If...já jako 23letá pubertacka ti asi moc nepomuzu, ale asi vim jak ti je - byla jsem jednou jako au-pair u rodiny, kde nemluvil 4letý chlapecek. On to sice mel z opozdeneho vyvoje, jako miminko byl pry hodne nemocny a proste zameskal tu urcitou fazi mluveni, nevim jak u vas. Kazdopadne v tech 4 letech jen knukal - kdyz jsem ho videla poprve, myslela jsem ze me omyjou, vubec jsem to necekala a nebyla na to ani pripravena. Rozumnel, spolupracoval, vsechno chapal, uzasnejsiho klucinu jsem nevidela, ale proste nemluvil. A maminka z toho byla hodne spatna, presne tak jak pises - pribuzni, tchyne, a ty jejich hnusne poznamky Kluk navic vyskove vetsi i silnejsi nez jeho vyzably o dva roky starsi bracha, tak to hodne razilo i na ulici, taky mi nebylo ok.
Nicmene se uci, kazde nove slovicko prineslo tolik radosti, i on sam byl stastny, ze si dokaze rict o mliko, dokaze rict moje jmeno... Zacali pak chodit na logopedii a potom i do logopedicke skolky, tam byl nadseny (v normalni skolce zavisly na brachovi, ucitelky z neho taky moc nebyly nadsene ).
Preju pohodu a hodne uspechu!