poprvé jsem ho u porodu řekněme ignorovala. Nenaplánuješ si to dopředu, prostě to tak bylo. Cítila jsem, že tam mám někoho svého, to jp. Od začátku jsem měla veliké bolesti, byla u mě pořád porodní asistentka.
U druhého porodu u mě asistentka pořád nebyla a manžela jsem tam hodně ocenila. "Hlídal mě", pomáhal mi ve sprše, prostě úplně jiné než u prvního. Bolesti byly ošklivé až posledních 20 min.
U obou porodů jsem také byla ráda, že choval naše miminko. Nemohla jsem ho chovat hned a bylo skvělé, že bylo u tatínka. Tak asi tak.