| Ráchel, 3 děti | 
 |
(21.7.2018 21:02:08)
Půlko, odpuštění je jedna věc (podle mne naprosto nezbytná pro vlastní duševní zdraví). Ale smíření jiná, na to musí být dvě strany.
Protože pokud ten rodič dál pokračuje v destruktivním, toxickém způsobu chování vůči dospělému dítěti, tak může být skutečně pro udržení si toho duševního zdraví nezbytné se prostě odstřihnou.
|
| adelaide k. | 
|
(21.7.2018 21:05:17)
Další věc je, že i když se vykašleš na křivdy z pěti let, ten vztah už to poznamenalo.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(21.7.2018 21:21:26)
"i když se vykašleš na křivdy z pěti let, ten vztah už to poznamenalo."
Za mě ne.
Lze to hodit za hlavu a žít tím, co je dnes.
Vztahy narovnat.
Já jsem moc ráda, že se mi to povedlo. Nebylo to úplně lehké, dlouho jsem měla tendence se v křivdách nimrat.
Ale povedlo se mi soustředit se na současnost, na to, co nás spojuje a co můžeme ještě spolecně prožít pěkného.
Myslím, že to stálo za to, je to osvobozující pocit.
Ale mluvím opravdu o křivdách z dětství, nikoliv o nějakých podrazech mezi dospělými.
|
| Kudla2 | 
|
(21.7.2018 21:27:35)
Ropucho,
já si taky myslím.
Jsem přesvědčená, že u spousty věcí jako rodič třeba ani nevím, jak to děti vnímaj - já něco dělám s plným přesvědčením, že je to OK, a pro děti to třeba OK není.
Radši bych si to v takovým případě vyříkala, ať už bych byla na kterýkoli straně "barikády" - jako dítě, který mělo pocit křivdy, i jako dospělej, jehož dítě má pocit, že se na něm dopustil křivdy - a předpokládám, že by to vypadalo nějak jako "to jsem si neuvědomila, že by tě to mohlo mrzet, nebyl to můj úmysl a je mi to líto".
Mně by to jako omluva za křivdu v případě, že by vztahy byly jinak dobrý, myslím stačilo.
Naproti tomu mi přijde hrozný se užírat i jako padesátiletý "dítě", ale je třeba možný, že ti rodiče nebyli schopni uznat ani to, že se jejich jednání mohlo jako křivda jevit.
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.7.2018 21:33:02)
Kudlo, ano, však já to také po celou dobu zdůrazňuji, že přes veškerou snahu nejspíš také páchám "křivdy" a byla bych mozná překvapená, co mé děti citlivě vnímají, zatímco já si to neuvědomují.
A pevně doufám, že mi také bude odpuštěno, že děti pochopí, že jsem dělala, co jsem nejlepšího uměla, s nejlepšími úmysly.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(21.7.2018 21:47:42)
no nám třeba starší dvě děti už spoustu věcí řekly, co podle nich nebylo od nás OK. protože jsme jim ale dali prostor a svobodu to říct. to bohužel řada rodičů neudělá a pak jsou z toho problémy na desetiletí.
|
|
|
| Monty | 
|
(21.7.2018 21:35:15)
Poznamená, když chceš, aby tě to poznamenalo. Kolik křivd si kdo nosí je jen na něm. Výjimky jsou jen případy typu rodiče Termix, tam zcela chápu, že je jediná možnost odstřihnout a vytěsnit.
|
| Sam01 | 
|
(21.7.2018 21:48:19)
Monty,
Problem je v tom, ze jsou krivdy typu starsi segra ma vsechno novy a ja vsechno onoseny, otrhany po ni a krivdy daleko horsi typu nestarani se o dite, nezajisteni zakladnich potreb, nasili atd. Mam svou detskou zdravotni kartu a to fakt neni hezke cteni. Jsou veci, ktere proste zasunes nekam dozadu, ale nevytesnis je uplne. Muzes si jenom rict jsem dospela a nema cenu to otevirat- mas svou rodinu. K cemu by dneska bylo to kdybych je s tim konfrontovala? K nicemu. Jen je obcas slozite vysvetlit nektere veci manzelovi.
|
| Monty |
|
(21.7.2018 21:52:59)
Sam,
njn, tohle já beru za malichernosti (ty šaty apod.), který sice v dětství umí potrápit, ale tahat si to do dospělosti nějak není proč.
|
|
| Půlka psa | 
|
(21.7.2018 21:57:13)
To mě mrzí. Nicméně nestarání se o dítě natolik, že je to ve zdravotní kartě, je něco jinýho než bylo původně v debatě. O tomhle druhů rodičů nikdo nemluvil.
|
| Sam01 |
|
(21.7.2018 22:11:34)
PUlko,
ale ono to souvisi. Ta prvni rodina se rozpadne, zalozi se nova a ty mas najednou nove nevlastni sourozence, kteri maji prednost. Novy vztah, novy partner, nove deti. Ty puvodni problemy se nevyresi. Spis se nabali jine i kdyz musim rict, ze ja jsem mela stesti a ziskala jsem skveleho otcima. Ten je tu pro me kdykoliv potrebuji a ja i manzel jsme tu zase pro nej, protoze i kdyz neni pokrevne pribuzny je to nejlepsi clovek jakeho znam. K rodicum se chovam slusne s uctou- jine nemam, ale vsechno jim proste vnitrne odpustit nemuzu.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(21.7.2018 22:16:08)
Půlko, ono je ale i závažné jednání destruktivní jednání rodičů, které se ve zdravotní kartě neobjeví... nebo teda pak v dospělosti, kdy dotyčný skončí u psychiatra
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(21.7.2018 22:17:23)
a mně tady v těch diskusích vždycky dráždí, jak řada diskutujících předpokládá, že se "až tak moc nestalo" a "měla bys přece zapomenout" a podobně. my ale víme o tom, co se reálně v dané rodině dělo, tak nějak velký prd.
|
| Půlka psa |
|
(21.7.2018 22:27:32)
Tak původní diskuze byla o několikaletém nemluvení s babičkou kvůli pozemku, tam šlo fakt o prd.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(22.7.2018 8:25:09)
Půlko, jak mi Fren leze na nervy, tak zrovna tenhle příběh čtu jinak, než že jde o jeden pozemek. Pamatuji si, jak se to tu rozebíralo už kdysi, když s tím přišla poprvé a pochopila jsem to jako celoživotní, okaté preferování jen jednoho dítěte a jeho dětí. A to skutečně likviduje vztahy.
|
| Půlka psa |
|
(22.7.2018 8:40:15)
Tak jasně, jestli nejde o pozemek, ale o celoživotní postoj, tak je to něco jinýho. Historii neznám, jen ten výkřik ohledně pozemku.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(22.7.2018 9:23:14)
no právě že kdysi tady Fren popisovala všechny ty souvislosti, já si moc diskusí nepamatuju, ale tuhle zrovna jo. a to je právě ono - je potřeba počítat s tím, že lidi většinou nenapíšou všechno, ono to ani moc nejde. a pak, pokud nejde o týrání nebo zneužívání, může leccos vypadat jako ještě v normě a divíme se, cože ten dotyčný řeší, ale jde o to, že vidíme jen kousek příběhu. je to prostě těžký posuzovat. a teda taky to dělám samozřejmě :)
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(22.7.2018 11:01:17)
Pokud je to takto,tak je to minimalne zvlastni....
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(21.7.2018 22:30:56)
Ráchel,
no asi tehdy, když to dotyčný jako "prd" popíše.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(22.7.2018 8:26:06)
Monty, ono ale spoustu věcí vypsat ani nejde. Subtilní citové vydírání například se popisuje dost blbě.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.7.2018 22:36:32)
Ráchel, za sebe mohu jen zopakovat, že rozlišuji patologické rodinné prostředí a běžné nesváry plynoucí z nerovného přístupu k jednotlivým sourozencům.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(22.7.2018 8:27:26)
Ropucho, výrazné protěžování jednoho sourozence je známkou širší patologie.
|
| Ropucha + 2 |
|
(22.7.2018 10:33:24)
"výrazné protěžování jednoho sourozence je známkou širší patologie."
Rachel, určitě může být.
Ono je těžké hovorit o tom obecně, protože konkrétní případy mohou vypadat velmi různě a velmi různě být subjektivně vnímány jednotlivými účastníky.
Já bych řekla, že situace je řešitelná, pokud jsou účastníci normální rozumní lidé a "jen" nedokáží dokonale zvládnout vzájemné odlišnosti.
Pokud je ve hře nějak vyšinuté jednání na kterékoliv straně, je to samozřejmě náročnější.
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(21.7.2018 22:37:03)
Jasně, ale původně se neřešilo destruktivní chování, ale situace, kde šlo dle popisu celkem o ho.no a na to byla reakce ohledně odpuštění. To, že vážný věci se asi zapomenout nedají, je úplně jiný příběh. Ale nevylučuju, že jsem se jen ztratila ve vlákně.
|
|
|
|
| Ivka3 |
|
(22.7.2018 9:22:42)
Proč myslíš, že by konfrontace byla k ničemu?
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(22.7.2018 9:24:13)
s těmi konfrontacemi je to těžký. u někoho to může pomoct, u někoho naopak.
|
| Ivka3 |
|
(22.7.2018 9:26:36)
no já bych asi bez té konfrontace a uznání chyb druhé strany vztahy narovnat nedokázala. Ale věřím, že jsou lidé velkorysejší.
|
| Kudla2 |
|
(22.7.2018 9:35:38)
Ivko,
já ale myslím, že ve spoustě případů narovnání vztahů není možný, tj. ten druhej se není schopen začít chovat tak, aby mi to vyhovovalo.
A taky si myslím, že aby to bylo NAROVNÁNÍ, tak to musí bejt OBOUSTRANNÝ, tj. nemůžu dost dobře uvažovat tak, že mi někdo ublížil, ale já to hodím za hlavu a budu se k němu chovat stejně jako kdyby mi neublížil, protože je to přece moje povinnost.
Nemyslím si, že by tohle byla něčí povinnost, ani že by to bylo možný po někom spravedlivě žádat.
Ale myslím si, že když to nejde oboustranně (ač by to bylo ideální), tak zbývá ještě možnost, kterou může člověk zvládnout bez součinnosti toho druhýho - že mu ODPUSTÍ asi v tom smyslu, že "sice mi ublížil, ale v danou chvíli dělal co moh a líp to neuměl, a neumí to ani teď", ale vůbec to neznamená, že se z nich stanou největší kámoši a pojedou dál, jako by se nic nestalo, budou se svěřovat a pomáhat si atd., jenom to, že se ten odpouštějící přestane na něj vnitřně zlobit a užírat se, že mu bylo ublíženo (tudíž se mu uleví, protože tohle je veliká zátěž), ale bude si ho držet na bezpečnou distanc (protože to "líp to neumí" znamená, že by mu mohl stejně ubližovat i v budoucnosti, a to už ten dotyčnej nehodlá dopustit.
|
| Ivka3 |
|
(22.7.2018 10:20:55)
že "sice mi ublížil, ale v danou chvíli dělal co moh a líp to neuměl, a neumí to ani teď"
nebo nechce, byť si to v koutku duše uvědomuje
|
|
| Zasjaj. | 
|
(22.7.2018 19:39:38)
Kudlo,
ale ono i to “v danou chvíli dělal co moh a líp to neuměl, a neumí to ani teď", je takovej libeznej eufemizmus. Tezko nekdo, kdo se prave snazi vypacit dvere tvyho bytu nebo auta, treba, dela, jak nejlip umi. Jo, jak nejlip umi tak akorat sam pro sebe. Oni i sobci a narcisti a zlodeji maji deti nebo sourozence a delaji, jak nejlip umi  )) A je fakt tezky do hloubky akceptovat, ze nekdo, komu duverujes a mas ho rada, protoze to je proste geneticky podmineny, ten vztah, spade do tyhle kategorie, fakt tezky.
|
| Kudla2 |
|
(22.7.2018 20:07:21)
Zasjaj,
Ty to podáváš tak, že ten člověk CHCE a priori škodit, ale kolik lidí chce doopravdy škodit svým dětem?
Myslím, že i ti zloději snad mívaj aspoň svoje děti rádi.
A velmi dobře chápu, že je těžký akceptovat, že ten vztah, od kterýho si člověk sliboval strašně moc, z druhý strany nefunguje, a chápu, že se člověk na toho druhýho zpočátku zlobí a ať má na to právo nebo ne, tak to potřebuje, ale s tím přece nejde vystačit celej život.
Co nakonec zbejvá jinýho, pokud je matka/otec sobec nebo narcista, než to vzít na vědomí a zařídit se podle toho? Ale ten proces je hodně těžkej, to nerozporuju.
|
| adelaide k. |
|
(22.7.2018 20:46:15)
Kudlo, "mají svoje děti rádi" a "dělají to nejlepší co umí" vůbec nemusí znamenat že jim neubližují a to i nad rámec dětských křivdiček. Otec, který mlátí a šikanuje svého syna, aby z něj vyrostl pořádný chlap, to taky může dělat s motivem "mám ho rád a chci aby z něj něco bylo".
|
|
| Kudla2 |
|
(22.7.2018 23:35:16)
Gréto,
ale kolik rodičů je tak hroznejch jako Hitler?
A teď budu trochu hrát ďáblova advokáta, ale to, co říkáš, že jim "záleží víc na sobě než na tom dítěti" - to je opravdu pocit toho rodiče, nebo pocit toho dítěte?
Ptám se proto, že často si člověk něčí činy interpretuje po svém a jinak, než byly myšleny. Upřímně řečeno nevím, jestli ten, komu je ubližováno, vnímá nějakej rozdíl PROČ (protože trpí asi dost tak i tak), ale zvenčí přece jen vidím určitý rozdíl v tom, jestli ten rodič ubližuje proto, že chce prospět, ale dělá to blbě (jako ten otec, který řeže syna, aby z něho něco bylo), nebo jestli ubližuje z čistého sobectví a na tom dítěti mu nezáleží.
S tím druhým jsem se snad ještě nesetkala, takže je pro mě těžké si to představit. Zároveň se ale nechci dotknout nikoho, kdo takto patologického rodiče skutečně má, protože pak to asi musí být opravdu "zachraň se, kdo můžeš".
|
| Zasjaj. |
|
(25.7.2018 17:37:16)
Greto,
ty jsi velmi sladka, diky! Netusila jsem, ze ma matka bydli vedle vas  . Nebo ze bys byla ma byvala kolegyne? (na me pracoviste taky volala, dokud jsem se neodstehovala do zemi, kde nastesti mluvi jazyky, ktere neovlada). Navic moje matka ma tisikrat lepsi fazonu nez ja, figuru, hadry i vystupovani, pusobi naprosto duveryhodne. Nekdy tvrdi, ze jeji intervence byla ciste pro me dobro, jindy celou akci zarputile popira, ackoli mam nescetne svedku, a zatlouka a zatlouka, ze zacinam spis pochybovat o svem zdravem rozumu. Reseni to nema vubec zadne, lituji tech desetileti, kdy jsem do toho vubec investovala.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2018 11:40:49)
Kudlo, nechce se mi věřit, že ses nikdy nesetkala s člověkem, který upřednostní vlastní zájem před zájmem dítěte. Byť jen v nějaké dílčí maličkosti. Nebo dítěti něco odpírá, do něčeho ho nutí, v něčem ho ignoruje atd..
Podle mě to v určité míře dělá každý rodič a děti se s tím většinou dokáží vyrovnat.
Žádný člověk se nedokáže vcítit do druhého a omezit pro druhého na sto procent. Ani když jde o vlastní děti. Některé věci prostě nedokáže vidět, nedokáže vnímat, nedokáže ovládnout.
Hranici, kdy začíná jít o vyložené ubližování, je myslím obtížné určit. Každý má také jinou odolnost.
|
| Kudla2 |
|
(23.7.2018 13:32:56)
Ropucho,
jistěže setkala, sama to dělám a podle mě to dělá každý, ale po pravdě řečeno mě vůbec nenapadlo, že by mělo být něco špatného na tom, že člověk neupozaďuje sám sebe za všech situací a okolností ve prospěch druhých. Naopak pokud by to někdo takto dělal (tj. vždycky by se omezoval pro blaho svého dítěte na 100%) přišlo by mi to těžce patologické stejně tak, jako kdyby byl na opačném pólu extrémní sobec a všecko dělal jen pro sebe.
I hodně obětaví lidi, kteří znám, mají své meze a úplně všecko by neobětovali (nemluvím o tom, že by "nedali za dítě život" v extrémní situaci, ale v každodenním životě opravdu vždycky neustupujou tomu, co by chtělo/potřebovalo dítě). A myslím, že ani pro to dítě by to nebylo nic dobrého.
Je to všecko otázka míry a i individuálního posouzení, ale tady se bavíme o extrémech, a takto extrémních sobců moc nepotkávám (přičemž nechci tvrdit, že neexistujou)
|
|
| Kudla2 |
|
(23.7.2018 13:33:07)
Ropucho,
jistěže setkala, sama to dělám a podle mě to dělá každý, ale po pravdě řečeno mě vůbec nenapadlo, že by mělo být něco špatného na tom, že člověk neupozaďuje sám sebe za všech situací a okolností ve prospěch druhých. Naopak pokud by to někdo takto dělal (tj. vždycky by se omezoval pro blaho svého dítěte na 100%) přišlo by mi to těžce patologické stejně tak, jako kdyby byl na opačném pólu extrémní sobec a všecko dělal jen pro sebe.
I hodně obětaví lidi, kteří znám, mají své meze a úplně všecko by neobětovali (nemluvím o tom, že by "nedali za dítě život" v extrémní situaci, ale v každodenním životě opravdu vždycky neustupujou tomu, co by chtělo/potřebovalo dítě). A myslím, že ani pro to dítě by to nebylo nic dobrého.
Je to všecko otázka míry a i individuálního posouzení, ale tady se bavíme o extrémech, a takto extrémních sobců moc nepotkávám (přičemž nechci tvrdit, že neexistujou)
|
|
| Kudla2 |
|
(23.7.2018 13:33:07)
Ropucho,
jistěže setkala, sama to dělám a podle mě to dělá každý, ale po pravdě řečeno mě vůbec nenapadlo, že by mělo být něco špatného na tom, že člověk neupozaďuje sám sebe za všech situací a okolností ve prospěch druhých. Naopak pokud by to někdo takto dělal (tj. vždycky by se omezoval pro blaho svého dítěte na 100%) přišlo by mi to těžce patologické stejně tak, jako kdyby byl na opačném pólu extrémní sobec a všecko dělal jen pro sebe.
I hodně obětaví lidi, kteří znám, mají své meze a úplně všecko by neobětovali (nemluvím o tom, že by "nedali za dítě život" v extrémní situaci, ale v každodenním životě opravdu vždycky neustupujou tomu, co by chtělo/potřebovalo dítě). A myslím, že ani pro to dítě by to nebylo nic dobrého.
Je to všecko otázka míry a i individuálního posouzení, ale tady se bavíme o extrémech, a takto extrémních sobců moc nepotkávám (přičemž nechci tvrdit, že neexistujou)
|
| ...j.a.s... |
|
(23.7.2018 14:07:50)
Kudlo,
popravdě už jsem na tvůj styl diskuzí alergická. Pořád to směřuješ k tomu, že si za to dítě může samo, je přecitlivělé atd... Připomíná mi to názory na znásilnění ve stylu "může si za to sama, když si vzala večer minisukni".
V těch věcech preference jednoho sourozence přece nejde jen o jednu věc - třeba tu garáž... to už je spíš špička ledovce.
Myslím, že jde spíše o tu nevyváženost, že u jednoho potomka se rodič může přetrhnout a druhého přehlíží nebo pořád srovnává atd. Člověk se nakonec srovná s obojím, ale daleko víc bolí, když vidí, že určitých projevů je rodič vlastně schopen, ale jen k "jednomu".
|
| Kudla2 |
|
(23.7.2018 14:18:22)
j.a.s.,
tak to bych se zas ohradila.
U znásilnění bych nic takového nevypustila z pusy, a i u těch dětí to rozhodně nesměřuji POUZE k tomu, že by si za to to dítě mohlo samo, jen se zamýšlím, jestli je to opravdu vždycky tak, že ten problém je jen v těch rodičích.
Jsem myslím schopná i ochotná uznat, že jsou věci, které si neuvědomuji nebo o nich nevím, i to, že někteří rodiče jsou opravdu psychopati, ale zároveň si uvědomuji, že člověk sám si nikdy nemůže být jistý, jestli nenapáchá nějakou škodu, kterou mu jeho dítě neodpustí, i když si může být jistý tím, že to udělal v dobrém úmyslu.
A už jsem viděla pár dospělých dětí, které (dle mého názoru, samozřejmě úplně do toho člověk nevidí) vyčítaly rodičům věci neoprávněně (protože stejně jako ten rodič může i to dítě být narušené).
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2018 14:26:06)
Určitě mohou být vztahy narušené jak vinou rodičů, tak vinou dětí.
Ale řekla bych, že je méně pravděpodobné, že psychicky zralí pečliví rodiče vychovají narušenou osobnost.
|
| Kudla2 |
|
(23.7.2018 14:35:09)
Já myslím, že to takhle jednoduše nefunguje - vem si, že v řadě rodin je jeden sourzozenec, kterej se lidsky "nepovede", ale ti ostatní jsou v pohodě - copak se dá jen tak snadno ukázat prstem, že "za to můžou rodiče?"
Moc se mi líbí diskuse pod tím článkem, co sem dávala Greta -ti lidi se s tím snaží velmi poctivě vyrovnat a těm věřím, že se jim to fakt stalo, protože jinak působěj normálně a ne "permanentně ukřivděně".
|
| ...j.a.s... |
|
(23.7.2018 14:39:56)
Aha, Kudlo, jdi někam s klišé... "jeden v rodině se nepovedl". O tom tohle téma přece vůbec není. Je o tom, že rodič preferuje určitého potomka.
Pokud má rodina dvě děti a jedno z nich výrazně preferuje, tak to nebude o tom, že to nepreferované je "nepovedené". I když vlastně jo, rodičům připadá "nepovedené", protože nesplňuje to, co oni očekávají nebo co splňuje ten preferovaný potomek.
|
| Kudla2 |
|
(23.7.2018 15:24:16)
j.as., ale já jsem to "nepovedl" nemyslela takto.
Reagovala jsem tuším na Ropuchu, že je málo pravděpodobné, že by nepatologičtí rodiče vychovali patologického jedince, protože znám třeba případ, kdy jsou dva sourozenci normální (znám je léta, tak to myslím můžu říct) a třetí sestra je mstivej a hamižnej haj.zlík, přičemž s oblíbeností to nemá nic společného (netuším, jak to mají jejich rodiče a zda někoho z nich preferovali nebo naopak, protože nikdo z nich o ničem takovém nemluvil.
|
| Kudla2 |
|
(23.7.2018 15:41:44)
Šuplíku,
ano, to je možné.
Tu sestru "černou ovci" osobně neznám, jen z vyprávění, ale ty druhé dva "hodné" znám spoustu let, s tou "hodnou" sestrou jsme hodně dobré kamarádky, a nikdy se ani v nejmenším neprojevila nijak podrazácky nebo nečestně. Zatímco ta "zlá" sestra se prý chová v mnoha ohledech "nenažraně" po majetku, ohrnuje nos nad těmi, kdo jsou podle jejích měřítek "chudí", neštítí se i různých podrazů... nevím, ale nemyslím si, že by tohle všechno bylo možné dávat "za vinu" tomu, že byla případně nemilovaná (což nevím, jestli byla).
|
| Kudla2 |
|
(23.7.2018 15:51:32)
Šuplíku,
a bylo by to, že by se někdo případně cítil nemilován (což ani nevíme), dostačující omluvou k tomu, aby se ke svému okolí choval hnusně?
Ale to, jak říkáš, že "nesplňovali představu svých rodičů", tak v jakém směru?
Viděla bych rozdíl v tom, kdyby dané dítě dejme tomu nemělo hlavu na studia (ač b z něj rodiče chtěli mít pana doktora), a kdyby už odmalička trhalo mouchám křidýlka a týralo zvířata, kradlo apod.
(tj. jestli by nesplnilo ta očekávání v nějakém neškodném směru nebo naopak ve školivém)
|
|
| Kudla2 |
|
(23.7.2018 16:45:58)
Jo tak to je blbý, protože ten člověk tím, že je jinej, neudělal vůbec nic špatnýho.
Slyšela jsem ale o situaci (bohužel jen z doslechu a detaily nevím, takže za tím mohlo být i leccos jiného) kdy rodiče měli dva syny a za války jim jeden řekl, že pokud mu s něčím nevyhoví, tak je udá Němcům (bavíme se o věku cca 10 let), a že prý toto dítě pak měli "méně rádi" a dávali mu to celoživotně najevo.
Poznala jsem tohoto člověka až v dospělosti a kulantně řečeno, nebyl to opravdu žádný charakter, choval se jako podrazák i jako dospělej. A těžko říct, co byla příčina a co důsledek, a jestli třeba neměli být k němu tehdy shovívavější, protože byl malej a neuvědomoval si úplně dosah toho, co říká: na druhou stranu je to dost hrozná věc, takto rodiče vydírat a to riziko v tý době bylo velice reálný.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ...j.a.s... |
|
(23.7.2018 14:28:57)
No myslím, že pro tohle téma moc pochopení nemáš a jen hájíš ty rodiče... Víš, člověk se nestane altuistickým dobronicem jen proto, že se stane rodičem. Určité vlastnosti ti rodičovství nepřemaže.
Ty to taky hodnotíš jen z těch diskuzí, kde ti nikdo nepopíše ty maličkosti, co třeba zkousává hodně těžko od mala až do dospělosti, kdy si myslí, že už ho ten rodič ocení, pochopí atd. A jestli v tom figurují nějaké movité věci, pak je to třeba poslední kapka, ne ten hlavní důvod.
|
|
|
|
| ...j.a.s... |
|
(23.7.2018 14:11:24)
Kudlo, přečti si něco o problémech třeba "prostředních dětí" v rodině. O nich hovoří i psychologové, stejně jako píšou o problémech pramenících z té preference konkrétního dítěte, pohlaví atd. Ty si ve své rovnici vymažeš extrémy a pak jedeš v lajně, že si za to potomek beztak může sám.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2018 14:17:45)
Kudlo, jenže od kterého okamžiku je sobectví patologické, že 
Většina lidí asi vycítí vyložený extrém, ale ubližovat mohou i lehčí případy. A člověk to sám nevidí, nepřipustí si, že je už za hranou.
|
| Kudla2 |
|
(23.7.2018 14:26:27)
Ropucho,
to je fakt, vždycky jde o otázku míry.
Ale myslím, že sobectví je do určité (a asi se shodeme, že do subjektivní) míry zdravé a člověka, který by vůbec nikdy nemyslel na sebe, bych se skoro až bála.
A myslím si, že jak si tu míru hledáme každej sám, tak je klidně možný, že někomu i občas lehce ublížíme nebo on nám, a považuju to za něco, s čím se musíme naučit žít.
Jako nemyslím dělat to schválně nebo ve velkým, ale občas prostě musíme udělat nějaký rozhodnutí, o kterým si v dané chvíli myslíme, že je optimální (a samozřejmě tam započítámě i to, jak jto řešení vyhovuje nám), a pak se ukáže, že to třeba tak ideální neblo a někdo jinij, koho se to rozhodnutí taky týkalo, tím trpěl.
|
| ...j.a.s... |
|
(23.7.2018 14:35:01)
To téma není o tom, že rodič by měl být zcela nesobeckým a úplně se dětem rozdat nebo obětovat... Ale o tom, že někteří rodiče jsou sobečtí a mají své sobecké, narcistické představy, na základě kterých se chovají. A pak třeba o to víc preferují jednoho potomka, který jim naplňuje ty jeho představy, ať už svou povahou nebo činy.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
mluvíš mi z duše,ani nevíš,jak moc!
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)