Ahoj,
prvně jsem nevěděla kam tohle téma vložit..napadlo mne -TÉMA- Deprese a jak na ni
Věci se mají tak, jak je vidět máme dětí jako smetí ..to poslední má skoro 6 týdnů..já mám 33 let a manžel 38
no a co co jde..Moje záchvěvy štěstí a naplnění se střídají s obrovským strach..jak to bude dál, teď si hodně lidí asi řekne, na to měla myslet, než si ho udělali, ale prostě takový škaredý, negativní myšlenky mě popadají, až po porodu
Hledala jsem na netu a našla jsem i hodně negativních příspěvků od lidí, co měli starší rodiče..že se za ně styděli a podobně..já si říkám, že se za nás snad stydět kluk nebude, doba je přeci jen jiná a rodiče budem snad jen mírně nadvěkový oproti spolužákům
chjo
Doufám, že mě to po 6 nedělí přejde

Kdo mě tady utěší?
Jste starší? Napadá vás něco..co si poručit, ať ty hlouposti pustím z hlavy?