Sojko, mám mezi dětmi necelých 16 měsíců, starší syn ani netušil, že se narodí miminko, ani když jsem mu ukazovala bříško atd., byl ještě opravdu sám miminko. Počáteční adaptace byla úplně bez problémů.
Žárlení začalo přesně ve fázi, kde jste vy - když začal mladší chodit kolem nábytku, brát staršímu hračky, už byl konkurent. Teď je mladšímu 16 měsíců a už si i vyhrajou, i když někdy je tady jenom řev, protože ani jeden ještě svoje emoce nezvládá.
Souhlasím s tím, že starší je první - nemusí být šikovnější, nemusí mít dospělejší uvažování, u takhle malýho věkovýho rozdílu to ani nejde, jsou to miminka obě.
Ale má přednost, protože - aniž si to mnohdy uvědomujeme - druhý se veze, má prošlapanou cestičku, starší ho táhne - učí ho spoustu věcí, které se musel naučit sám, nebo jsme ho naučili my - mladší má jakoby dalšího rodiče, ale nemyslím si, že na takhle malé starší dítě se to má nakládat oficiálně.
Jasně, zeptám se "chceš najít Jendovi dudlíka?", když řekne, že chce, hezký, když řekne, že nechce, taky hezký.

Jak je zvládnout doma moc neporadím, prostě je furt ňuchat oba :) Ono se to opravdu věkem uklidňuje, víc se domluví mezi sebou, u nás už se občas spojí i proti mě :)

Ono i hrozně záleží na povaze dětí, náš starší je citlivka, mladší je takovej buldozer, toho jen tak něco nerozhodí a pokud, tak spíš do vzteku (už teď se nám válí po zemi :), tak i z toho vycházím.

Hlavně buď v klidu ty, oni to přejmou od tebe. Je to náročný období, ale všechno si časem sedne. Plínu, ranní mlíko nebo dudlík, to bych vůbec neřešila. Potřebuje to, tak ať.

Náš starší byl bez dudlíku, když se narodil mladší. Následující půlrok si dudlík zase vzal, prostě ho potřeboval. Pak nám ho dal sám, když už se ho nabažil.