(23.5.2018 8:36:45) No, něco na tom bude, určitě to platí o mojí tchyni.
|
|
Monika |
|
(23.5.2018 11:53:27) V naší rodině tedy platí, že potřeba každodenně se postarat o domácnost (ať u v bytě nebo v domě) udržuje v kondici ženy. Muži rezignugjí po určité době na cokoliv v bytě i v domě Ale samozřejmě to asi nebude platit všeobecně.
|
|
zerat |
|
(23.5.2018 12:01:48) Buchli, to určitě ano, ale hodně záleží o nastavení člověka - někdo má třeba ten barák... a platí si na práci, nákupy lidi a jiný má byt a vše si dělá sám - od nákupů... a třeba se ještě stará o psa... Ale je pravda, že já sama potřebuji zahrádku - stačí "výběh pro slepice", ale hlavně mít kousek hlíny, v níž se mohu tu a tam - nejlépe denně aspoň trošku hrabat A myslím, že mi tahle potřeba zůstane i na stáří...
|
|
Stáňa * |
|
(23.5.2018 12:01:50) To ano, ale dokud jsou alespoň trochu soběstační. Zažíváme to teď s tchánovci a bude hůř, zatím jsou schopni ještě omezeně jezdit autem do vedlejší vesnice k praktikovi.
Žubko, jak to třeba řešili rodiče s babiččinými lékaři? To ji tam vozili, čekali na ni? Jezdili s ní na nákupy? Já si potřebuju brát lékaře na dítě a na tchánovce už nemám kapacitu. Manžel je pryč celý den pracovně, aby mohl vyzvednout tchána z nemocnice, musel překopat celý den. Tchýně je bez tchána jako bez ruky. Švagrová ji vzala na nákupy, ale tchýně si stěžovala, že švagrová spěchala a ona stihla jen polovinu toho, co chtěla. Že příště s ní už nepojede, rozuměj, bude chtít jet se mnou nebo s manželem. Ale kdy?!
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(23.5.2018 18:36:44) že by starší lidi měli žít v barácích, protože každodenní starost o dům a zahradu je udržuje ve fyzické i psychické kondici.
Pochybuju, že za 15 let mě začne najednou bavit zahrada a práce kolem domu, jen proto, že budu v důchodu, když v padesáti k tomu mám naprostej odpor. Nemám doma ani živý kytky, prostě je nevnímám a pak trpí, nic mi to neříká, zato mám fůru knih a CD a předplatný do divadla a fitka. Myslím, že v padesáti není naděje, že zahradničení ještě přijde s věkem a tanec pro seniory je určitě taky fajn zábava.
|
Ropucha + 2 |
|
(23.5.2018 20:22:18) Moji rodiče začali zahradničit v pětačtyřiceti a stalo se to na stará kolena jejich největší vášní. Asi jsem to zdědila, je mi pětačtyřicet a přichází to na mě Dříve mě to vůbec nebralo,byla jsem schopná zahubit i kaktus a při pletí vytrhat mamince vzácné květiny.
|
Len |
|
(23.5.2018 20:33:30) Tak na mne to prislo ted, 40 mi zatim neni. Doted mi to prislo otravne a nekdy na podzim, v zime se to prehouplo. Okrasne kvetiny do truhliku sice nesazim a nemam je rada, nicmene kvetouci kere uz jo, mame spoustu zeleniny a bavi me se hrabat v hline. Jsem rada, ze na mne v CR ceka 1600m ctverecnych zahrady + chata se zahradou, urcite to vyuziju, ac jsem si to do lonska neumela predstavit.
Moje maminka teda zahradnici od detstvi, je to jeji velka vasen a ma opravdu krasnou i uzitkovou zahradu. A bratr to ma take odmalicka, jen ja k tomu musela dospet
|
Evelyn1968,2děti |
|
(24.5.2018 18:59:01) Mamce je 74 a nezahradničí, je úplně spokojená v okresním městě v bytě 2+kk, uklizeno má za odpoledne i s oknama, práce kolem domácnosti nesnáší. Když se jí nechce do města, tak si čte na balkóně, jinak pořád někde lítá za zábavou nebo na kole a je bez starostí, taky bych to na důchod nějak tak viděla. Táta zahradničí co ho znám, od pětadvaceti, má dvě zahrady. Tak ten je nejspokojenější na chatě v lese, ale od mládí to tak má, v zimě je v bytě ve městě.
Z dětství si nejvíc pamatuju, že jsem nesměla šlapat na záhonky a pletla jsem si je s hrobečkama, protože táta měl záhony a děda mě tahal pořád na hřbitov.
Mamky rodiče byli na zahradě hodně, táty rodiče byli do smrti městský lidi, šli maximálně do parku, děda byl velký čtenář a filatelista, myslím, že dnešní dobu by si užíval.
|
|
|
Vítr z hor |
|
(25.5.2018 13:46:35) Sice mě zahradničení baví, ale v poslední době to redukuju na dlouhodobě udržitelný a ne moc únavný projekt. Myslím, že teď už budu sázet jen mrazuvzdorné kaktusy, rajčata a fíky. Dále se soustředím na obranu před agresivní flórou, která hrozí, že se nám nastěhuje do baráku. Všude se něco vysemeňuje a odnožuje - od bezinek přes tisy, borovice až po levanduli a saturejku, meduňky máme plantáž a zezadu za barákem útočí bambus. Střihač živého plotu pravil, že už se do té výšky bojí, příští týden se naštěstí přijde podívat jiný, mladý a zdatný. Snad se taky nelekne
|
|
|
|
|