Ahoj, tak můj syn Marek, nyní čtyřletý, ve třech letech nemluvil, a to ani máma. Uměl akorát gaga, bába, bíbí (pták). Už jsem byla celkem na nervy, i když starší kluk taky dlouho nemluvil (začal se rozmlouvat měsíc před třetími narozeninami), ale ten měl alespoň náznaky (první slabika apod.) Takže jsem se s Markem odebrala na logopedii, ale jen abych zavřela ústa doktorce, která nás chtěla posílat na neurologii. Na logopedii dobrý - předvedl, že opravdu nemluví a nehodlá na tom nic měnit. Ukázal na požádání všechno na obrázku včetně barev, čímž tak nějak prokázal, že opravdu není zanedbaný, jen umíněný. Od té doby tak nějak pro formu na tu logopedii docházíme 1x měsíčně. Logopedka s ním nezmohla naprosto nic, ale je milá a Marek ji vysloveně baví, už i pochopila, že ho k ničemu nedonutí, tak si s ním jen užívá ty jeho fórky . Rozmluvil se asi před třemi měsíci a teď tu pusu nezavře. V červenci pronesl první větu: "Bubí bíbí ee hop" = blbí práci, pokadili mi trampolínu
Pak začal přidávat sem tam slovo (srozumitelné jen povolaným, ale časem to piluje) a teď už mluví, mluví, mluví Teprve teď začíná mít smysl to chození na logopedii, aby se naučil pořádně vyslovovat.
Musím říct, že se mi to jeho nemluvící období vlastně děsně líbilo, velmi vynalézavě zařazoval pantomimu a byla to velká legrace. Pokud sama víš, že syn vnímá vše naprosto normálně, komunikuje a slyší, nenervuj se a vyčkej. No a nebo zkus tu logopedii, ono to asi k ničemu nebude, ale pokud to uklidní tvé okolí a přestane tě znervózňovat, tak to za to stojí. Chce to dobrou logopedku, aby vás neotrávila oba.
Některé děti prostě mluví brzy, jiné pozdě, jiné ještě později no a ty naše prostě ještě pozdějc nežli později. Ale v takových šesti letech nikdo nepozná, jestli tohle dítě mluví od roka nebo od čtyř.