Taky jsem to tak měla. Když byly starší dcerce cca 2 roky, začala jsem zase pokukovat po kočárcích a pociťovala ono "šimrání", jak poposuješ. Syn se narodil 2 měsíce po jejích 3. narozeninách. Pak to bylo to samé, klukovi byly 2 a vše se opakovalo, jen tehdy nebyla vhodná doba. ALe šimrání bylo čím dál tím větší, že jsme to pak nechali náhodě - mladší dcerka je od syna necelých 5 let. ALe už mě to asi přešlo, protože malé budou v březnu 3 a žádné šimrání nemám. Prostě vidím miminko, kouknu do kočárku, usměju se, je krásné, ale to je všechno. Někdy se snažím představit, že máme 4. dítě, schválně si představuju to čančání miminka, mazlení, prostě jen to hezké a pohodové, jestli se náhodou šimrání nedostaví - ne, nedostaví. Asi jsem byla vždycky nastavená jenom na 3 děti.