Babá - teda vážně teď lituju že jsem sem koukla.
Za co mě odsuzuješ? že jsem napsala větu o tom že spousta lidí má méně než Mili a přesto zůstávají stateční a bojují. A nejen to, mají i radost ze života?
Koukni na příběhy lidí tady na rodině, na ty katastrofy co se tu občas dějí. Víš kolik maminek už tady přišlo o dítě, víš kolik se za tu dobu narodilo předčasně narozených, nemocných? Proč myslíš že jí tu radím? Jen tak z dlouhé chvíle?

Má milá co o mě vlastně víš, že soudíš? Nepíšu tu svůj příběh a ani nebudu, narozdíl od Mili nežiji ve svém smutku. Zemřelému nepomůžu, nic mu nedám - zkončilo to. Mám živé a ti mě potřebují.

Mili se podle mého zbytenčně trápí a co je horší ona si ten smutek v sobě živí a obnovuje. Ať si to dělá, je to její věc. Průšvih je že má děti a malého prcka. co je to asi za život vyrůstat s maminkou, která má za koníčka truchlení po mrtvé sestřičce?