Ani se ti nedivím, žes mateřství tak dlouho odkládala, bo všechno moc řešíš.

Rozhodující je jedna jediná věc - jestli dítě skutečně CHCEŠ.
Nebudu ti zastírat, že třeba už nebudeš mít tolik energie, často ani nervy ve svém věku /vlastní zkušenost/, že ti nebude spousta věcí chybět - osobní svoboda a tak...ale na druhé straně, pokud o dítě vnitřně stojíš, zase tě určitým způsobem citově naplní. A musíš si říkat, že po pár letech se jeho pupeční šnůra uvolní a bude líp.

Pokud dítě doopravdy nechceš, asi bys to dělat neměla a měla si najít partnera, který o něj taky nestojí.

Ale pokud je za tvým NE, jen strach, tak fakt jednou možná budeš dost litovat - tak po 45, až budeš mít pocit, žes okusila a poznala maximum, a že tě to už nějak nebaví a netankuje - kariéra, cestování...to všechno jednou může omrzet.
Ale rodina, pokud jí založíš, je hodnota trochu jiného charakteru - dítě tě možná bude často vyčerpávat a prudit, ale nudit rozhodně NIKDY - hihi.

Hele, pokud jste finančně slušně zabezpečení a bydlíš ve velkém městě, jsou i možnosti /chůva, mikroškolky, dětské aktivity, práce na částečný úvazek/, jak žít i při dítěti.

Přeju ti, aby sis na tu klíčovou otázku PROČ dítě chceš odpověděla správně.
A rozhodně nejsem z těch, co bezhlavě křičí - bez dítěte nikdy. Ano, bez dítěte se dá žít. Záleží na tom, jestli tobě osobně to bude bez dítěte vyhovovat i později.