Moje mimčo, co teď nosím bylo velmi chtěné, ale v době těhotenských nevolností a různých zdravotních potíží (trvalo od začátku více než 3 měsíce) jsem chvílemi uvažovala i o ukončení a to vážně. Prostě jsem to všechno nesla špatně, i psychicky. Teď už je to ok, 16. týden a už se těším, ale byly chvíle, kdy to tak nebylo. Snad to mimíse nepoznamená, ale prostě člověk si tím někdy projde i když nechce. U první jsem měla jen pochybnosti, jak to vzládnu, ale teď u druhého se to vyhrotilo. Do dalšího těhu bych asi dobrovolně nešla, asi bych se bála zase těch prvních měsíců těhotenství. Fakt to mám jako očistec.