Dnes je to u dětí taková hra - já s tebou nekamarídím. U nás tím prošli všechny děti, dělají to dnes i kluci. U prvního syna jsem to taky špatně nesla a pořád jsem hledala, kde je chyba, proč s ním nechtějí kamarádit.
Nehledej chybu u svýho dítěte, né že by bylo dokonalé, ale o tom dnes to kamarádění není. Je to prostě chvilkový rozmar dětí. Dnes, když s tím přijde dcera, tak se jí zeptám a ty jsi např. Natálce něco udělala - ne (vždycky je ne, jak jinak - jsou ty naše děti dokonalé) a tak jí řeknu, tak dojdi za Natálkou a zeptej se jí proč s tebou nechce kamárádit - odpověď od N. zní většinou - jen tak. Tak řeknu dceři, ať jí řekne, že to není hezké chování, že se jí to nelíbí, když se někdo k ní tahhle chová a že by byla ráda, kdyby s ní zase kamarádila. Většinou to na chvíli zabere. Než zase s ní nechce kamarádit Alenka .
Opravdu nehledej proč, ale nauč dceru komunikovat, aby se někde v koutku neužírala tím, že je špatná, ale veď jí k tomu ať se dokáže zeptat, promluvit si a najít řešení. Funguje to.