já mám dva kluky, 3,5 letýho a 6 měsíčního, první přišel nečekaně, hned po maturitě, nechali jsme si ho, i když finančně to byla bída s nouzí, o dalším dítěti jsem nechtěla ani slyšet, už kvůli psych. problémům, ale nakonec se to prostě změnilo a tentokrát plánovaně přišel další kluk... a těhotenství jsem si užívala a říkala si, sakra přece tohle nemůže bejt moje poslední těhu, to je divný, ale další už jsme neplánovali a přišlo prostě samo, selhala antiko pár dní před ms, takže to byl prostě osud... hodně jsem přemýšlela, co udělat (ne jen kvůli tomu, že jsem po dvou SC a od toho druhého uběhlo 5 měsíců) ale jakmile jsme se rozhodli, že si třetího (nejspíš kluka ) necháme, tak se mi strašně ulevilo a mám teď pocit kompletnosti, jak psaly holky. jsem sice na začátku těhu, ale věřím, že všechno bude v pořádku a třetí dítě k nám prostě patří