| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Chvála průměrnosti

 Celkem 57 názorů.
 Kudla2 


Téma: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 9:32:59)
Ve vedlejší diskusi o vedení dětí zaznělo mnohokrát v různých obměnách, že když budou něco dělat, tak je důležité, aby v tom vynikali nebo se aspoň snažili být "nejlepší" a nebyli průměrní.

A mě k tomu napadá - proč vlastně považujeme za důležitější porovnávat svůj výkon s někým jiným než se zaměřit na to, aby to tomu člověku přinášelo radost?

Vlastně ve všech koníčcích, které mi v životě způsobily hodně radosti, jsem byla asi objektivně vzato většinou průměrná a možná i podprůměrná, pokud bych to brala třeba podle sportovních výsledků. Přesto mi to dalo strašně moc. Kdyby bylo mým cílem být nejlepší, tak bych se buď udřela, nebo bych byla strašně frustrovaná, že se mi to nedaří, a dost možná obojí.

V práci mám ty ambice trochu větší, chci a potřebuju pracovat kvalitně a to se mi asi i daří, ale o co a proč se snažit dál? O víc práce a zajímavou a lépe placenou práci, to chápu, ale i tak si uvědomuji, že ani tím nijak "nevyniknu", jsem jedna z mnoha a většina ostatních je na tom dost podobně.

Tím chci říct, že jak jsem dřív chtěla "něco velkýho dokázat", tak postupem času docházím k závěru, že mi spíš než dokázat jednu velkou věc připadá žádoucí dosáhnout celkový harmonie a vyváženosti v životě - práce, vztahy, koníčky, celkovej přístup - i za cenu toho, že ani v jednom samostatně člověk vlastně nevynikne nad průměr, ale vyrobí si takovou "niku" ve který se bude dobře žít jemu samotnýmu (a samozřejmě i jeho okolí)
 Peppa 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 9:39:51)
V práci nevynikám, každý tam děláme něco jiného a není se s kým srovnávat. Jen mi tedy kolegyně říká, že mi to jde o moc líp než mojí předchůdkyni.. V tomto směru ambice moc nemám.

"jak jsem dřív chtěla "něco velkýho dokázat", tak postupem času docházím k závěru, že mi spíš než dokázat jednu velkou věc připadá žádoucí dosáhnout celkový harmonie a vyváženosti v životě - práce, vztahy, koníčky, celkovej přístup " - Tak to si myslím, že je velká věc, dosáhnout harmonie v životě. Kdybych toho dosáhla, asi bych byla spokojená.

Děti nevím, nijak neřeším. Teď jsem se ale fakt bavila na tanečním vystoupení ml. dcery. Motala se tam jak špína v kýblu, total mimo rytmus.. Ale když se jí před vystoupením zeptám, jestli to umí, tak o sobě nepochybuje, na poslední zkoušku jít nemusí, ptž ona to přece umí. Tak to jsem si říkala, že je šťastná povaha ~t~
 luthienka 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 9:43:46)
Ja bych chtěla, aby moje děti byli nadprůměrné v tom, jací jsou jako lidé. Takže zatím ani jedno dítě není nadprůměrný fyzik, karatista, jezdkyně na koni, student... Ale minimálně u mého syna už je jasné, ze je dobrý člověk. Dcera po pubertě se urcite také vykoupen - už teď ma záchvaty pozitivna:-)
Souhlasím, ze jde o celkový dojem, který se klidně muže skládat ze spousty průměrných vlastnosti a dovednosti: průměrně tolerantní, kreativní, chytrý, komunikativní, empaticky, pracovitý, optimisticky, statečný, zodpovědný, ... to dá dohromady třeba ohromné fajn člověka. A vubec nemusí byt dokonalý - často nejaka nedokonalost dela ještě zajimavejsiho člověka. Třeba ma Nelepší kamarádka je děsně neporadna, ale jako člověk je skvělá.
 luthienka 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 9:49:21)
Jinak práce pro me doposud nebyla důležitým faktorem. Menim profesi každých par let - asi me baví studium jako takové.
Teď zase: začínám nově v gastronomii a bude to jen naše. Třeba se konečně dočkam toho, ze me práce bude naplňovat. Život je proste cesta ... a dokonalost me rozhodne nečeká. Chci si život nadprůměrne užívat (poslední dva roky jsem užívala hodně neggativnich emoci, ale už je to zas na cestě nahoru)
Můj muž třeba úspěch v práci potřebuje. Je často nejlepší a užívá si to.
 Kudla2 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 9:52:57)
"průměrně tolerantní, kreativní, chytrý, komunikativní, empaticky, pracovitý, optimisticky, statečný, zodpovědný, ... to dá dohromady třeba ohromné fajn člověka. A vubec nemusí byt dokonalý "

Přesně tak to vnímám taky.

A uvědomuju si, že se mi vlastně líp žije s takovými lidmi než s někým, kdo by to měl nastavený tak, že musí opravdu v něčem vyniknout, nebo to nemá cenu, takový "Ritz nebo nic" (něco jinýho by bylo, kdyby to vyniknutí bylo důsledkem toho, že se o tu práci zajímá a baví ho to, ale asi by mi tam vadilo, kdyby primární bylo to "chci vyniknout").
 luthienka 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 10:05:12)
Vlastně jsme měla období, kdy jsem chtěla vynikat: v dětství a pubertě jsem hrála na flétnu a toužila to dělat profesionálně. Bohužel jsem se nedokázala tak dobre prezentovat na soutěžích ( ve státních kolech vždy druhá) a i když jsme hodně cvičila nedokázala jsem se protlačit dopředu, nedokázala jsem si u rodičů prosadit studium mimo moje město. Pak jsem rezignovala. Dnes vím, ze talent nadprůměrný nemám- sólistka by ze me nebyla. Ale je to můj hlavní životní neúspěch, díky kterému me moje práce nikdy moc nebavila.
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 9:50:38)
osobně nejsem nijak ambiciózní, nechtěla bych být v něčem nejlepší... možná jako malá holka jsem si přála být femme fatale (milady de winter), později spíš šedá eminence (a možná kmotr) ~t~
s dospělostí přišlo vlastní překvapivé zjištění, že je mi nejlíp v průměru, kde někdy lehce vynikám, někde lehce zapadám...
přesně jak píšeš, je mi milejší svou energii vkládat do harmonie a ladu, než se snažit o vrcholy :-)
 Kudla2 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 9:53:41)
"do harmonie a ladu, než se snažit o vrcholy" to je hezký. ~x~
 susu. 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 9:54:43)
Celé dětství jsem vynikala ve škole a nijak důležité mi to nepřišlo.
Věděla jsem, že v dospělosti nechci být nikdo vynikající, že mám ráda svůj klid, že chci mít kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi a chci mít spíše respekt pro své povahové vlastnosti a to, co umím, než být "vynikající".
 libik 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 10:08:53)
Jejda, vy jste zase přesahový, lad, harmonie, vyváženost~t~, něco se tu od včerejška stalo?
 Koníček mořský 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 12:53:00)
My se tu od včerejška budeme jenom nehádat nad buddhistickými, esoterickými a zenovými tématy, víš ~;)
 Koníček mořský 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 10:14:34)
Já jsem párkrát v životě celkem v něčem vynikla (ve studiu, ve sportu, v zaměstnání), všechno jen na takové nižší, průměrné úrovni. A je to velmi hezký, uspokojující pocit. Přesvědčilo mě to o tom, že jsem chytrá a šikovná, takže mám o sobě hezké mínění, sebehodnocení a sebevědomí. A jen tak něco mě nerozhodí. Pár věcí, které jsem chtěla dokázat, jsem si vyzkoušela a dokázala. Dokázala jsem i ty, které jsem si vyzkoušet a dokázat vůbec nechtěla, přesto jsem v nich uspěla. To mě hodně sebeuspokojilo.
Taky mě hodně uspokojuje, když čtu rozhovory se skromnými lidmi, kteří ale něco velkého dokázali, anebo úspěšně dělají víc věcí najednou. Hrozně mě jejich vynikání a úspěchy nabíjí. Jako by jejich úspěch byl i úspěchem mým.
Je asi dobré mít pocit, že člověk svůj život nepromarnil. Že něco dokázal především sám sobě. Ale vynikat mohou jen někteří. A my ostatní jsme ten kompars. Co by byl frontman kapely bez všech těch lidí, kteří stojí za ním a jeho úspěchem ? Co by byla včelí královna bez všech těch dělnic a trubců ?
Já myslím, že největší životní úspěch každého je, být spokojený se svým životem.
 Len 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 10:14:34)
Neporovnavam se. Ale myslim, ze je to vrozeny, protoze z domova to fakt nemam~t~ Je mi jedno, jestli jsem nejlepsi, nebo nejhorsi, pokud to delam pro radost. V praci by bylo blby byt nejhorsi, to uznavam. Ale jinak je mi to jedno, neziju zivot pro nekoho jineho, nebo proto, abych plnila nejake vykonnostni cile.
 Len 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 14:17:09)
Taodvedle, ja to spis myslela tak, ze u nas v rodine se porovnava. Ne, ze by primo porovnavali me, to by asi upadli do depresi~2~ Ja sama to nemam vrozene, nejaky cas jsem jela v rodinne tradici.

U nas se ve skole moc neporovnava, znamky nejsou a vsimnou si jen vsimavejsi, nebo ti, ktere to zajima. Coz je moje dcera, sice jen omezene, ale ma prehled. Hlavne na tom stavi sve argumenty, proc je zbytecne se skole venovat i doma~t~
 Federika 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 10:16:59)
Kudlo,
já myslím, že to tady zas nijak často nezaznělo.
Já se třeba několikrát psala, že pro mě je důležitá ta cesta. Školy jsem pro děti vybírala tak,aby se jim tam líbilo,aby škola uspokojovala jejich potřeby a možnosti, aby pokud možno naplňovala i moje očekávání. O "cíli" jsem nikdy moc nepřemejšlela. To samý se sportem a dalšíma věcma. Jasně,že mě těší, že se jim daří, ale "nejlepší" je vždycky relativní.
A třeba s mladším synem jsme dokonce kvůli jeho urputné snaze bejt za každou cenu ve všem nejlepší chodili k psychologovi. A strašně se nám všem ulevilo když to trochu povolilo.
Pohybuju se hodně v rusky mluvící komunitě. Až na malé výjimky je ta mentalita v touze a potřebě bejt nejlepší a první a jedině první tak zřetelná, že si člověk uvědomí, že je to vlastně nemocný a strašně to život otravuje.
 Ropucha + 2 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 10:53:12)
Někdo je ambiciózní, někdo není, to je asi z velké části vrozené.
A také otázka věku, ambice patří spíše k mládí, s přibývajícím věkem se mnozí postupně přikloní spíš k té životní harmonii.
Pro mě je podstatný charakter člověka, ať už něco dokazuje nebo si žije v ústraní.
Dokázat něco "přes mrtvoly" je sporný úspěch, který bych asi u svých dětí neocenila, stejně jako bych neocenila absolutní zahození potenciálu a životní pasivitu.
 Yuki 00,03,07 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 12:29:41)
ale houby, ať je člověk klidně průměrný, někomu to vyhovuje, ale kdo chce z toho průměru vyjít, ať má maximální podporu, prostě ať může být každý takový, aby byl spokojený sám se sebou
 zen 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 17:52:38)
Yuki ,to je hezky napsane. Citim to stejne.
 1kulička 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 13:15:24)
To je moc hezká myšlenka. Moc bych svým dětem přála, aby měli v životě radost a štěstí. Za nás (i v souvislosti se skromností a škudlením) se trenéři neperspektivních dětí zbavovali a nebo rodiče nechtěli platit za kroužek, když to nevypadalo na nobelovku ....
 Koníček mořský 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 13:34:58)
Myslím, že i inteligentní a slušní lidé, kteří hodně, hodně v něčem vynikají a rozhodně nejsou průměrní, velmi dobře vědí, že stejně nejdůležitější v životě je to, co napsala Kudla - tedy spokojenost a dobré vztahy, harmonie ve všem. Protože ta nadprůměrnost a úspěchy se mohou ve vteřině zbortit jak domeček z karet. A hodně lidí, kteří svou pílí něčeho dosáhli, to mají v hlavě velmi dobře srovnaný.
/Zrovna jsem dočetla rozhovor s manželkou Petra Čecha - jeden příklad z mnoha. Ale četla jsem nebo viděla takových už hodně a vždy mě nadchnou. Svou skromností v přístupu k životu, svým hodnotovým žebříčkem./
 Ropucha + 2 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 13:42:06)
Koníčku, jak kdo.
I mezi úspěšnými lidmi je to "kus od kusu" - někdo je pokorný a má zdravě srovnané hodnoty, někdo vůbec.
Ona je také otázka, co je to úspěch.
Je úspěch být premiérem, prezidentem (například)? V určitém ohledu jistě ano. O všeobecných kvalitách člověka to ovšem nevypovídá nic, že.
 Ropucha + 2 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 13:50:13)
A být v něčem výrazně nadprůměrný a intenzivně se tomu věnovat často znamená věnovat se tomu na úkor vztahů, osobního života a právě té rovnováhy.
Opět jak u koho samozřejmě, ale z logiky věci je těžké udržet rovnováhu, když se člověk orientuje výrazně nadprůměrně jedním směrem.
 Kudla2 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 17:59:05)
"A být v něčem výrazně nadprůměrný a intenzivně se tomu věnovat často znamená věnovat se tomu na úkor vztahů, osobního života a právě té rovnováhy."

Ano, to je další, co mě k tomu napadá.

Že spousta lidí, kteří v něčem hodně vyniknou, toho dosáhnou jen za cenu, že "ošidí" něco jiného, a je otázka, jestli zrovna tohle by člověk pro sebe (nebo svoje děti) chtěl.

Napadá mě třeba Hanzelka a Zikmund (kteří byli výborní a dosáhli fantastických věcí, ale na úkor toho, že když se jim narodily děti, nechali všecko na manželkách, a minimálně jedna to neustála a rozvedla se, což chápu).

Nebo vynikající zpěvačky a herečky, které se tomu věnovaly tak intenzivně, že nezaložily rodinu.
 Koníček mořský 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 14:49:16)
Jasně, že jak kdo. Však jsem psala inteligentní a slušní lidé.
 Carollyn 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 14:00:44)
Chachá, jsem průměrná absolutně ve všem a je mi to úplně jedno! neporovnávám se s nikým, nejsem soutěživý typ, jsem typ, co prostě proplouvá. Když mě něco baví, tak to dělám, jak umím a je mi jedno, jestli je v tom Maruška s Barčou lepší a o kolik bodů. Nestresuju se tím, že jsem byla v něčem na x tém místě a ne na prvním. Snažím se v práci, ale to proto, že se musím uživit a i mě to baví, ale zase to nehrotím. Upřímně, soutěživé lidi docela lituju, musí být v křeči a pořád ve stresu, protože nikdo není holt pořád první. My proplouvači se s tím jednoduše smíříme, ti sotěživci to odskáčou žaludečními vředy a zhroucením organismu...
 Rozállie 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 14:30:14)
Vůbec nechápu ten koncept poměřování, průměrnost nebo vynikání ...
Já bych byla nejšťastnější, kdyby moje dělaly to, co je baví, co mají rády. Aby uměly tu konkrétní činnost v danou chvíli dělat co možná nejlépe - myšleno v rámci svých schopností, ne při srovnávání s někým jiným. Tedy aby jim motivací byla samotná činnost, ne touha po úspěchu.
Věřím, že když se někdo věnuje tomu, co má opravdu rád, je v tom i hodně dobrý, a je úplně jedno, jestli je první, nebo patnáctý. Stejně je poměřování nespravedlivě neobjektivní, takže není opravdu vypovídající :-)

O průměrnosti jsem přemýšlela jen jako o většinovosti, převážně ohledně etických záležitostí - tam by mi vadilo, kdyby byly moje děti průměrné. Ne kvůli samotné průměrnosti, ale kvůli tomu, jak průměrná společnost vypadá.
 Monty 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 15:06:56)
Kudlo,
když něco děláš a fakt tě to těší, nechceš být průměrná jaksi z podstaty věci. A vůbec se nepotřebuješ s někým porovnávat, zvlášť když to ani dost dobře nejde.
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 15:13:52)
"když něco děláš a fakt tě to těší, nechceš být průměrná jaksi z podstaty věci"

jako že když mě baví dělat dorty, nebudu spokojená, dokud nevyhraju soutěž?
když ráda plavu, budu se snažit zaplavat co nejnižší čas?

úplně klidně můžeš dělat něco, co tě těší a zároveň si uvědomovat, že lepších než průměrných výsledků nikdy nedosáhneš ~d~
 Monty 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 15:15:44)
Rose,
nemusíš vyhrávat soutěž, ale snad chceš, aby tvoje dorty byly co nejlepší, ne? Pokud ti stačí namazat marmeládou korpus, tak tomu zas já neříkám, že tě to "opravdu baví".
 Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 15:18:49)
dorty mě baví, ráda je peču, dřív jsem dělala ráda potahované... bavilo mě hrát si s nimi, vymýšlet, ale vlastně jsem byla spokojená s tou průměrností - neudělala jsem si žádný kurs, netrénovala jsem výrobu figurek, nenaučila jsem se "živé květy"... mohla jsem, byly by na to peníze i čas (třeba během těhotenství), ale já nechtěla - stačila mi ta zábava v těch mezích, které jsem měla ~d~
 Kudla2 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 16:48:17)
Monty,

tak ale když se s nikým neporovnám, tak jak poznám, jestli jsem průměrná nebo ne?

Když něco dělám a baví mě to, třeba ten dort, tak se snažím, aby nám chutnal, ale NEVÍM a je mi fuk, jestli bude dobrej "průměrně" nebo "nadprůměrně".

 Monty 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 17:13:54)
Kudlo,
a s kým se chceš porovnávat? A jak? To jde možná ve sportu, ale většina věcí v životě není o tom, za kolik minut někam doběhneš.
Chceš prostě umět víc a vědět víc než v realný chvíli umíš, jak to má někdo jinej je jeho problém.
 Kudla2 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 17:47:13)
Monty,

ale já třeba na ten dort mám dokonale vychytanej recept (ne můj teda), tam už nic lepšího nevymyslím.

Takže "umět víc a vědět víc" v tuhle chvíli nechci, protože víc to už nikam nejde (rozuměj pro mě, ten, kdo s tím chce experimentovat, by jistě mohl vymýšlet "kostku ve skluzu", ale já si myslím, že po dosažení určitýho bodu relativní dokonalosti už to nestojí za to).
 Monty 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 18:01:27)
Kudlo,
no ale přesně o to jde, dosáhneš svýho bodu relativní dokonalosti, nespokojíš se s tím korpusem pomatlaným marmeládou. ~;)
 Kudla2 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 18:02:41)
Monty,

ale on to v podstatě JE korpus pomatlanej marmeládou (nebo něčím jiným, ale krémy moc neumím, tam experimentuju, ale nerada).
 Monty 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 18:20:19)
Kudlo,
v tom případě máš nízkou hranici relativní dokonalosti. Minimálně pokud jde o dorty. ~;)
 Kudla2 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 19:58:40)
Monty,

to je docela dobře možné.

I když nevím, co ještě vylepšit na dokonale vyladěným těstě a kvalitní marmeládě, jako že marmeláda je moc sprostá nebo jak?

Ale aspoň je z toho vidět, že s tou snahou pořád něco "vylepšovat" to není u všech lidí tak horké. ~;)
 Rozállie 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 9:47:33)
"máš nízkou hranici relativní dokonalosti."

Tak to je hezké ~t~
Když je dokonalost RELATIVNÍ (souhlasím, dokonalost prostě není objektivní, všeobecně a za všech okolností platné, měřítko), jak může být nějaká její hranice označena za nízkou? :-)
 Saamajna 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 15:44:44)
Sem si vzpomela na vyrok o modernim petiboji:

"Je to uzasnej sport, kde clovek vyhraje zlatou medaili tim, ze je vsude prumernej!"

(Tomas Klus, volna citace...)

~:-D
 cestovniguru 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 16:47:26)
Kudlo, jde o to, v jaké skupině lidí se pohybuješ. Vezmi si, že i vzdělaní lidé v Sillicon Valley, kteří vydělávají miliony dolarů a mají asi krásný život v krásném prostředí, se cítí mezi sebou průměrní, protože jiné lidé se tam asi moc nevyskytují. Takže v rámci skupiny nadprůměrných se klidně můžeš cítit průměrně, ač ten průměr je vysoký.
 Kudla2 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 16:52:22)
No právě, je to celý strašně relativní.

A teď kacířská otázka: jakou cenu má vyniknout nad průměr té skupiny, ve které se běžně pohybuju a je mi v ní dobře? Nerozhodí to můj vztah k té skupině a té skupiny ke mně?

Když jsem třeba brnkala na kytaru, tak jsem v určitou chvíli zjistila, že když se budu vyvíjet dál, tak to lidi kolem mě (se kterýma jsme si s chutí zahulákali písničky na tři akordy) už nejen neoceněj, ale bude je to nudit. Společnost jsem měnit nechtěla (hudební vkus byl opravdu jen okrajová věc, která nás spojovala), hledat si novou jen kvůli muzice taky ne, tak co? Měla jsem dřít třeba klasiku jen sama pro sebe?
 Rozállie 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 9:40:25)
"A teď kacířská otázka: jakou cenu má vyniknout nad průměr té skupiny, ve které se běžně pohybuju a je mi v ní dobře? Nerozhodí to můj vztah k té skupině a té skupiny ke mně?

Když jsem třeba brnkala na kytaru, tak jsem v určitou chvíli zjistila, že když se budu vyvíjet dál, tak to lidi kolem mě (se kterýma jsme si s chutí zahulákali písničky na tři akordy) už nejen neoceněj, ale bude je to nudit. Společnost jsem měnit nechtěla (hudební vkus byl opravdu jen okrajová věc, která nás spojovala), hledat si novou jen kvůli muzice taky ne, tak co? Měla jsem dřít třeba klasiku jen sama pro sebe?"

Kudlo, to je docela zvláštní, se na to vůbec ptát :-)
To je jak s těma dortama - taky jsem dovedla k dokonalosti naše rodinné dorty, jejich dokonalost spočívala v tom, že je prostě naši oslavenci mají nejradši, nechtějí jiné. Je to něco na způsob toho korpusu s marmoškou, jen s určitou specifickou úpravou, který by nikoho cizího neohromil. Kdybych chtěla dělat výstavní kousky, tak bych si musela sehnat jiné odběratele - ale o to nestojím. Pro nás doma jsou tyhle dorty NEJ na světě, zatímco ty ostatní, které by vyhrávaly celosvětové soutěže, považujeme za průměrné až podprůměrné ~d~ (tedy kdybychom se o ně zajímali).
U hry na nástroj je to podobné. Chci umět hrát pro sebe - pak mi to za tu námahu stojí a učím se a baví mě ten samotný proces učení. Nebo hraju pro někoho - pak se naučím to, co má ten druhý rád a je to v danou chvíli to největší vítězství :-)

Soutěžení je zkrátka děsně relativní.
 Kudla2 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 10:03:05)
Rozállie,

ale kdepak, to je naopak úplně legitimní otázka.

Protože to odkrývá další vrstvu - jak je vlastně definovaná ta "dokonalost"? Mají se Tvé dorty nebo moje hraní poměřovat nějak objektivně (a v tom případě by možná neobstály), nebo je potřeba při tom celém přihlížet i k okolnostem (kdybys dělala dorty podle Savarina, tak by byly objektivně mnohem dokonalejší než dorty podle Rozállie, ale lidem, pro které je děláš, by chutnaly méně, takže by vlastně svůj účel splnily hůř než ty od Savarina)?

Nebo "svíčková od maminky", jejíž kouzlo spočívá v tom, že je roky úplně stejná.

Proto si myslím, že ta snaha o neustálé zlepšování/dokonalost/nadprůměrnost sice zní hezky, ale má to svoje meze.
 Kudla2 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 10:30:09)
Tak kdyby mi někdo vytknul, že jsem mu upekla na jeho oslavu dort, tak ho kopnu do pr..le a příště mu neupeču už ani svítek. ~o~
 NovákováM 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 21:22:02)
Valkýro.. bych mu do toho dortu plivla (nemám na to, abych mu v něm vymáchala hubu)... a příště houby.

Bez legrace. Taky se v mnoha věcech snažím o určitou dokonalost a postupem času zjišťuji, jak průměrná až velmi podprůměrná a nedokonalá jsem.

V lecčems - jen pár příkladů:
pečení dortů na rodinné akce jsem vzdala poté, co je někdo z rodiny dělá krásné a o dost lepší, takže když upeču - sežereme ho doma
řídit auto v přítomnosti určitých osob nebudu, řídím pomalu a jsem nejistá
vařit lepší guláš umí manžel, tak mu to ráda přenechám, nakonec, on u toho kouká na fotbal
háčkovat, plést a šít o MOC LÉPE umí většina holek, co prodávají na fler.. no některé teda ne :-D, ale činím tak čistě pro sebe a vlastní potěchu...a nosím to sama.
atd. atd.

Ale nemám z ničeho z toho újmu. V základu mne to zbavilo určitých závazků a očekávání okolí, které se plynule přesunuly na jiné osoby :-D a já si místo pečení a zdobení dortu přečtu třeba knížku.

Takže u mne dobrý. Čím jsem starší, tím více dávám přednost dokonalostem cizího snažení a vlastnímu pohodlí a spokojenosti. Už nějak netoužím vynikat.
 magrata1 


Re: Chvála průměrnosti 

(10.6.2019 8:12:02)
Kudlo, asi tak.
Moje mamka skvěle peče. Na inovace taky není, dělá dorty krémové, nepřeslazené, případně ty ovocné. Ozdobí to krémem, něco občas vymyslí, např. synovec rybář dostal dort rybník (ani nevím, co byla ta voda, asi nějaké vlnky z krému nebo alobal), u toho plastová figurka, které taťka vyrobil prut z párátka a niti. A byl hezký a vtipný. Zdobení marcipánové nevyrábí, občas koupí nějaké růžičky. A všem nám to moc chutná. My ty potahovací hmoty nemáme rádi a dělat to kvůli efektu?~8~
Já, ač výtvarně nadaná a vzdělaná, to zdobení nezvládám vůbec. Upeču chutné řezy, zákusky, makronky, indiány... Nejsou to výstavní kusy, ale všechny kamarádky chtějí místo darů k narozkám moje zákusky. Kdyby měla některá pindy, příště bych jí přinesla bonboniéru~y~
 Rozállie 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 11:35:54)
No právě, Kudlo. Ta objektivnost poměřování je prostě kravina, nic takového doopravdy neexistuje ~:-D
Je mi úplně k prdu, když se celosvětově uznávaným měřítkem stane dort od tvého Savarina a mě prostě nebude chutnat a třeba se mi ani nebude líbit na pohled. Sice uznám, že je za ním spousta práce i umu, ale to je všechno. Já si radši budu dál doma plácat naše "korpusy s marmeládou"(aniž by to znamenalo, že mě to stojí méně úsilí, než tu cukrářku).
Já ani úplně nevěřím tomu, že nějaký oceněnec je jediný svého druhu na celém světě, kdo danou věc dokáže. Byl jen ve správnou dobu na správném místě, narozdíl od někoho, kdo toho třeba umí ještě víc.

Takže vlastně nejde jen o to, být dobrý v něčem pro mě důležitém, ale i o to, aby to ocenil hlavně ten, na kom mi záleží. Přičemž ten někdo můžu být (měla bych být) i já sama.
Řekla bych, že pokud nutně potřebuju k pocitu spokojenosti ocenění ZVNĚJŠKU, něco je na mém životě špatně. Je to fajn bonus, to jo, ale aby na tom záviselo mé štěstí, to fakt nechci ani pro sebe, ani pro moje děti.
 Kudla2 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 11:43:20)
Rozállie,

hle, moudrost přicházející s věkem (trochu ironizuju, ale ironizuju i sama sebe ~;) ).

Protože si myslím, že máš pravdu.

Před časem jsem si říkala "jak to ta herečka, která se vzdala hraní ve prospěch rodiny, mohla udělat, přece mohla být slavná, kdežto teď ji znaj jen její děti", teď už to chápu mnohem víc.
 Rozállie 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 11:55:48)
~t~

Jj, a já mám k té slávě ještě jednu zkušenost. Dcera jednu dobu psala povídky, byla v tom fakt dobrá (i "objektivně", aby někdo neřek ~2~ ). Problém byl v tom, že nejlepší kousky vyprodukovala, když byla v šílené depce. Tehdy jsem s konečnou platností došla k tomu, že radši ať svět přijde o dokonalá literární dílka, než aby mělo moje dítě nešťastný život.
Ne, že bych jí do toho kecala, to jsem si jen tak pro sebe přemýšlela, jak může být děsivý život matky někoho slavného.
 Kudla2 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 12:02:25)
Rozállie,

to je fakt.

Spousta výborných umělců tvořila z nějakého duševního přetlaku, který nebyl vždycky pro ně příznivý.

Spokojenost většinou žádný básníky neplodí. ~;)
 K_at 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 12:19:07)
Greto, Vano mi prijde hrozne krehkej, nesmelej a vnitrne vlastne rozbitej. Prekvapilo me to.
 NovákováM 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 21:25:20)
~t~~t~~t~~t~~t~~t~~t~

no to mi připomnělo - Básníky.

"mohl bych Vám na ty deprese něco předepsat"
"Vám se moje obrazy nelíbí?"

A jinak ~R^ samozřejmě souhlas.
 byvala radka 


Re: Chvála průměrnosti 

(11.6.2019 11:32:03)
"Nebo "svíčková od maminky", jejíž kouzlo spočívá v tom, že je roky úplně stejná."
kouzlo "svíčové od maminky" spočívá v tom, že je "od maminky"
 Kudla2 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 10:07:35)
A ještě:

já jsem to téma založila i proto, že jsem si v dřívějších letech občas naivně představovala, že v něčem vyniknu tak, že budu kvůli tomu třeba slavná, a myslela jsem si, že když se mi to nepovede, tak nebudu moct být spokojená, protože vlastně budu nula.

Ale teď mi z toho vylézá něco úplně jiného - lidi, které znám a kteří prožili naplněný život, rozhodně nejsou žádné nuly, i když by se nic z toho života nemělo šanci dostat na stránky novin.
 Rozállie 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 11:15:03)
"chtěla jsme být v něčem dobrá a hlavně prospěšná. No, to se ani zdaleka nestalo a dost mě to štve."

No jo, to je zas jiná vrstva "průměrnosti". Ta prospěšnost je taky relativní (kupodivu ~k~ ), a říká se, že když člověk nemá v práci pocit prospěšnosti, tak prostě šťastný nebude ~d~
 Evelyn1968,2děti 


Re: Chvála průměrnosti 

(7.6.2019 20:44:51)
Já chci dělat jen to, co mě baví, bohužel v tom nevynikám~t~, ale dost se tomu blížím, co mám dospělý děti, už toho moc nutně nemusím~;) a zaměstnání mě baví.
 kachna_ 


Re: Chvála průměrnosti 

(8.6.2019 8:11:07)
pro mě to není snažit se o to, být v něčem nejlepší, ale dělat to důležité, jak umím nejlépe. Jestli to je průměrné, nadprůměrné nebo podprůměrné, to už je jedno. Být průměrný, vě mně evokuje představu nedělat důležité věci naplno.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.