Otázka
Odpověď
Re:Právní uvolnění dětí k adopci
8.4.2003 16:57:03 Kateřina Malinová
Milá paní Johano,
zcela s vámi souhlasím v tom, že v některých případech to vypadá, že se děti dostávají do náhradních rodin velice pomalu. Je to samozřejmě špatně a čas, který dítě zbytečně stráví v ústavu, je v jistém smyslu nenahraditelný. Rozhodně to ale není vždy vinou sociálních pracovnic. V mnoha případech jsou to ony, jejichž zásluhou děti nalézají nové domovy a často proto dělají mnohem víc, než je jejich povinností. Náš systém péče o opuštěné děti samozřejmě není dokonalý a v mnohém by se dal zlepšit. Tak, jak říkáte, zcela jistě bychom našli v zahraničí mnoho inspirujících podnětů, které by v našich podmínkách mohly zcela bez problémů fungovat. Větší zapojení prověřených neziskových organizací nebo upřednostňování nejlepšího zájmu dítěte před zájmem jeho biologických rodičů může být jedním z nich.
Samozřejmě je dobré, pokud se žadatelé budou ozývat a jejich hlas k případům, kde děti na rodinu čekají zbytečně dlouho, bude slyšet.
Musím ale na rovinu uvést, že dětí vhodných k osvojení je skutečně mnohem méně než žadatelů. Také ne všichni žadatelé čekají stejně dlouho, protože se jednak liší situace v jednotlivých regionech a také se vždy hledá nejvhodnější rodina pro to které konkrétní dítě.
Důvodem, proč dítě zůstává v ústavu, nemusí být ale vždy jen to, že o děti projevuje zájem jejich biologická rodina, může jít např. o dítě, které bylo z několika rodin vráceno a již nechce zažít další zklamání. Také víme, že ne pro každé dítě se nová rodina hledá snadno. Z naší praxe dobře známe případy obtížně umístitelných dětí pro jejich zdravotní obtíže, výchovné problémy, věk, etnický původ nebo proto, že se jedná o skupinu sourozenců. Pomocí v takových případech by mohly být profesionální pěstounská péče, o jejíž zavedení naše Středisko NRP již dlouhou dobu usiluje. Především bychom však měli vynakládat veškeré úsilí o to, aby se děti do ústavních zařízení vůbec nedostávaly. Tady by mohla sehrát svoji roli terénní sociální práce, nižší počet případů na jednu sociální pracovnici a rozsáhlejší systém individuální podpory.
zcela s vámi souhlasím v tom, že v některých případech to vypadá, že se děti dostávají do náhradních rodin velice pomalu. Je to samozřejmě špatně a čas, který dítě zbytečně stráví v ústavu, je v jistém smyslu nenahraditelný. Rozhodně to ale není vždy vinou sociálních pracovnic. V mnoha případech jsou to ony, jejichž zásluhou děti nalézají nové domovy a často proto dělají mnohem víc, než je jejich povinností. Náš systém péče o opuštěné děti samozřejmě není dokonalý a v mnohém by se dal zlepšit. Tak, jak říkáte, zcela jistě bychom našli v zahraničí mnoho inspirujících podnětů, které by v našich podmínkách mohly zcela bez problémů fungovat. Větší zapojení prověřených neziskových organizací nebo upřednostňování nejlepšího zájmu dítěte před zájmem jeho biologických rodičů může být jedním z nich.
Samozřejmě je dobré, pokud se žadatelé budou ozývat a jejich hlas k případům, kde děti na rodinu čekají zbytečně dlouho, bude slyšet.
Musím ale na rovinu uvést, že dětí vhodných k osvojení je skutečně mnohem méně než žadatelů. Také ne všichni žadatelé čekají stejně dlouho, protože se jednak liší situace v jednotlivých regionech a také se vždy hledá nejvhodnější rodina pro to které konkrétní dítě.
Důvodem, proč dítě zůstává v ústavu, nemusí být ale vždy jen to, že o děti projevuje zájem jejich biologická rodina, může jít např. o dítě, které bylo z několika rodin vráceno a již nechce zažít další zklamání. Také víme, že ne pro každé dítě se nová rodina hledá snadno. Z naší praxe dobře známe případy obtížně umístitelných dětí pro jejich zdravotní obtíže, výchovné problémy, věk, etnický původ nebo proto, že se jedná o skupinu sourozenců. Pomocí v takových případech by mohly být profesionální pěstounská péče, o jejíž zavedení naše Středisko NRP již dlouhou dobu usiluje. Především bychom však měli vynakládat veškeré úsilí o to, aby se děti do ústavních zařízení vůbec nedostávaly. Tady by mohla sehrát svoji roli terénní sociální práce, nižší počet případů na jednu sociální pracovnici a rozsáhlejší systém individuální podpory.
V její náručí
