no asi je důležité brát a milovat děti takové jaké jsou, jo ale není to tak vždy jednoduché....moc se mi líbí žes napsala mončo své prožitky, člověk se tak lépe vcítí do těch dětí....já si na své nejútlejší dětsví moc nepamatuji, ale pak mně asi nejvíc vždy bolelo, když mě s nekým srovnávali....
mám tři děti první holka je velká citlivka v tom smyslu jaak tu píšete. taková i pesymistky bych řekla. smrtelně vážně "navždy jsem přišla o ruku" se jí zasekla....snažím se k tomu přistupovat s klidem a ukazovat jí že věci nejsou tak černé jak je vidí, jde o to se uklidnit a zkusit věc řešit a ne nad ní jen naříkat....je to občas dost vysilující,ale má i světlé chvilky, kdy myslí pozitivně. tak v ní věřím....
druhý klučík je také velká citlivka, ale jeho reakce jdou naopak do agrese,vzdoru.je to bouřlivák ukterého nemám strach, že by si nehájil své, ale je s ním někdy špatná domluva a vztek ho ovládá dost často. třetí ročák se jeví tak někde uprostřed,uvidíme, ale tyhle povahové rysy byli vidět už od miminek