že když jsem čekala syna,moc a moc jsem si přála holčičku.Vždycky jsem chtěla holčičky,ke klukům jsem nikdy žádný vztah moc neměla.Tak nějak jsem ale tušila že to je kluk a po amniocentéze mi to lékařka potvrdila.Zklamaná jsem nebyla,to ne,ale spíše jsem měla obavy jaký k němu budu mít vztah,s klukama jsem nikdy moc neuměla zacházet po té citové stránce.A dneska jsem šťastná,že je to chlapeček,je to moje štěstí,sluníčko a všechno(tedy ještě s dcerou)a jsem ráda že jsem mohla poznat jaké to je mít kluka.Beru to tak,že mě má něco naučit,a něměnila bych ani za deset holčiček.Já se snažím život brát tak,že pokud se něco zásadnějšího člověku přihodí,nestalo se to jen tak náhodně samo od sebe,ale že má ta situace člověku něco dát,něco ho naučit.I když je to neplánované a nechtěné těhotenství.