Ivik: no zvládám to, protože tomu staršímu jsme něco prozatím ukončili. A zůstal mu mimo školu jenom jeden a to keyboard. Pak má dramaťák a keramiku, ale to má při škole a družině.

Vojtovi pokračuje fotbal a je stále nadšen. Naštěstí přesun do tělocvičny je přesně v den a hodinu, kdy má Maty hudebku a je to na stejné škole, takže to stíhám.

Logopedie stále pokračuje. Nějak nám nejdou sykavky. Nenich schopen udržet jazyk dole za zuby a mít zavřenou pusu, tak aby se ty sykavky naučil. No r a ř začneme řešit až po sykavkách.

Tony má 2,5 a vypadá zatím stylem mluvy, že by to mohlo být bez logopedie. Ale nechci předbíhat. Může se to zastavit a bude po radosti. Ale zatím se fakt snaží krásně.
Chození po kroužkách a logopedii mu nevadí. Je zvyklý od malička, takže to zvládá v pohodě. Nevteká se taky, ale slovíčka Já sám, znám velice dobře už půl roku a je to někdy děs. Když mu s něčím opravdu pomůžu, protože se mi nelíbí, že to není bezpečné, tak on jak naschvál se vrátí k začátku a musí to prostě udělat sám. Jednou to znamenalo i pád ze schodů. Naštěstí jen odřeniny. Ale prostě to tak je. Je šikovný, tak to většinou zvládá. Ale oblékání zatím ne a ne. Někdy se už snaží, ale ještě to moc nejde. Hlavně je to zrovna činnost, o kterou se SÁM nedere. Jenomže mě také čeká práce, teda zatím žádná v dohlednu, ale za pár měsíců už končí mateřská, takže se hledat bude muset a školka prostě nastane. Je mi líto, že teda Tony bude muset vše absolvovat už se spaním. Ti dva před ním nemuseli. Takže to bylo v pohodě. Ach jo. Snad to zvládneme. Musíme.

Strop: jo to jsem se dívala. Tak snad jste naprosto v pořádku. Je to děs. Člověk má pak strach, co se může stát. Já vždycky, když jde někdo někam sám (bez nás ostatních), tak se bojím. Prostě si nedokážu představit, kdyby se něco stalo, že své děti a manžela nemám u sebe. Jsem asi divná, ale prostě to tak je.