Re:Trauma po úmrtí dítěte

Vážená paní Hano,

chápu, že jste zaskočena, že po tak dlouhé době se znovu vynořily zasuté vzpomínky na ztrátu Vašeho dítěte. Klíčem k naléhavosti těchto pocitů je jistě to, že otěhotněla právě ta Vaše kamarádka, s níž jste tehdy prožívala své i její těhotenství s tak rozdílnými konci. Nebylo mi úplně jasné, zda jde „jen“ o to, že se Vám oživily staré vzpomínky a nebo zda je to ještě v kombinaci s tím, že Vy sama se pokoušíte zatím neúspěšně o další těhotenství. Vyrovnat se s prožitkem ztráty právě narozeného dítěte je těžké a kromě žen, které procházejí léčbou neplodnosti se u nás setkáváme i s ženami (nebo páry), které mají podobné problémy jako Vy- jen se o tom mluví asi ještě méně často než o problémech s otěhotněním nebo léčbou neplodnosti,a to často i mezi nejbližšími. Je možné že Vaše nepříjemné stavy zase samy od sebe odezní, je ale také možné, že se takto projevuje to, že jste se se ztrátou dítěte nemohla srovnat a místo toho se ten zážitek snažila potlačit, někam uzavřít, což se možná dařilo v případech, kdy jste potkávala jiné těhotné, k nimž nemáte takový vztah, jako ke kamarádce.
Ke zpracování traumatických zážitků někdy mohou pomoci nejbližší, někdy je ale trauma tak obtížně zvládnutelné, že je třeba vyhledat odbornou pomoc (to není o vaší neschopnosti řešit si své problémy, ale daleko více o tom, jak moc a jak nečekaně Vás ztráta dítěte zasáhla), nejlépe nějakého psychoterapeuta. Jste-li z Prahy, můžete přijít i k nám, pokud ne a nevíte kam ve svém okolí zajít, dejte vědět, odkud jste, možná bychom měli nějaké kontakty na místo Vám dostupné. Pokud byste dala přednost e-mailové korespondenci, i to je možné.

Zdraví

Lenka Šimková, www.isz.cz/ratolest