Tak vám něco napíšu. Než jsem měla synka, měla jsem BMI 21,67. Teď mám BMI 26,45. Mezitím jsem měla ještě o mnoho vyšší - po lécích. Jistěže mám někdy problém přijmout sama sebe - i pro váhu. Jenže pochopila jsem, že život je o něčem jiným. Podstatný je, aby moje postižené dítě chtělo žít a bylo co nejspokojenější: i za tu cenu, že se nebudu trápit dietami (díky zdravotním potížím vím o hladovění své). Vykašli se na TAKOVÝ KECY. Všichni jsme pěkně zmasírovaní reklamami a trendem hubenosti. Jistěže má něco do sebe podívat se na souměrně utvářenou postavičku. Ale mnohem důležitější je, aby ta postavička měla to správné v srdci a to správné v hlavě: to, co zřejmě Tvému bráchovi (a jim podobným) právě chybí...