dotaz do poradny jeronýma klimeše: "Pane doktore, jak byste hodnotil následující chování dospělého potomka, který už nebydlí s rodiči, přesto se (pro rodiče bezdůvodně) zahaluje do podivné samoty, nebere jim klidně i měsíc, dva mobil, nereaguje na emaily. Přestože ví, že rodiče, vzhledem k tomu, že jsou oba těžce nemocní jeho pomoc nutně čas od času potřebují, protože jinak si ji musejí zaplatit, mockrát ji také sám od sebe sliboval, ale zůstalo jen u slov..... atd." odpověď: "Vážená Petro, pro Vás a čtenáře těchto řádků z toho plyne jedno poučení. Pamatujte, že ze tří dětí se vyvede tak jedno. Jinými slovy jedno dítě je nerozmnožitelné a žije prapodivný život singla, starého mládence či panny. Druhé dítě se zabije v autohavárii, zemře na rakovinu, nebaví se rodiči ap. Teprve to třetí (samozřejmě tím nemyslím to nejmladší) je schopné si najít partnera a založit rodinu, takže prarodiče se dočkají vnoučat. Mít jedno dítě, dát mu podle svého svědomí tu nejlepší výchovu není, stejně jako u Vašeho bratra, žádná záruka, že se rodiče dočkají vděku, podpory či vnoučat. Právě na Vašich rodičích vidíte, že mít jedno maximálně dvě děti je vcelku sebevražedná tendence v naší společnosti. Viděl jsem řadu párů po krizi středního věku, kde zřetelně škodil malý počet dětí.... atd."