Nechali, a bylo mi tak nějak jedno proč. Zkrátka jsem to vědět chtěla a přijde mi zbytečné vymýšlet důvod proč. Moje teta mi řekla, že jako PROČ jsem na to zvědavá, tak jsem jí řekla, že je to MOJE dítě a tudíž když to vědět chci, tak pokud technika dovolí, tak to prostě vědět budu a jsem ráda, že do tohohle mi nikdo kecat nebude

Respektuju ale, když chce někdo překvapení. Jen nesnáším, když si to někdo nechá říct a svému okolí hlásí: My to víme, heč, ale vám to neřekneme... Tak to mi přijde jako v mateřské školce

A s tím jménem, my jsme měli u obou dětí pracovní jména trpajzlík a Gertruda a jména finální jsme vyhlásili až u porodu. U porodu dcery jsme dokonce neměli chlapecké jméno vybrané, naštěstí ho sestra nechtěla, prostě jsme to nějak nestihli a ona chtěla na svět dřív