Tak je to zase tady. Rozhodli jsme se s přítelem, že zkusíme plodit. Asi před týdnem jsme se domluvili, že za mnou v plodné dny přijede (to je teď ve středu). Celej týden jsem ve stresu, dělá se mi špatně, jsem vynervovaná a dokola řeším jestli to nemám odpískat. Je mi 35,5 let a když to teď odpískám, nejspíš půjde do háje i vztah (přítel už na to asi nemá taky nervy) a dítě mít nikdy nebudu.

Dochází mi silácké kecy, přestávám být vtipná a mám strach. Strach mám z toho že jsem stará, z toho že se to nepovede, z toho že na to nemám už sílu, že bych jako matka naprosto selhávala, ze ztráty svobody, práce, klidu na který jsem zvyklá. Ještě mám dva dny...když se rozhodnu že ne, tak se objeví zase strach z toho, že sama a úplně bezdětná - že mě to může jednou pěkně dohnat.

Slyšela jsem od někoho, že mateřství může nastartovat určitou sílu to pak všechno zvládnout, tak mě napadá, že nejsem schopna ráno vstávat... dělá se mi špatně, když musím vstát dřív jak před sedmou...

Možná je to všechno jedno (nějak to dopadne), ale rozhodnout se musím.

Když mi k tomu něco napíšete...