Já mám zkušenost, že děti jsou dost konzervativní a to co matku ubíjí, jim vůbec nevadí. Takže u obou stále dokola čtu leporela, prohlížíme obrázky a říkáme co na nich je. 3-4 hodiny denně jsme venku, koukáme, kde co jezdí, kde se co staví, kde mají jaké zvíře, kde letí letadlo, když jezdí po poli traktory a kombajny, je to svátek , prostě jak v blázinci občeas. Tlačím kočár a mluvím a mluvím a kývám a ukazuju.
Doma zas házíme kostky do kyblíku, stavíme hrady, jezdíme s vláčkem, autem, nakládáme něco někam, vyndá nádobí, pak ho uklízíme, až bude starší (má rok), budeme malovat, modelovat, vybarvovat omalovánky, stavět stavebnici, do toho pořád zpíváme, říkáme říkanky nebo různě ležíme všudemožně po bytě a koukáme na cokoli, co malého zaujme.
A večer jsem tak uhraná, že bych šla na 1 den v týdnu třeba házet lopatou, jen u tomo moct mlčet
Ale mám výhodu, že mám paměť na básničky a písničky, takže jen tak sypu z rukávu.