Ahoj, taky mi to přijde divné. Minule takhle naše známá u nás na návštěvě strašila svou 14měsíční dceru - "Nechoď na balkon, je tam bubák..." A to byl ve stejném pokoji ještě náš dvouletý syn a syn druhé kamarádky.. U syna zabírá vysvětlovat a mluvit o tom, co nastane, když... Mluvit o pocitech - že bude někdo smutný, že se bude zlobit, když udělá to a to nebo nepřestane něco dělat.. Taky celkem zabírá říci věci dopředu - např. ještě dvakrát se sklouzneš a půjdeme domů. Nebo když vím, že by mohl nastat problém, tak nabídnout dvě možnosti - půjdeš sám nebo tě mám vzít apod. A jak už tu někdo psal - maximálně "strašit" něčím, co skutečně udělám, např. když nepřestaneš házet kamínky, jdeme domů. A dodržet to. Z.