Morče jsem měla, byl to můj miláček. Tlustý, spokojený, brala jsem ho ven "na pastvu". Kam jsem ho položila, tam jsem ho našla. Přesunoval se jen ze sluníčka do stínu. Jsou i čilé kusy. Ten náš byl s námi 3 roky, ale darovala mi ho kamarádka jako staršího, takže se dožil zhruba 5 let.
Reagoval na zvonek. Když někdo zazvonil, začal kvičet.
Ale vybavily se mi i vzpomínky smutné - když jsme mu pořídili samičku, měli mladé a po počáteční radosti nám samička i s malýma umřela. No tak to jsem už skoro zapomněla, ale jak se to teď vrátilo, zase mi je tak nějak nedobře. Obrečela jsem i křečky a později psa, je to pro každého v rodině náročné. Dítě se tím naučí mnoho(viz. Fulghum a jeho příběh o Sněhové Kouli), ale já zatím zvířátko nepořizuji. Stačí nám pes.