já myslím, že nejdůležitější je jak se k dětem přistupuje, jak také vy budujete jejich vztah a pak na samotné povaze vašich dětí... při věkovém rozdílu třeba ty 4 roky to jde trochu jinak než u 2letého rozdílu. to dá trochu víc práce.
4letý člověk nebere malé mimino jako soupeře. dovede si uvědomit, že ten malý šahá po všem co ho zajímá i když si s tím zrovna hraje starší. ví že to nedělá schválně. takovou situaci si ale 2leté dítě uvědomuje jinak. ale myslím, že i u většího věkového rozdílu může to větší na menší žárlit pokud ho nějak upřednostňujete a třeba větší má omezené možnosti kvůli staršímu atp. rozhodně bych nepasovala staršího do role spoluvychovatele. to neznamená že by třeba nemohl pomoci, když má sám zájem , ale nenutit ho pokud to tak není. dítě jsme si pořídili my tak je to především naše starost. já neříkám, že to dělám ideálně, ale takový přístup se mi osvědčil (zatím)

okopíruji so jsem psala o diskusy dřív:

"já třeba nevynechám pochvalu v momentě kdy si spolu hezky hrajou.vždy to pozitivně okomentuji, že si hezky hrají, dohodli se a tak, že to umí
no když zrovna o něco se přou tak se je snažím dovést k domluvě, že třeba nejdřív jeden a pak se vystřídají a nabídnu něco jiného ke hraní
nefunguje to vždy to je jasný
co nedělám je upřednostňování třeba kvůli věku že je malý nebo velký (na to jsi ještě malý, na to už jsi velká nebo tak),aby jeden nežárlil na druhého. stejně tak si odpouštím větu : jsi velká tak ho to učíš....holka není odpovědná za to, jak se bráška chová a spíš to vyvolává zase vztek na sourozence, že kvůli němu nemůže něco dělat...rozhodně neexistuje : tak mu to nech on je ještě malý..ona nemůže brát nic jemu a on jí, jinak to také vbuzuje různý negativní pocity jeden vůči druhému si myslím

to výš že se perou, ale když to porovnám třeba se vztahem jejich sestřenice a bratrance, ti vyloženě vymýšlejí, jak druhému udělat něco naschvál a také mají od sebe dva roky
co si myslím, že u nich dělá zle je, že o skoro vše soutěží...kdo bude první tam.....jak nevinná věta....ale ono to bude ale asi složitější"

trochu mě zamrzelo hodnocení : "...dostavají mě ovšem matky které tvrdí jak užasně si věkový rozdíl 1,5-2roky vyhrajou no nevim..."
tak nevíš....já neříkám, že moji nejsou nikdy v sobě, ale teď co zase trochu povyrostli a mladší už opravdu je schopen spolupracovat, dostal se do školkového věku, si spolu třeba hodinu v klidu hrají a musím se podívat jestli se něco neděje, protože je klid....najdu je třeba zalezlé v posteli a společně si prohlížejí knížku....

loni před vánoci se jim narodil bráška a platí co jsem psala zezačátku holka se k němu chová jako maminka, ale klučík ho bere jako bráchu.....