On je Kubeš hrozně komplikovaná povaha. Nikdo s ním nehne nic "násilím" když on nechce, tak přes něj nejede vlak. Na jednu stranu z něj občas čiší frustrace z toho že nedokáže komunikovat (a o to víc je vzteklej a umanutej) a na druhou stranu odmítá se to "učit na povel" (jako prohlížet knížky, poslouchat říkanky, ukazovat v knížce, "jak dělá zvířátko"). Když má dobou náladu tak spolupracuje, zamává na pozdrav, udělá "jak si velkej, jak jsi malej", "vařila myška", "paci paci" (takový blbovinky co má umět roční dítě, ehm), ale když nechce nehnem s ním ani i milimetr

Všechno jede "svým tempem" a nedá se zmanipulovat ani zlomit.. do dvou a půl sveřepě odmítal jíst sám a pak najednou prostě popadl lžíci a od té doby ODMÍTÁ BÝT KRMEN (a že jí opravdu pěkně!) a tak.. prostě všechno jede "skokem"... nic nic a pak ryc, takže fakt skoro čekám na to že z ničehonic u oběda pronese "fuj ta polívka je přesolenej blaf"

Ale aby to nevyznělo že ho pořád jen "pomlouvám" on je ve skutečnosti strašně šťastný dítě (jak říká moje máma že nedělňátka jsou šťastný děti).. pořád se směje, dělá volovinky, a každé ptákovině kterou vymyslí se může uřechtat (obzlváště když mi mu za to vynadáme)

jen.. prostě....nechce mluvit