Ahoj všem, přečetla jsem si vzdejší témata a rozhodla jsem se napsat.
Nějakou dobu držím dietu a věnuji se víc sportu, hodně jsem shodila, to je pravda, ale mám tak debilního bráchu, který vidí hubenou holku jen anorektičku..pořád mi tvrdí, stejně si tlustá. (mmch musím říct, že sám strašlivě přibral,kvůli lékům po kterých se zvyšuje dost chuť k jídlu a to si absolutně nepřiznává, tvrdí o sobě, že je hubený,cpe se v jednom kuse, )
Zhubla jsem opravdu viditelně, ale vzhledem k tomu, že moje BMI je teď 22,3 tak vím, že prostě hubená nejsem, jsem akorát.
Okolí si dost všimlo, že jsem spadla a když se o tom kdosi bavil s bráchou, a pronesl ten člověk, že jsem zhubla (nebyla jsem u toho), tak brácha mu řekl: hm, kapku!!!!!(Pak mi to totiž mezi řečí říkal) Prý kapku a taková dřina.
Sakra já už došla tak daleko, že nejím za celý den pomalu nic a cvičím jako blázen a nevím co proto mám ještě udělat. Vyloženě je mi zle dennodenně a on se cpe od rána do večera a ještě mi vyčítá, jak jsem špek a když mi řekne mamina, zas jdeš cvičit,jo? Blázne. Tak brácha, jen ať cvičí, aspoň zhubne.

Anorektička ze mě nikdy nebude, protože mám prostě široký boky, zadek už pomalu žádný nemám, ale boky široký zůstanou napořád a to z pohledu zepředu na mě, dělá dojem tlusté.



Píšu sem, protože už je mi tak špatně ze všeho, že nevím co dělat, je mi špatně ze sebe, z mého jídla, z mého těla, ze všeho.

Hladovím a je mi zle, najím se a je mi zle, vůbec nejsem ráda, že nemám konečně hlad a můžu něco dělat, naopak, zas mě chytnou výčitky, že teď minimálně 2kg přiberu.

Je mi zle ustavičně. Pořád a dneska jsem pochopila, že to tak bude už pořád.
Jestli chci být štíhlá, tak mi nikdy nebude dobře, vždycky mi bude zle z hladovění nebo mi bude zle z toho, že jsem se najedla.


Jsem strašně unavená, nejraději bych spala celý den, přijde mi, že moje tělo podvědomě šetří energií, protože mám chvíle, kdy nejsem schopná se přinutit k pohybu, prostě se musím přemlouvat, abych si šla zaběhat (ale nevynechávám), pak přijdu domů a padnu na postel a usnula bych během dvou minut.



Chci říct maminkám, holkám, a všem lidem co chtějí být štíhlejší, aby se netrápili, tak jako já. Nepřeji nikomu moje výčitky po jídle, moje bolest když hladovím, motání hlavy, třes rukou, ospalost..

Jestli si chcete dát pizzu, hamburgra... do toho, já už ani nevím jak to chutná.


Chci přestat!!!
Ale nepřestanu, protože se jednou najím a je mi tak zle z toho jaký se mi ihned utvoří na břiše špek, a zavalí mě takové výčitky, že si slibuju, jak to následně vyběhám, ale občas po tom jídle ani nemám chuť jít běhat, ačkoliv jsou výčitky strašně veliký, tak jsem tak strašně unavená, že už nemám sílu jít běhat a jsem nešťastná ještě víc.


A teď nastal další problém, že už pomalu měsíc hladovím!! pořád stejnou mírou a váha se drží pořád stejná!!!!!! Už to jde mnohem složitěji než na začátku, nejde mi to dolů.
BMI je 22,3 a připadám si špekatá. Mám špek na břiše, mám tlusté nohy, boky všechno.


Je mi tak ze sebe špatně a zároveň fyzicky zle, že už nevím co dělat

Jen se porozhlídněte po dnešních ženách, každá je příliš vyzáblá a všichni to dneska berou jako naprosto normální ženu...a normální člověk všem připadá tlustý


Sice jsem viditelně zhubla, ale co z toho mám, špekatá jsem i tak a navíc i nešťastná!!!
A snad i závidím lidem co jdou po ulici, cpou se párkem v rohlíku a ty kalorie v něm jim vůbec nevadí, jsou šťastní a nemají problémy.
Já si vzít párek v rohlíku, tak mám nehoráznou starost, že to bude na mě hned vidět.
Ale zároven nedokážu mít pořád hlad.



Prosím, omluvte můj dlouhý výliv, ale držím to všechno jen v sobě, nikomu se nesvěřuji, a aspoň částečně jsem to někam musela sdělit.
Děkuji za pochopení