Otázka
Odpověď
Re:Výchova ve 3 letech
19.10.2004 22:36:45 Mgr. Klára Rulíková
Milá Jano,
na vaši otázku je velmi těžká odpověď. Sama moc dobře víte, jak je výchova náročná a jak je každé dítě jiné.... Děláte to, třeba jen intuitivně, správně. Umíte si zodpovědět, proč je tomu tak, proč Nik "zlobí". Je to pro něho těžké, být stále ten "druhý". To, že se snaží dělat naschváli k výše uvedenému patří...
Možná mě trochu zarazilo, že začal koktat a "čůrat za postel" ve stejnou dobu - snad tohle jediné bych zkusila probrat s vaším pediatrem (pokud je dobrý), aby nešlo o nějakou psychickou poruchu, o jejíž příčině třeba ani nemusíte vědět...
Jinak bych se jen obrnila trpělivostí a doufala, že vztekání vašeho Nika přejde (a věřte, že přejde - pokud ne, tak se alespoň stane snesitelé!).
Napadly mě ještě tři poznámky na konec - mohl by CVám pomoci starší syn, kdyby se stali s Nikem "partneři". Jsou to oba kluci a třeby by se Nik chtěl staršímu bráchovi podobat a dalo by se s ním takto "pracovat" (starší bratr jako vzor). Druhá věc je, půjde-li Natálka do školky a Vy byste mohla ještě zůstat doma (třeba pár měsíců), mohlo by to Nikovi také pomoci - užil by si jen Vás, nemusel by se o Vás s nikým dělit a po Nikolčině návratu by mu jistě vyprávěla, jaké to ve školce je a třeba by se do ní také začal těšit.
Poslední rada či doporučení je, zkusit si najít ve svém okolí maminku se stejně starými dvojčaty (popř. Klub dvojčat) a probras s ní vaše pocity a obavy. Viděla byste, že jsou na tom i jiné maminky hodně podobně!
Přeji Vám hlavně pevné nervy a Vám i vašim dětem hodně zdraví!
Mgr.Klára Rulíková
na vaši otázku je velmi těžká odpověď. Sama moc dobře víte, jak je výchova náročná a jak je každé dítě jiné.... Děláte to, třeba jen intuitivně, správně. Umíte si zodpovědět, proč je tomu tak, proč Nik "zlobí". Je to pro něho těžké, být stále ten "druhý". To, že se snaží dělat naschváli k výše uvedenému patří...
Možná mě trochu zarazilo, že začal koktat a "čůrat za postel" ve stejnou dobu - snad tohle jediné bych zkusila probrat s vaším pediatrem (pokud je dobrý), aby nešlo o nějakou psychickou poruchu, o jejíž příčině třeba ani nemusíte vědět...
Jinak bych se jen obrnila trpělivostí a doufala, že vztekání vašeho Nika přejde (a věřte, že přejde - pokud ne, tak se alespoň stane snesitelé!).
Napadly mě ještě tři poznámky na konec - mohl by CVám pomoci starší syn, kdyby se stali s Nikem "partneři". Jsou to oba kluci a třeby by se Nik chtěl staršímu bráchovi podobat a dalo by se s ním takto "pracovat" (starší bratr jako vzor). Druhá věc je, půjde-li Natálka do školky a Vy byste mohla ještě zůstat doma (třeba pár měsíců), mohlo by to Nikovi také pomoci - užil by si jen Vás, nemusel by se o Vás s nikým dělit a po Nikolčině návratu by mu jistě vyprávěla, jaké to ve školce je a třeba by se do ní také začal těšit.
Poslední rada či doporučení je, zkusit si najít ve svém okolí maminku se stejně starými dvojčaty (popř. Klub dvojčat) a probras s ní vaše pocity a obavy. Viděla byste, že jsou na tom i jiné maminky hodně podobně!
Přeji Vám hlavně pevné nervy a Vám i vašim dětem hodně zdraví!
Mgr.Klára Rulíková
V její náručí
