Jak je to v praxi. Dělám drogy zhruba 14 let a začínala jsem shodou okolností primární prevencí na školách. Dřív se hodně dělaly přednášky ve stylu strašení (já tedy ne, odmítala jsem tento způsob od začátku). Pouštěla se drsná videa, přes drogy děti kreslily lebky se zkříženými hnátami atp. Taky se dělaly různé "běhy proti drogám" a podobné nesmyslné akce, ale to také nefungovalo, protože běhaly ty hodné děti a ty s problémem seděly někde na zídce a měly z toho legraci. Už tenkkrát přední odborníci přes drogy dávali signály, že takto ne. Za nejlepší se tedy považuje pravdivě informovat, tzn. netvrdit, že když si zahulíš, tak skončíš na detoxu jako feťák... protože to dítko to pak zkusí a jediné co zjistí je, že mu dospělí kecali, že tráva je "super náhul" a jde zkoušet dál. Takže princip není strašení, ale pravda o tom co která droga za jakou dobu může způsobit, důsledky pro život, zdravotní rizika, rozlišovat THC a další drogy, nezapomínat na alkohol ten je často první drogou po cigaretě. No a pak už je to o vztahu s rodiči, takové to nekontrolované toulání po nocích v patnácti letech je samozřejmě pro mnoho mladých nebezpečné, čím dřív začnou, tím hůř. Máme často v anamnéze první kontakt s drogou THC kolem 13-15, Pervitin 16-18 atd.

Možná ještě jedna zkušenost. Je dobré když rodiče mají přehled o tom co děti (nebo mladí)dělají, ale... pokud objeví že dítě něco bere, tak hodně záleží na osobnosti toho dítěte a rodiče bývají docela vyděšení, jak malý vliv už na celou situaci mají (teď píšu o 16-18 letých) v tomto věku už prostě nikoho nevychovají ani nepřinutí k ničemu.
Je dobré jít pak do nějaké organizace a začít to řešit s někým třetím. Jsou výjimky, tohle je jen popis toho, jak to nejčastěji vypadá.