Mili, dobrá rada drahá Taky vlastním raubíře bez pudu sebezáchovy, nemazlil se, škodil, lítal , ničil a období od 1,5 roku do asi 2 let byla fakt síla.Už jsem se bála, že mi ho sebere sociálka, měl během toho roku šestkrát rentgenovanou hlavu a to jsem byla pořád ve střehu- smůla, byl prostě rychlejší a jeho duševní zkraty se prostě nedaly předvídatTeď je mu deset a už to celkem jde, hodně pomohly kroužky- vybrala jsem skauta a karate- v obojím musí dost držet pusu a krok. A když byl malý, tak největší úspěch mělo udělat doma holobyt, vše potenciálně nebezpečné přimontovat skoro do výše lustru a na všechny skříně, ledničku, okna atd. dát dětské pojistky.Venku- dneska se za to trochu stydím- chodil na vodítku, které jsme si nechali dovézt z Anglie- kroucená dvoumetrová šňůra s klepety na dětskou a dospělou ruku na protějších koncích....jeho skoky do silnice mě ničily....Momentálně mám další dítko a v jeho patnácti měsících ho paranoidně pozoruju, jestli bude stejný jako jeho starší bráchaakční je taky dost, ale když zařvu "ne", tak ho to zastaví, případně zpomalí, místo aby hodil škleb přes rameno a zrychlil....tak to snad tentokrát klapne a nebude ze mě vyřízená troska.Už jsem matka v letech a jak už tady zaznělo, nějak na to nemám ani fyzicky ani nervy