MoKK, mám také dost citlivého synka (5 let) a rovněž si jsem jistá, že má povahu po mně. Je to stopro dáno výchovou i tím, co mu bylo dáno do vínku. A také i rozpoložením, jak jsem se cítila, když byl maličký.
Mladší syn (3 roky) má povahu jinou, u dcerky (1 rok) ještě nedokáži posoudit...
Vím, že "problém" je i v tom, jakým způsobem žiji (v kuse několik let na mateřské, "neodvaha" začlenit se přiliš do společnosti,...).
MoKK, pokud máš povahu podobnou, bude to asi pro Tebe snazší vžít se do dcerčiny dušičky, jak jí asi je. Určitě "psychicky otužovat" bude na místě, ale postupně, aby věděla, že stále stojíš za ní, že se na Tebe může stoprocentně spolehnout. Hlavně nic nevyčítat, nevysmívat se, nezakazovat citové projevy... (Zkusím to také aplikovat na svoje děti a především na sebe.)