U nas je bracha o 4 roky starsi, takze je to preci jen jiny postoj, nez kdyby byl mensi. Na segru se moc tesil, ma ji opravud rad, ale samozrejme, jak je ona mobilnejsi /bude ji 9 mesicu/, tak mu obcas neco uzme a to se mu nelibi. Ale pri pripadne zarlivosti mu vysvetluju to, ze je on velky a ona mala a vyzdvihuju mu benefity, ktere z toho pro nej plynou.
Ze je prave vyhoda, kdyz je velky, protoze - muze chodit do kina a ona ne,jist pritom popcorn a pit icetea, v restauraci si smi vybrat jidlo jake chce a ona ma jen prso nebo sklenicku, on si muze hrat Nintendo a ona ne, on smi spat u babicky, ona zatim ne atd. Mame to ale ulehcene tim, ze on ma touhu ji ochranovat pred celym svetem, az si rikam, ze to holka nebude mit jednoduchy s tim, kdyz bude chtit neco delat sama a neohlizet se na jeho nazor.
Kdyz zacal zkusmo sislat jako mimino, tak jsem mu rekla, ze klidne sislat muze, ale ze mimina prave nemuzou vyuzivat zminenych benefitu, tak at si rozmysli, co je pro nej vyhodnejsi - vybral si samozrejme radeji to, co smi velci
Jedine, kdy jsem se trochu bala toho, aby zarlit nezacal bylo, kdyz se mala narodila a kazdy, kdo prisel, byl zvedavy hlavne na ni,to jsem tezce nesla /mozna hur ja, nez on/. Prislo mi desne nespravedlivy, ze se kazdej hnal k postylce a rozplyval se nad vlasatym miminkem, takze jsem sama zavadela rec na to, jak on je sikovny a co vse pekneho dela. Snad to zabralo, zarlit nezacal.